Vraždit začala už v 10 letech: Mary Bell zabila dva chlapce, dnes žije s dcerou v ochranné vazbě

Špatné dětství, ubližování, prostituce, dvě vraždy. Zní to jako něčí celoživotní příběh, Mary Bell to ale vše prožila už během prvních 10 let svého života.

Mary Bell i Zdroj fotografií: Public Domain a JoJan / Creative Commons / CC BY 3.0,
                   

Rodinu si člověk nevybere a bohužel, právě rodina hrála v příběhu Mary Bell zásadní roli. Narodila se matce prostitutce, která během porodu na porodníky křičela, aby z ní „tu věc” už konečně vyndali ven. Tolik k tomu, jak moc si Betty, matka Mary, vážila své novorozené dcery. Nevěnovala ji ani letmý pohled a chovala se k ní velmi chladně, i přes to však byla svěřena do její péče. Mary tak čekalo hotové peklo plné psychického i fyzického týrání. Nakonec se jí matka pokusila zbavit za pomocí adopce, ta však nakonec nevyšla. Netrvalo dlouho a Mary se začaly stávat “nehody”. Občas čistě náhodou spadla z okna, jindy jí matka dala omylem příliš velkou dávku prášků na spaní.

Alespoň tak matka interpretovala všem okolo to, co se s její dcerou děje a proč je tak pomlácená. Ve skutečnosti se jí Betty chtěla za každou cenu zbavit. Svou dceru nenáviděla tak moc, že ji začala už ve 4 letech nabízet mužům. 

První nenávistné projevy 

Mary se nakonec kvůli chování své matky naučila nenávidět vše a všechny kolem sebe. Vše začalo 11. května 1968 si hrála s tříletým chlapcem, který se těžce zranil při pádu z protileteckého krytu. Dodnes není známo, co se vlastně stalo, mohlo však jít o první pokus vraždy. Chlapeček svým rodičům nedokázal vysvětlit, co se vlastně stalo, a tak nepojali ani žádné podezření. O den později se Mary pokusila udusit tři holčičky, výsledkem byla přednáška na policejní stanici. Žádná obvinění, žádné psychiatrické vyšetření, nic. 

První vražda

25. května Mary uškrtila v opuštěném domě v anglickém Scotswoodu čtyřletého Martina Browna. Když ho policisté objevili, byli zmatení. Kromě slin a trochu krve na obličeji nebyly vidět žádné známky násilí. Opodál se povalovala lahvička s od léků proti bolesti, které byl maličký Martin donucen spolykat. O pár dní později zaklepala Mary na dveře rodičů Martina, aby se po něm zeptala. Když ji matka zesnulého chlapce odpověděla, že je Martin po smrti, Mary odvětila, že o tom ví a že chce vidět, jak leží v rakvi. Žena bez komentáře zabouchla Mary dveře před nosem. Krátce na to se pak 10letá vražedkyně vloupala se svou kamarádkou Normou do školky, kde zanechala vzkaz, ve kterém psala, že bude znovu zabíjet. Policie to ale brala jako žert.

Mary se mezitím svou vraždou chlubila mezi svými spolužáky, nikdo jí ale nevěřil. Každý si myslel, že lže. Byla to přeci jen malá holka. 

iZdroj fotografie: iStock

Druhá vražda 

Na druhou vraždu už si Mary s sebou vzala komplice, zmíněnou kamarádku Normu. Společně s ní pak uškrtila tříletého Briana Howea a následně mu nůžkami zohavily stehna a pohlaví. Na hruď mu pak Mary vyrila písmeno M. Po nalezení těla nastala panika. Všichni byli pochopitelně v šoku a nikdo nedokázal pochopit, kdo se mohl tak ohavného činu dopustit. Když policie prozradila, že vrahem by mohlo být dítě, šok byl ještě větší. Když pak viděli, jak se Mary na pohřbu chlapce usmívá, stala se okamžitě podezřelou. Na policejní stanici si pak vymyslela příběh o tom, že viděla osmiletého chlapce, který na Briana zaútočil nůžkami. Jak ale mohla vědět, jaký nástroj byl na zohavení těla malého chlapce použit, když policie nikomu nesdělila detaily vraždy? Mary si tak pod sebou podřezala pomyslnou větev a skončila ve vězení.

Konec zrůdy

Zatímco Nora byla zcela zproštěna viny, Mary byla odsouzena k takzvanému Her Majesty’s pleasure. Jedná se o uvěznění na dobu neurčitou, dokud se úřady nerozhodnou pro jiný trest. Nakonec byla po 12 letech v roce 1980 propuštěna. Dostala nejen novou identitu, ale hlavně šanci na nový život. O čtyři roky později se jí narodila dcera. Mary dnes žije v ochranné vazbě a nikdo neví, kde je jí vlastně konec. Spousta lidí se však domnívá, že si takovou ochranu nezaslouží.

Diskuze Vstoupit do diskuze
65 lidí právě čte
Autor článku

Marek Motyčák

Redaktorem jsem již 6. rokem. Specializuji se na optické a vizuální testy, hádanky a rébusy, ale i zpravodajství a informace o nových technologiích, přičemž zábavnou formou podporuji vědeckou gramotnost čtenářů.

Zobrazit další články