Co kdybychom skutečně objevili „život po životě“? Lidstvo by se od základu změnilo – a přitom to není úplně nemožné

Co ale o posmrtném životě reálně víme, co má nějaký vědecký podklad? A kdybychom věděli, že po smrti ještě někam putujeme, žilo by se nám s takovým vědomím lépe? Nebo bychom se ihned psychicky zhroutili při vědomí, že naše cesta vlastně nemá konec? Ovšem smrt samotná není tak přímočará, jak si mnohdy myslíme. A termín „klinická smrt“ neexistoval až do roku 1846, kdy ho zavedl Dr. Eugén Bouchut.

Vztahy mozku a srdce

Navrhl totiž, že když posloucháte přes stetoskop a po dvě minuty nenajdete tlukot srdce, pacient je klinicky mrtev. Dnes je ovšem stanovení tohoto stavu trochu komplikovanější. Například srdce totiž dovede bít ještě celý týden poté, co je mozek mrtvý. To ukázal i experiment UCLA v roce 1998. Dohromady 175 těl stále fungovalo týden poté, co mozek zemřel. Říkalo se jim proto „tlukoucí mrtvoly“. Že by se nemohly dostat „dál“?

iZdroj fotografie: Depositphotos

To nevíme jistě, a právě zkoumání smrti je nejproblematičtější část. Odpovědi tak hledáme v analýze prožitků blízkých smrti. Podle průzkumu instituce Gallup z roku 2014 mělo dle vlastního tvrzení tuto zkušenost 8 milionů Američanů. A to je jen jedna země. Podobný průběh popisují příběhy z celého světa. Buď je dotyčný obklopen jasným světlem, nebo vidí bytosti z jasného světla. Zkušenost je natolik převládající, že má vlastní stupnici.

Stupnice prožitku smrti

V roce 1983 vytvořil Bruce Greyson tzv. Greyson NDE (Near Death Experience) Scale. Stupnice určuje zážitek blízké smrti na základě 16 otázek, jako například: „Viděl jste, cítil nebo jste byl obklopen jasným světlem?“ „Vstoupil jste do nějakého jiného světa?“. Během 4 let výzkumu na univerzitě v Southhamptonu uvedlo 39 % přeživších infarktu, že si před restartem srdce byli vědomi toho, co se kolem nich děje.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ve většině případů přestane mozek pracovat 30 vteřin po srdeční zástavě. Jsou tyto vrcholy mentální aktivity důkazem posmrtného života? Jednoduše nikoli. Podle spekulací neurovědce Andrewa Newberga začne v takové situaci náš parasympatikus a sympatikus pracovat naplno. Oba velmi vzácně fungují vedle sebe, a právě jejich kombinace může vytvářet všechny zkušenosti vypadající jako z jiného světa. Ovšem i tohle je pouze hypotéza.

Prožít život naplno a osobní víra

Co kdyby tedy vědci přišli s průlomem? Jak by to naše životy ovlivnilo? To hrozně záleží na podobě posmrtného života. Řekněme ale, že by bylo více možností a způsob života na Zemi určí, kam půjdete. Pokud by šlo o jasnou skutečnost, pravděpodobně bychom se snažili být mnohem lepšími lidmi. Vždycky budeme mít ale odlišné názory na to, co je důležité a co je nejvíc odměněno, takže už tady vzniká konflikt. Pravděpodobně by vznikly celé nové vědní obory.

A co když zjistíme pravý opak? Že je jen jedno místo, na které jdou úplně všichni? Když se lidem připomene smrt, podle vědců více nakupují, více se baví, zkrátka více žijí. Ale i kdyby badatelé takové místo po životě objevili, skutečností je, že bychom stále nevěděli, jak vlastně funguje. Jediní lidé, kteří s tím budou mít zkušenost, budou ti mrtví. A porozumění lidí bude formováno jejich osobní vírou a přesvědčením. Zatím se však prodlužuje hlavně život pozemský.

Kdy jste se dostali opravdu na dosah smrti?

Zdroj: Science