Plameňáci jsou dost možná nejexotičtěji vypadajícími ptáky z celého zvířecího království. Odlišný vzhled a zajímavé pohyb z nich udělaly také ikony populární kultury.
Tyto krásné a zvláštní ptáky najdete obvykle v močálech a bahništích. Pln vzrostlý pták měří 1,2 – 1,5 metru. Váží přitom jen 1 – 3 kilogramy. Kupodivu nejde o ohrožený druh, jsou zařazeni mezi druhy s „nejmenšími obavami“. V minulosti lidé konzumovali jejich jazyky a nikdo neví, proč mají ve zvyku stát na jedné noze. Jejich vejce mají někdy růžový žloutek (i když v tomto případě by se tomu mělo tedy říkat spíše růžek).
Kdopak se nám to v hejnu schovává?
Produkují určitý druh mléka a za jejich typické zbarvení může betakaroten, který je obsažen také v mrkvi. Nemají zuby a svou potravu konzumují vzhůru nohama, tedy dávají hlavu níže, než mají zrovna tělo. Než se jejich vejce vylíhne, zahřívá ho tělem jak sameček, tak samička. Vylíhlá ptáčata nemají zahnuté zobáky. Teď se opravdu pozorně zadívejte na kreslené hejno těchto opeřenců. Někde mezi nimi se totiž schovává malá holčička.
Plameňáci tráví poměrně dost času s jednou nohou zastrčenou pod tělem. Podle jedné z teorií jde o způsob, jakým si uchovávají tělesné teplo, protože okolní voda je studená. Tento předpoklad ovšem dosud nebyl nijak ověřen. Zarážející na tom ovšem je, že v noze přitom nedochází k žádnému natahování či smršťování svalů. To znamená, že tento pohyb neznamená pro plameňáky jakoukoli fyzickou námahu. Jako zvedat kousek vzduchu.
Zabarvení vajec a původ názvu
Tito ptáci se ve velkém živí korýši a hlavně řasami, které jsou velmi bohaté na betakaroten. Právě tento pigment je odpovědný za ono růžové až červené zabarvení. Lehká těla jim dovolují létat rychlostí 50 – 60 kilometrů v hodině a to až na dálku 600 kilometrů. Ačkoli se to může zdát zvláštní, jejich vejce jsou podobná normálním slepičím. Bílá na povrchu a žlutá uvnitř. Nicméně občas se objeví kus, jehož vnitřek má růžový nádech.
Samotný název pochází z latiny a španělštiny, slovo „flamenco“ znamená oheň. Odkazuje na ptáky s plamenně zbarveným peřím, což ovšem není případ všech druhů. Ptáčata se navíc rodí kompletně šedá nebo bílá. Svou přirozenou růžovou či oranžovou získají postupně až za cca 3 roky života. Stravují se několik hodin denně, kdy noří zobák do vody a filtrují z ní řasy a drobné živočichy. Zobák mají původně rovný, zahne se až po několika měsících.
Šestice druhů, které najdete prakticky všude
Na celém světě je jich jen 6 druhů, některé mají ještě poddruhy. Všechny ovšem náleží k rodině Phoenicopteridae. Plameňáci obecně preferují velká hejna, která sestávají z několika desítek jedinců. Byla zachycena ovšem i taková, kde jich byl milion. Velký počet je hlavní obranou proti predátorům, nabízí také stabilitu růstu populace a úspěšné množení. Pokud jste stále neúspěšní, tady je řešení dnešního rébusu. Obličej je totiž podobný květinám.
Jde o monogamní ptáky, kteří kladou za celý rok jedno jediné vejce. Když se mu něco stane, ani ho nijak nenahradí. Narušení predátory nebo přírodní katastrofou tak pro komunitu může znamenat dlouhé roky, než se zase vzpamatuje. Plameňáky najdete po celém světě od Karibiku a Jižní Ameriky až po Afriku nebo Střední Východ či Evropu. Stejně tak v mokřadech, jezerech, sladké i slané vodě nebo lagunách.
Jak moc vám dal rébus zabrat?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 11068
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 10360
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 13437
