Badatelé odhalili maximální hranici, které může délka života člověka dosáhnout. Ani s moderní medicínou se zatím takovému věku neblížíme.
Vědci z biotechnologické společnosti Gero v Singapuru a z Centra pro rakovinu v Buffalu hodnotili lékařské záznamy dobrovolníků v USA a Británii. Skupina využila analýzu pomocí umělé inteligence ke zhodnocení zdravotní a fyzické kondice. S přidáním rozboru krevních vzorků došel tým k závěru, že konkrétní délka života závisí hlavně na dvou faktorech. Těmi jsou biologický věk člověka a jeho osobní odolnost.
Zákoutí biologického věku
Tento věk je u člověka spojen s jeho životním stylem, stresovými podmínkami a také chronickými nemocemi. Neodpovídá tedy nutně skutečnému věku. Odolnost je vyjádřením rychlosti, s jakou se člověk ze zranění nebo nemoci vrací zpátky do stavu celkového zdraví. Studie týmu ukázala, že mezi 120 až 150 rokem života dochází hypoteticky ke kompletní ztrátě této odolnosti. Tělo se tím pádem už nedovede vzpamatovat z narušení a chorob.
Profesor Andrei Gudkov z Centra pro rakovinu označil studii za „pojmový průlom“. Podle něj totiž jasně označuje konkrétní faktory s vlivem na zdraví a život člověka a jasně je od sebe odděluje. Studie vysvětluje, jakým způsobem dokáže i nejpečlivější prevence nebo nejvýkonnější léčba nakonec jen udržovat průměrný věk dožití. Maximum zdraví a kondice je pak už mimo možnosti medicíny, pokud nebude vynalezena skutečná terapie přímo proti stárnutí.
Konečná možnost obnovy
Výzkum ukazuje, že pokles schopnosti obnovy je podstatným znakem stárnutí. To může velmi dobře nasměrovat vývoj léků a dalších prostředků, a tak prodloužit právě odolnost našeho organismu. V roce 1997 například zemřela Francouzka Jeanne Calment. Bylo jí 122 let a šlo o nejdéle žijící ženu planety, jejíž věk byl ověřen nezávislými zdroji. V roce 2016 zase nejdéle žijící Emma Morano připisovala svou dlouhověkost tomu, že denně jedla dvě vejce.
Žena od jezera Maggiore v severní Itálii prohlásila: „Jím denně dvě vejce, a to je všechno. A ještě sušenky. Ale nejím toho obecně moc, protože nemám zuby.“ Její očividně trvající smysl pro humor i v pozdním věku je dost možná společným faktorem, který dovedl mnoho starých lidí v dobré kondici právě přes stovku let. Ostatně duševní zdraví, pozitivní přístup k životu a smích mohou kolikrát překonat i nejmodernější medicínu.