Fáze, kterými člověk prochází, když umírá: Konec veškeré bolesti, opuštění těla a nakonec pocit blaha

Co se stane, když zemřete? Bohužel přesnou odpověď jsou schopni poskytnout jen ti, které už to potkalo. Zatím s nimi ale nemáme jakékoli funkční spojení. Jsme tedy nuceni spoléhat se na svědectví lidí, kteří sice zemřeli, ale pak se dokázali vrátit zpět. S tímto fenoménem se za různých situací setkalo mnoho lékařů. Velmi dobře to popsala ve své knize Kathryn Mannix. Lidé ve stavu klinické smrti mluvili o podivných vizích, zvucích, nebo dokonce vůních. To vše v momentě, kdy je okolí bralo jen jako tělo.

Snaha lékařky změnit náhled na smrt

Experti takovému procesu říkají „zkušenost blízké smrti“. Většina lékařů to celé ovšem považuje jen za „normální projevy umírajícího mozku“. Naštěstí se objevují i takoví lékaři, kteří věří, že se v tom skrývá něco trochu více mystického než jen bolest a trocha neuronů. Patří mezi ně i již zmíněná Dr. Kathryn Mannix, která se specializuje na paliativní péči, tedy péči o umírající a smrtelně nemocné lidi. I na smrt se dívá jinak než většina populace.

„Podle mé skromné zkušenosti není smrt nejspíš tak děsivá, jak bychom si mohli myslet. Smrt, stejně jako narození, je opravdu jenom proces. A jak léta plynou, jsou lidé prostě jen více a více unavení. Více spí a jsou méně vzhůru,“ říká Mannix. Nedávno vydala knihu With the End in Mind: Dying, Death and Wisdom in an Age of Denial. V té mluví právě o tom, co se děje umírajícím lidem. Ráda by tím prolomila tabu týkající se tohoto tématu ve společnosti.

Průchod vícero stádii stejné zkušenosti

Většina lidí, kteří si projdou zážitkem blízké smrti, následně prochází pěti „fázemi“ smrti. Lékařka osobně vyzpovídala stovky pacientů, kteří se s tímto setkali. Stejně tak byla u momentu smrti téměř 2 000 lidí. První fází je průchod náhlou a zásadní změnou. V jediném momentu zmizí veškerá bolest, úzkosti, strachy a také hluk, který dotyčného obtěžoval. Následuje čistý klid, mír a pocit milosti. Někteří to popisují i jako radost.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Druhou fází je tzv. mimotělní zkušenost. Lidé cítí, že se zvedají a vidí pod sebou vlastní tělo, které leží na posteli nebo lehátku. Poté se dostavuje třetí fáze, pocit pohodlí a blaha, který zažívá 98–99 % lidí. Zbývajícím 2 % pacientů ovšem právě tento moment přináší naopak silné nepohodlí. Slyší například skutečně strašné zvuky, cítí odporný zápach, případně vidí nejrůznější nestvůry. Čtvrtou fázi pak shodně popisují jako „vidění světla v temnotě“.

Fáze pro pouhých 10 % lidí

Společně s tímto vjemem se dostavuje celkové teplo, jas a uklidnění. Konečně páté fáze dosáhne jen asi 10 % lidí, kteří touto zkušeností vůbec projdou. Jde tedy asi o ty, kteří byli tímto tunelem „hozeni“ opravdu nejdál mezi život a smrt. Spatří totiž něco, co dovedou popsat jen jako nebe. Slunečné louky zaplněné květinami. Krom toho slyší nádhernou hudbu a cítí, že jsou zaplněni bezpodmínečnou a neomezenou láskou.

Jen další velké dobrodružství?

Strach či vztah ke smrti je něco, co se v kultuře mění společně se stárnutím. To je spojeno také s moudrostí a postupným nadhledem. Smrt nás děsí hlavně proto, že jsme si jako jediný živočišný druh vědomi vlastní smrtelnosti. Už starověký Epos o Gilgamešovi ale ukazuje, že člověka vždy přežívají jeho skutky. A jak řekl Albus Brumbál, ředitel Bradavic: „Pro připravenou mysl je smrt jen další velké dobrodružství.“