Konec nadvlády tradičních stálic? Mezi batolaty přibývá chlapců se starobylým jménem Mikuláš či Vincenc
Mikuláš se v roce 2024 vyšplhal mezi chlapci na 20. místo celostátního žebříčku ČSÚ. Éra, kdy jedno jméno pokrývalo přes deset procent ročníku, je definitivně pryč.
Obsah článku
Když Český statistický úřad letos v květnu zveřejnil data za ročník 2025, poprvé v novodobé historii sesadila Viktorie z prvního místa dosavadní královnu Elišku. U chlapců Jakub obhájil prvenství, ale jen těsně a už patnáctý rok v řadě, což zní spíš jako setrvačnost než jako suverénní vláda. Hlavní příběh posledních dvou ročníků totiž není výměna jedné stálice za druhou. Je to rozpad monopolu několika jmen, která desítky let ovládala české porodnice.
Stálice svítí, ale slaběji
Jan je jediné chlapecké jméno, které se drží v první desítce nepřetržitě od roku 1950. To je sedm desetiletí, během nichž se vystřídaly režimy, měny i celé generace rodičovského vkusu. Jenže i Jan ztrácí podíl, ne pozici, ale sílu. Tomáš spadl v ročníku 2025 na dvanácté místo, Martin vypadl z první dvacítky úplně.
Čísla z tiskové zprávy ČSÚ za rok 2025 ukazují, že tři nejčastější chlapecká jména v Praze pokryla jen sedm procent všech novorozených kluků. U dívek to bylo šest procent. Před patnácti lety by takový podíl připadl na jediné jméno.
Starobylá jména jako kompromis
Právě do prostoru, který stálice uvolňují, vstupují jména, která znějí českému uchu důvěrně, ale ve školce zatím nenarazí na tři jmenovce. Mikuláš je toho nejčistší příklad: v žebříčku za rok 2024 figuruje na 20. místě, tedy výš než řada jmen, která rodiče považují za „normální“. Vedle něj se v širší padesátce drží Tadeáš (30.) nebo Kryštof (31.). U dívek plní podobnou roli Anežka (20.) a Alžběta (38.).
U Vincence je situace jiná. Ve veřejně dostupném národním TOP 100 za rok 2024 se neobjevuje, takže o celostátním průlomu mluvit nelze. Může jít o lokální nebo komunitní trend, který se v agregovaných datech zatím neprojevuje. Bezpečnější je proto vnímat Vincence jako ilustraci směru, nikoli jako potvrzený hit.
Co tyto volby spojuje? Rodiče hledají jméno, které je jiné než Jan či Tomáš, ale nepůsobí tak cize jako čistě importované trendy. Starobylé české jméno je kompromis: odlišnost bez rizika, že ho nikdo nevysloví. Aplikace iROZHLASu postavená na datech ministerstva vnitra ostatně pracuje právě s motivem „nechci, aby mělo dítě ve třídě tři jmenovce“.
Praha jako laboratoř pestrosti
Regionální data potvrzují, že hlavní město jde v rozmanitosti napřed. V roce 2024 tam byl mezi chlapci první David, zatímco republikově Jakub. O rok později se na pražském prvním místě dělili Adam s Matyášem. Koncentrace nejčastějších jmen je v Praze výrazně nižší než celostátní průměr, a právě tam se dá čekat, že se neobvyklejší volby prosadí nejdřív.
Podobný vzorec platí i u dívek. Amálie se mezi lety 2018 a 2024 posunula z 19. na 6. místo, Rozálie v roce 2025 nově vstoupila do první desítky. Ani jedno z těchto jmen není import; obě mají v češtině staletou tradici.
Revoluce to není, ale eroze ano
Důležité je odlišit dvě věci. Jednotlivé favority, ať už Mikuláš, Oliver, nebo Rozálie, se budou obměňovat, protože móda funguje v cyklech. Trvalejší je strukturální změna: žádné jméno už nedokáže ovládnout ročník tak, jak to dřív zvládal Jakub nebo Eliška. Pestrost roste a s ní i prostor pro jména, která by ještě před generací působila jako kuriozita.
Mikuláš ve dvacítce, Tomáš na ústupu, Viktorie na trůnu. Česká jména se nemění přes noc, ale kdo dnes pojmenovává syna, vybírá z jiného světa než jeho rodiče.