Přelidnění planety je riziko a populace bude klesat. Vrchol vylidňování by měl nastat v roce 2060

Máme-li věřit vědeckým předpovědím (což není od věci), pak se už další miliardy nedočkáme. Odborníci totiž očekávají, že někdy v roce 2040 nastane populační vrchol. A mnoho z nás se, pravda, nemůže dočkat, až populace Země začne klesat. Tyto předpovědi pro budoucí vývoj učinil kolektiv vědců ze skupiny Earth4All. Na základě údajů pak byla vytvořena zpráva o vývoji lidského pokolení sahající až do roku 2100. Co tedy čekat?

Dva podobné scénáře se stejným koncem

Do tohoto data nás bude na Zemi o 2 miliardy méně. Aby však tento stav nastal, musí být splněny určité podmínky. Vědci vidí v budoucnu především dvě možnosti, tedy alespoň na dalších 80 let vývoje. V první řadě se jedná o „větší vylidňování“, a v druhé o „menší vylidňování“. První varianta ukazuje na dosažení populačního vrcholu o velikosti 8,5 miliardy lidí už v roce 2040. Poté dojde k radikálnímu snižování a v roce 2100 nás bude 7 miliard.

Další možnost, tedy ono „menší vylidňování“, předpokládá, že vrchol o prakticky stejné velikosti nastane až v roce 2060, tedy o 20 let později. Roku 2100 nás pak bude opět 7 miliard.

Proč vlastně onen úbytek lidstva?

Vědci se celkem shodují v tom, že koncem 21. století budeme méně početní, než je tomu dnes. Pro naplnění těchto globálních předpovědí je třeba, aby ekonomický i sociální růst zůstaly oba na současné úrovni. V rozvojových zemích se díky nim zvyšuje přístup žen ke vzdělání, což se následně odráží například na plodnosti. Vzdělané ženy mají obecně méně dětí, což je samozřejmě činí ekonomicky nezávislejšími. Současně mají i lepší zdravotní péči.

iZdroj fotografie: Pixabay

Dle badatelů tedy vzdělané ženy rodí méně děti. Tezi lze však vyvrátit tvrzením, že nemít děti je dobré pro životní prostředí. Poměrně nemálo lidí se tohoto trendu drží. Pokud jde o klimatické změny, dle expertů jde nepřekvapivě především o vysokou míru spotřeby a přírodních zdrojů.

Přelidnění jako riziko

Termín přelidnění je obecně název pro takový stav lidské populace, která je příliš velká na udržitelnost v konkrétním prostředí. Může přitom jít jak o celek, tak i situaci regionů. Na základě technologických změn v 19. století (průmyslová revoluce) nastal exponenciální růst lidstva. Současně došlo k velkému poklesu úmrtnosti. Existují tedy důvodné obavy jako demografický tlak (stárnutí populace), vylidnění, dále ekologický či společenský kolaps.

iZdroj fotografie: Pixabay

Historický vývoj lidstva

Před neolitickou revolucí, tedy počátkem zemědělství, lidský druh s velkou pravděpodobností nepřesáhl 10 milionů. Již ze starověku však máme informace o přeplnění měst a souvisejících problémech s hygienou, nemocemi, či násilím. Například v Římské říši bylo ve 4. století před Kristem 56 milionů obyvatel. Soustavně pak světová populace roste cca od roku 1400. Největší růst se projevil po roce 1960, a to hlavně díky pokrokům v oblasti medicíny.

Tento mezník znamenal také to, že se samotná otázka přelidnění dostala na pořad dne a začaly se jí zabývat mnohé vědecké skupiny a disciplíny. Celosvětový trend míří k rychlému poklesu porodnosti. V roce 1990 byla celosvětová porodnost 3,24 dítěte na ženu, v roce 2009 už jen 2,47. K prosté reprodukci je přitom potřeba 2,1 dítěte na ženu.