Optická hádanka, která je pro mnohé lidi zcela neřešitelná. Kolik kruhů jste schopni najít na tomto obrázku?

Umělec sdílel tento obrázek na svém facebookovém profilu. Podle jeho vlastního prohlášení mu trvalo asi 30 minut, než na něm dokázal rozpoznat všechny kruhy.

Zdroj fotografie: Stencil Photos

Jak už to u podobných iluzí bývá, hádanka se stala prakticky ihned virálním hitem. Minimálně jde o dosti znepokojivý obrázek, protože se skládá výlučně ze svislých a vodorovných čar. Ty tvoří jasné obdélníky, které jistě spatří kdokoli, kdo o obraz byť jen zavadí očima. Cílem je ovšem najít dohromady 16 kruhů, které se na něm mají skrývat. Poradí si vaše vnímání s tímto úkolem, nebo nad tím jen kroutíte hlavou?

Jen čáry a obdélníky

V prvních chvílích sledování se nejspíš každý bude snažit zachytit byť jen jednu zakřivenou čáru. Jenže ouha, tady jsou opravdu jen rovné linie a obdélníky. Nicholas J. Johnson se při sdílení přiznal, že mu zabralo asi půl hodiny, než ho první kruhy doslova praštily do oka. Tzv. Cofferova iluze byla vytvořena Anthonym Norciou, vizionářským vědcem ze San Francisca. Pracoval na Smith-Kettlewellově institutu očního výzkumu.

Zdroj fotografie: Stencil Photos

Obrázek byl prvně publikován jako jedna z desítky nejlepších iluzí roku 2006. Šlo o soutěž Iluze roku, kterou organizovala Neural Correlate Society. Cofferova iluze patří do větší skupiny iluzí, v nichž jsou dvou- nebo trojrozměrné objekty vnímány lidským okem – a mozkem – velmi odlišným způsobem. Iluze funguje, protože náš mozek seskupuje bílé a černé čáry zcela jiným způsobem. Zaměřte se proto na čáry, které jsou mezi obdélníky.

Oči se postarají o zbytek

Jakmile najdete jednu správnou plochu, ostatních 15 vám nejspíš ihned vystoupí. Existuje ovšem několik kontroverzí ohledně toho, jak tato iluze vlastně pracuje. Obecně panuje shoda, že obraz na sítnici je při sledování iluze konstantní. Spor se vede o to, zda se vizuální zážitek mění, když se změní samotné vnímání. Tedy jestli podle toho, zda kruhy spatříme nebo ne, dochází k nějaké změně. Tady máte případně nápovědu, po čem pátrat.

Zdroj fotografie: Stencil Photos

Zmíněný problém souvisí s obecnější diskusí o modularitě mysli a kognitivním průniku. Mysl má být dle hypotézy napůl nezávislé oddělení, které pracuje s určitými typy vstupu a na jejich základně poskytuje výstup. Její vnitřní postupy nám přitom nejsou přístupné na vědomé úrovni. Jsme si tedy vědomi, na co se díváme, co vidíme, je však otázkou, jak jsme schopni analyticky proniknout do procesů, kterými v mozku tyto informace zpracováváme.

Zdroj: EuropaPress