Lidé jsou schopni hibernace, naznačují nové důkazy. Budeme schopni žít stovky let?

Náš druh, tedy Homo sapiens, se vyvinul asi před 300 000 lety. Ve zmíněném výzkumu studovali paleontologové ze Španělska a Řecka fosilie datované do doby asi 500 000 let. Šlo tím pádem o vyhynulé předky člověka. Na ostatcích hledali důkazy hyperparathyroidismu (stav daný nedostatkem vápníku) poté, co důkladně prozkoumali související literární prameny, uvádí badatelé ve své studii. Dávnou schopnost je těžké určit, fosilní záznamy by ale měly vodítko poskytnout.

Dávná snaha lidí o hibernaci

Výsledky bádání vyjevují důkazy jako strukturu kostí a jejich dlouhodobý růst, díky čemuž je možné zpětně rekonstruovat stravu našich předků. A také její změny podle konkrétních období roku. Podrobný průzkum se týkal sbírky koster z oblasti Sima de los Huesos v Atapuerce v severním Španělsku. Tady vědci našli více jak 1 600 lidských zkamenělin z klíčového období vývojové linie druhu Homo sapiens.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zemědělství pomohlo lidskému druhu „zapustit kořeny“, což v tomto případě znamená dlouhodobý pobyt právě v jeskyních. A to včetně zimy a dalších náročných období roku. Dnes víme, že například zvířata se na hibernaci chystají velmi složitým procesem, budují si tukové zásoby a aktivují vnitřní spouštěče. To jim pomáhá snížit tělesnou teplotu a zpomalit vlastní metabolismus. Naši předkové ovšem neměli technologie na eliminaci výživových chorob.

Kostry oslabené a poničené

Archeologové našli mnoho případů zesláblých a jinak poničených koster a s dnešními znalostmi je jasné, že šlo o znaky konkrétních chorob. Docházelo k tomu opakovaně, ovšem výročně, nikoli konstantně. Proto došli k závěru, že tato poškození jsou cenou, kterou chtěli naši předci zaplatit za přežití. Pokoušeli se strávit nejhorší části roku schovaní uvnitř relativně bezpečných jeskyní, takže obětovali výživu a vitamin D pocházející ze slunce.

iZdroj fotografie: Pixabay

Lidský metabolismus je sám o sobě zvláštní, jenže zapadá do většího rámce vývoje humanoidů a dalších savců. Hibernace vyžaduje ještě další krok, pro který ale nejsme druhově vybaveni. Nejde jen o to strávit potravu, aby teplokrevné tělo dále fungovalo, ale taky bezpečně uložit dostatek zásob a ty postupně využívat pro přežití. Naše dosavadní snahy o hibernaci se zatím – i při špičkové technologii – staly pouze velmi drahou metodou skladování těl.

Uvažovali jste někdy o hibernaci?

Zdroj: PopularMechanics