Jen kousek od slavného skalního hradu Sloup se skrývá místo, které většina turistů neprávem míjí. Samuelova jeskyně

Kilometr od skalního hradu Sloup čeká vytesané obydlí z roku 1718, kde poustevník 17 let brousil skla do dalekohledů. Vstup je volný a většinou tu budete sami.

Foto: Areopagita / Creative Commons / licence CC BY-SA 3.0

Skalní hrad Sloup v Čechách zná skoro každý, kdo někdy projížděl Českolipskem. Mohutná pískovcová věž s barokní kaplí, vyhlídkami a temnou historií poustevníků přitahuje tisíce návštěvníků ročně. Jenže stačí přejít Dobranovský potok, zamířit po lesní cestě na protější stranu údolí, a po necelém kilometru stojíte před nenápadným skalním obydlím, které většina lidí ani nezaregistruje. Samuelova jeskyně není velká atrakce. Je to malý, konkrétní příběh jednoho člověka, vytesaný do kamene. A právě proto stojí za odbočku.

Poustevník, který brousil dalekohledy

Roku 1718 si místní rodák Samuel Görner vyhloubil do pískovcové skály naproti hradu dvě místnosti. Menší předsíň sloužila jako kuchyně, větší obytný prostor o rozměrech zhruba 6 × 2,5 metru měl okna a fungoval jako dílna i ložnice. Görner tu žil jako poustevník a živil se broušením optických skel, vyráběl čočky do brýlí a dalekohledů. Sedmnáct let. Teprve v roce 1735 přesídlil na samotný sloupský hrad, kde pokračoval v poustevnickém životě v oficiálnějším zázemí.

Co po něm v jeskyni zůstalo? Čitelná dispozice dvou prostor, zbytky německého nápisu na stěně připomínajícího Görnerovo jméno a nad jeskyní upravená vyhlídka se skalními schody. Není to muzeum ani expozice s vitrínami. Je to místo, kde cítíte měřítko jednoho lidského života, a to je něco, co vám hrad se svými mohutnými sály nedá.

Proč ji turisté míjejí

Odpověď je jednodušší, než by se čekalo. Skalní hrad je vizuálně dominantní, vidíte ho z parkoviště, z náměstí, z každého směru. Návštěvnický provoz se přirozeně soustředí tam, kde je pokladna, průvodce a jasný okruh. Samuelova jeskyně leží stranou tohoto proudu, na okraji lesa za potokem. Není neoznačená: obec v roce 2003 opravila přístupovou cestu, vyznačila trasu a v roce 2005 přidala informační tabuli s turistickou mapou. Jenže kdo si ji přečte, když ho magnet hradu táhne opačným směrem?

Důležitý detail: vstup do jeskyně je volný. Na hrad zaplatíte od ledna 2026 základní vstupné 140 Kč (snížené 70 Kč, rodinné 330 Kč). Samuelova jeskyně patří mezi sluje, které Liberecký kraj řadí mezi volně přístupné. Žádná pokladna, žádná rezervace.

Sloup jako kompaktnější Adršpach

Tady se dostáváme k tomu, čím je Sloup v Čechách skutečně výjimečný, a proč ho podle nás nemá smysl srovnávat s Adršpachem nebo Prachovskými skalami na škále „kdo je větší“. Adršpach pracuje s velkým 3,5km okruhem, rezervačním systémem pro skupiny a omezenou kapacitou parkování. Prachovské skály mají zpoplatněné prohlídkové okruhy a plný sezonní provoz služeb. Sloup nabízí něco jiného: neobvyklou hustotu zážitků na malém prostoru.

Na jednom místě máte:

• skalní hrad s barokní kaplí a vyhlídkami,
• Samuelovu jeskyni s příběhem konkrétního člověka,
• rozhlednu Na Stráži,
• Lesní divadlo založené v roce 1921 a obnovené po roce 2004,
• pokračování trasy přes skalní vyhlídky do Modlivého dolu u Svojkova, poutního místa se skalní kaplí.

Kratší oficiální okruh hrad – Na Stráži – Samuelova jeskyně měří 5 km s převýšením 245 metrů. Delší varianta přes vyhlídky do Modlivého dolu má 7 km a 399 metrů převýšení. Obě trasy vedou po lesních cestách a schodech; zvládnou je i starší děti, ale ne s kočárkem a ne bez pevné obuvi. Některé vyhlídky nejsou plně zabezpečené.

Jak se tam dostat v sezoně 2026

Autem je Sloup zhruba 70 km severně od Prahy, z Liberce asi hodinu jízdy. Veřejnou dopravou to v roce 2026 funguje překvapivě dobře: z Prahy linkou 400 do Nového Boru nebo České Lípy, odtud místními linkami 453 nebo 474 přímo do Sloupu. Z Liberce se typicky přestupuje v Novém Boru.

Praktický tip pro ty, kdo chtějí kombinovat pěší výlet s autobusem: linka 474 má zastávky „Sloup v Čechách, lesní divadlo“ i „Svojkov, u zámečku“. Můžete tedy vyrazit pěšky ze Sloupu přes Samuelovu jeskyni a vyhlídky do Modlivého dolu a zpět se svézt autobusem. Nebo naopak.

Hrad má sezonu od dubna do října, přičemž v dubnu a říjnu fungují prohlídky ve všedních dnech jen po předchozím ohlášení. O víkendech a v létě bývá parkování u hradu hodně vytížené; ranní příjezd nebo právě autobus problém řeší.

Co si z návštěvy odnést

Samuelova jeskyně není konkurence skalního hradu. Je to jeho doplněk, komorní protipól k monumentálnímu areálu na protější straně údolí. Hrad ukazuje moc a ambici staletí. Jeskyně ukazuje jednoho člověka, který si vytesal do skály domov a sedmnáct let v něm brousil čočky do dalekohledů.

Právě tahle kombinace dělá ze Sloupu místo, které se nevyčerpá jednou prohlídkou s průvodcem. Stačí přejít potok a jít o kilometr dál, než kam míří většina.