Na světě to docela často chodí tak, že co je pro jednoho odpad, toho si druhý velmi cení. Kromě jiných surovin se sem dá zařadit i moč, která je pokladem hlavně pro vědu.
V dnešní době je moč základem pro extrakci celé řady přísad do léků. Jde například o přípravky proti neplodnosti nebo na překonání projevů menopauzy. Kmenové buňky ze žluté tekutiny dovedou přeprogramovat naše nervové buňky. Dalším z efektů je dokonce blahodárný vliv na zuby. Role moči v lékařství ovšem není zdaleka nová. Už staří Římané prodávali velmi výhodně moč odebranou z veřejných záchodků.
Tekutý prací prostředek
Spojovat si moč s čistotou je pro nás trochu nezvyklé, ovšem čisticí prostředky obsahují hlavně amoniak. Jde o výbornou látku, která spolehlivě neutralizuje kyselé nečistoty a také mastnotu. Evropané sice znali mýdlo, při praní prádla však dávali přednost moči kvůli obsahu amoniaku. Ve starověkém Římě byste tak běžně narazili na sběrné nádoby na moč, a to prakticky na každé ulici. Kolemjdoucí si ulevovali a plnou nádrž odnesli do prádelny.
Prášek pro výrobu zbraní
V počátcích výrobního průmyslu sehrála moč podstatnou roli také při výrobě zbraní. Ten nejzákladnější střelný prach totiž vyžadoval síru, dusičnan draselný a uhlík. Všechny tři suroviny byly na sehnání dosti náročné. Dusičnan se ve větším objemu vyráběl od začátku 20. století. Ještě předtím ovšem zbrojaři využívali dusík, který je přirozenou složkou moči. Moč byla proto smíchána ve velké studni s popelem, listím a slámou.
Během následující chemické reakce tu pak vznikla tolik žádaná sloučenina, a jakmile se odpařila voda, kýžený prášek byl na světě.
Jak s ní lze změkčit kůži?
Než bylo možné vyrobit močovinu v laboratoři, byla moč jejím nejlepším zdrojem. Jde o organickou sloučeninu s obsahem dusíku. Právě ta se pak při dostatečně dlouhém skladování rozloží na tolik chtěný amoniak. Ten funguje jako základ a při vysokých teplotách rozkládá organickou hmotu. Moč se tedy projevila jako výborný prostředek pro změkčení kůže. Po namáčení mohli výrobci snadno odstranit kožešinu i případné zbytky masa.
Pro krásné bílé zuby
Už jsme uvedli, že látky obsažené v moči jsou velmi ceněné farmaceutickým průmyslem. Jedním z jejich nejúčinnějších použití je bělení zubů pomocí ústní vody. Tvrdí to aspoň ti, kteří tento postup vyzkoušeli. Dnes máme četné důkazy, že k čištění a bělení zubů užívali moč už staří Římané. Přirozeně to mělo za následek změnu dechu a účinnou složkou byl opět amoniak. Ten také odstraňuje skvrny z oblečení a najdete ho v zubních pastách.
Co že je to ta urinoterapie?
Jde o metodu z oblasti alternativní medicíny, během které pacient pije vlastní (autourinoterapie) nebo cizí moč. Případně se s ní potírá či ji dává do obkladů. Většinou společnosti je vnímána minimálně jako kontroverzní a založená především na placebo efektu. Zdravotní přínosy a efekty této terapie dodnes nepotvrdily žádné vědecké studie. Dějiny medicíny často uvádí vyplachování ran močí, protože je sterilní a snižuje tak počet choroboplodných zárodků.
O výrazných účincích urinoterapie však neexistují důkazy. Její zastánci argumentují například přítomnosti melatoninu v ranní moči, podobný princip je u homeopatik. Moč zdravého člověka je sice sterilní, větší množství však může mnohé stavy spíše zhoršit. Odpad se totiž vrací do oběhu, odkud byl vyloučen.
Jaké jsou vaše zkušenosti s urinoterapií?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6090
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9167
