Vaše tělo se skládá z více jak 200 kostí, několika trilionů mikrobů a asi 37 trilionů buněk. Smrt je obvykle koncem pro vás samotné, pro organismus je to však pouze mezistupeň.
Obecně netrvá dlouho, než se tělo začne rozpadat a přestává být tím, co reálně tvoří vás samotné. Jen několik minut po smrti jde na řadu váš mozek. Jakmile totiž přestane bít srdce, zastaví se do něj přísun krve. Ta zásobuje orgány a tkáně mimo jiné kyslíkem. A bez kyslíku začnou ty nejaktivnější orgány (které toho také nejvíce spotřebují) chřadnout. Výsledky tohoto procesu jsou… mokré. Zkrátka proto, že 70 % objemu všech buněk tvoří voda.
Rozpad začíná prakticky okamžitě
Bez kyslíku, který by kteroukoli z nich udržel naživu, se buňky začnou rozpadat, přičemž veškerá tekutina nakonec skončí na podlaze rakve. Ještě než přijde noc, začne mnohem více podobných procesů ve vašich střevech. Umírající imunitní systém totiž už nedokáže držet v šachu ty triliony hladových mikrobů. Ano, těch, kteří za běžných okolností rozkládají jídlo během trávení. Ti utečou a nejdříve se vypraví ze střev do dalších částí organismu.
Dostanou se tak do cév, tepen a tkání. Během pár hodin dosáhnou jater a žlučníku, který obsahuje žluč, aby mohl za vašeho života rozkládat tuky. Jakmile ho ale rozežerou mikrobi, právě žluč se začne rozlévat do celého vašeho těla, takže je žlutozelené. Za 2 dny budou mikrobi všude. Navíc produkují toxické plyny. Ty vaše tělo nejen nafouknou, ale bude i pořádně páchnout. Po 3–4 měsících se žlutozelené skvrny změní na hnědočerné.
Všechno má zcela volnou ruku
Cévy se totiž rozpadly do té míry, že z nich uniká železo, takže je zabarvuje oxidace. Asi ve stejné době se rozpadne molekulární struktura držící buňky pohromadě. Veškeré tkáně se tak stanou jen vodnatou kaší. Stačí něco přes rok, aby se rozpadly i bavlněné šaty, protože je rozežírají kyseliny, tělesné tekutiny a toxiny. Tohle vydrží jen nylon. Pak se nějakou dobu nic moc dramatického neděje. Po 10 letech se ale s dostatkem vlhkosti začnou dít další věci.
Vlhké prostředí a málo kyslíku spustí chemickou reakci. Veškerý tuk ve stehnech či zadnici se promění v něco podobného mýdlu. Říká se tomu hřbitovní vosk. Na druhé straně zcela suché podmínky vedou k mumifikaci. Ano, přesně tak, lidské tělo se může stát mumií zcela přirozenou cestou. Žádné obvazy, chemikálie nebo děsivé nástroje nejsou potřeba. Po celou dobu se totiž skrze kůži odpařuje voda. To vysušuje všechnu tkáň, která následně černá.
Rozpadnout se v prach
Po 50 letech v rakvi se všechny tkáně zcela rozpustily a zmizely. Zůstala tak jen mumifikovaná kůže a šlachy. Ty se nakonec rozpadnou taky, jen to bude trvat déle. U těla, které je v rakvi 80 let, přijdou na řadu kosti. Popraskají, čímž uvolní měkký kolagen uvnitř. Z celé kostry tak zůstanou jen křehké minerální „rámy“. Ani to ovšem nevydrží věčné. Po uplynutí jednoho staletí se na prach rozpadnou i veškeré zbytky kostí.
Jediné, co z celého lidského těla nakonec zůstane, budou zuby. Ty jsou ostatně nejtvrdší a nejodolnější částí organismu. Tedy zuby, hřbitovní vosk a několik nylonových vláken. Konkrétní lhůty rozpadu jednotlivých složek závisí také na materiálu rakve a okolních podmínkách včetně počasí. Jiné ostatky tak najdete po dekádách v hrobě stále vlhkého anglického hřbitova, jiné na poušti. Nakonec se však rozpadne každý.
Co vás na smrti děsí nejvíce?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 104623
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 103915
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 106992
