Středověk byl znám netradiční medicínou a čarodějnictvím, které zahrnovalo i výrobu lektvarů lásky. Použité ingredience vás překvapí.
Lektvary lásky byly obzvláště oblíbené během středověku, kdy se jimi lidé snažili svádět své protějšky a vyvolat v nich maximální chtíč. Jenže téměř v každém případě se jednalo o nebezepčné nápoje, které obsahovaly nechutné ingredience a mohly dokonce zabíjet. Nejedna žena pak byla dle webu Stoplusjednicka za jejich přípravu odsouzena za čarodějnictví.
Dávné receptury lektvarů lásky
Správný lektvar lásky často nejenže chutnal hrozně, ale mohl i zabít. Příkladem se stala receptura z roku 1320, kdy jistá šlechtična Béatrica de Planisoles přiotrávaila svého klienta, za což byla následně obviněna z čarodějnictví a poté upálena. Své na tom měly udělat ingredience, které do něj přidala, včetně pupeční šňůry jejích synů a první menstruační krve její dcery
Portugalská receptura pro výrobu lektvaru lásky ze 14. století poté zahrnovala třeba i proso trhané za úplňků. Měsíční paprsky totiž měly dotyčnému dodat energii nevšednosti. Dále se přimíchal kousek myrhy z kadidla nebo kostelní svíce, roketa setá přinášející sexuální ráznost a sílu, a něco z milovaného člověka. Zpravidla se používal nehet, vlas nebo chlup.
Hmyz pro lepší pnutí v kalhotách
Aby lektvary skutečně fungovaly, často do nich museli lidé přidat i něco ze sebe. Pokud ho tedy vyráběly ženy, nejlépe fungovala žluč nebo menstruační „měsíční“ krev, která byla považována za ingredienci silně nabitou magií. To vše se pak akorát semlelo v hmoždíři a bylo podáno vyvolenému člověku. Ten se poté měl zamilovat nekonečnou láskou na celá čtyři léta.
Zajímavou recepturu poté užívali také staří Řekové. Ti rádi hledali puchýřníka lékařského a krovky tohoto hmyzu nechávali louhovat v roztoku, aby uvolnil látku zvanou kantharidin. Ta totiž vyvolává extrémní překrvení intimních partií mužského těla. Dotyčný, kterému byl takový lektvar podán, tak díky neustálému pnutí v kalhotách uvěřil, že žena vedle něj je ta pravá.