Proč nesnášíme svůj hlas na videu a slyší nás takhle i okolí? Svou roli hrají uši, lebka i vzduch

Svůj hlas známe všichni. A teď není řeč o nějakém vnitřním hlase, intuici, předtuše nebo čemkoli nehmotném. Máme na mysli normální zvukové vlny, které nám vycházejí z úst. To, co slyšíme, když někoho zdravíme, na někoho křičíme nebo zpíváme. Jenže pak nás někdo nahraje, pustí nám to – a my slyšíme naprosto cizího člověka. Je však naprosto jasné, že šlo o náš hlas. Dokonale si totiž pamatujeme, že jsme nahrávku nazpívali ani ne před minutou.

Dva způsoby obdržení zvuku

Je to naprosto obvyklý jev, málokdo ale zná důvod této odlišnosti. Proč tedy slyšíme vlastní promluvu jinak než všichni kolem nás? A nebojte se, ostatní jsou na tom naprosto totožně. Zvuk se může do středního ucha dostat dvěma odlišnými způsoby. Z nich pak vychází náš poslech. V jednom případě je veden vzduchem, prostředí všude kolem nás ho tedy vede ze zdroje k našemu zvukovodu, kde je zpracován.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Přitom prochází bubínkem, středním uchem až do hlemýždě, orgánu ve vnitřním uchu. V druhém případě není přenášen vzduchem, ale kosterní soustavou. V takovém případě se zvukové vibrace dostanou z hlemýždě přímo do tkáně hlavy. A zvuk, který sami slyšíme, pochází právě z kostního vedení. V takovém případě jdou vibrace z hlasivek rovnou do hlemýždě. Protože jdou ale přes kosti, jsou často zkreslené.

Když to všechno přenáší lebka

Kosti lebky, které jsou tehdy hlavní vodičem zvuku, jejich frekvenci snižují. Hlas nám tak zní hlouběji, než jaký ve skutečnosti je. Právě proto si při poslechu nahrávky sebe sama řeknete, že tu asi není něco v pořádku. Hlas bude vyšší, divnější a „kulhavější“, než za jaký jste ho považovali. Nejedná se ovšem o vaši chybu, ale o vliv vedení vzduchem, nikoli kostmi. Od chvíle, kdy jsme se naučili mluvit, máme vlastně k dispozici jen zkreslené vzorky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hlemýžď se stará o převod vibrací na nervové impulsy, které nakonec vnímá náš mozek. Až tedy příště na tento – pro mnohé drastický – rozdíl narazíte, nenechte se zaskočit. Ještě před renesancí lidé například věřili, že zvuk vytváří srdce, nikoli hlasivky. K tvorbě řeči používáme také mnoho svalů, kterými normálně koušeme a polykáme. Pokud chcete hlasivky trénovat, hodně šeptejte. Je to pro ně větší námaha, než když mluvíte jen měkce.

Věděli jste třeba, že…

O ženách se říká, že jsou mnohem upovídanější než muži. Několik výzkumů ovšem zjistilo, že muži stráví konverzací delší čas než ženy. Máte-li problémy s hlasivkami, je na vině většinou více faktorů najednou. I když pak hlas trénujete, nemusíte postihnout jiné faktory, jako životní styl nebo zdravotní potíže, které budou mít na hlasivky vliv. Porozumění funkcím vlastního hlasu je velmi užitečné pro mnoho životních situací. Co například takové zrcadlení?

Tento postup používají prodejci. Jsou si totiž velmi dobře vědomi toho, jak konkrétní pozice hlasu ovlivňuje náladu jejich zákazníka. Když ho klient zvýší, prodejce ho naopak sníží a mluví v měkčích tónech. To pomůže vyjádřit ujištění, nikoli autoritu. Cílem je obecně zrcadlit nebo doplnit psychickou pozici zákazníka, která se do hlasu promítá. Prodejce se tak nikdy nestaví do opozice, potřebuje být pro druhou stranu partnerem, ne opozicí.