Přežil Hirošimu i Nagasaki. Japonec Cutomu Jamaguči byl u obou atomových výbuchů a dožil se 93 let

Tři kilometry od epicentra. Dvakrát za tři dny. Oficiální záznamy potvrzují, že Cutomu Jamaguči stál v dosahu obou atomových bomb, a přežil.

Foto: Pixnio

Ráno 6. srpna 1945 šel třicetiletý lodní inženýr Mitsubishi po ulici v Hirošimě, kam přijel na služební cestu. Pracoval na projektu nového tankeru v tamní loděnici. Pak oblohu roztrhl záblesk. Jamaguči se vrhl do příkopu. Tlaková vlna ho odmrštila, popáleniny mu pokryly levou polovinu těla, oběma ušima mu tekla krev, výbuch mu protrhl bubínky. O tři dny později, 9. srpna, seděl zpátky v kanceláři Mitsubishi v rodném Nagasaki a popisoval nadřízeným, co zažil. Uprostřed věty přišel druhý záblesk. Tentokrát ho chránily zdi budovy a kopcovitý terén města. Přežil znovu. A pak žil dalších pětašedesát let.

Tři kilometry, které rozhodovaly o životě a smrti

Vzdálenost je v příběhu atomových bomb klíčová proměnná. Podle oficiální pamětní databáze National Peace Memorial Halls byl Jamaguči při obou výbuších přibližně 3,0 km od hypocentra; databáze přitom výslovně opravuje starší chybný údaj 2 km, který koluje v řadě sekundárních textů. Tři kilometry zní jako bezpečná vzdálenost. Nebyly.

Město Hirošima uvádí, že zhruba polovina lidí do 1,2 km od hypocentra zemřela ještě téhož dne a v nejbližším okolí přežil málokdo. Jamaguči stál výrazně za touto hranicí masové okamžité smrti, ale data Radiation Effects Research Foundation ukazují, že dávka záření klesá se vzdáleností prudce a nelineárně, a zároveň závisí na krytí, poloze těla i okolním terénu. V Hirošimě byl venku, prakticky bez ochrany. V Nagasaki seděl uvnitř železobetonové kanceláře a část energie pohltily kopce obklopující město. Přežít šlo. Bez následků ne.

Tělo, které neslo důkazy

Popáleniny, horečky, zvracení, gangréna na ranách. To byly akutní následky prvních dnů. Dlouhodobý účet přišel postupně:

• Hluchota na jedno ucho
• Leukopenie, chronicky snížený počet bílých krvinek
• Celoživotní jizvy po popáleninách
• Opakované vypadávání vlasů

Tyto údaje pocházejí z vystoupení jeho dcery Tošiko Jamasaki v roce 2011. Jamaguči sám o zdravotních potížích dlouho nemluvil veřejně. V roce 2010 zemřel na rakovinu žaludku. Bylo mu třiadevadesát.

Jeden oficiálně uznaný, ale ne jediný

Označení „jediný člověk, který přežil oba výbuchy“ je zjednodušení, které si zaslouží opravu. Jamaguči nebyl jediným faktickým dvojím přeživším. Americká National Park Service uvádí více než 160 takzvaných „nidžú hibakuša“, tedy lidí doložitelně přítomných v obou městech. Agentura Kjódó mluvila nejméně o 165 případech.

Jamaguči je výjimečný v něčem jiném: jako jedinému mu město Nagasaki v březnu 2009 na jeho vlastní žádost zaneslo do oficiálního průkazu hibakuša i hirošimský zásah. Stát nevedl automatický registr dvojích přeživších. Většina z nich svou zkušenost nikdy úředně nedoložila, a mnozí ji ani nechtěli zveřejňovat. Hibakuša čelili v poválečném Japonsku diskriminaci při hledání práce i při sňatcích. Mlčení nebylo jen trauma. Bylo to i strategie přežití v míru.

Šedesát let mlčení, pak svědectví

Po válce Jamaguči pracoval jako tlumočník pro okupační armádu, učil angličtinu, nakonec se vrátil do loděnice Mitsubishi. Založil rodinu. Psal básně, tradiční japonské tanky. Svou sbírku nazval Ningen Ikada, česky „Lidské vory“. Název odkazuje na obraz, který ho pronásledoval celý život: těla v řece, přes která při útěku z Hirošimy přecházel.

Veřejně promluvil až po smrti syna, který v roce 2005 zemřel na rakovinu. Rodina se dlouho bála, že jeho dlouhý věk poslouží jako argument, že atomové bomby „zas tak hrozné nebyly“. Teprve ztráta syna přesvědčila Jamagučiho, že mlčet je horší. V roce 2006 vystoupil v dokumentu Twice Bombed, Twice Survived, který se promítal v sídle OSN. Při projekci se rozplakal, když na plátně uviděl řeku plnou mrtvých. Pak vstal a řekl, že svět musí atomové zbraně úplně opustit. Později napsal dopis Baracku Obamovi po jeho pražském projevu o světě bez jaderných zbraní.

Básník, ne symbol

Jamaguči nechtěl být kuriozitou. Jeho prozaické svědectví Double A-Bomb Victim: My Life beneath the Atomic Clouds je volně dostupné v repozitáři Nagasaki University. Anglický výbor z jeho poezie vyšel pod názvem And the River Flowed as a Raft of Corpses. Nejsou to texty člověka, který hledal slávu. Jsou to texty člověka, který šedesát let hledal slova pro něco, co slova nemají.

Zemřel 4. ledna 2010 v Nagasaki. Ve městě, kde se narodil, kde přežil druhou bombu a kde nakonec prolomil mlčení.