Dinah Shore měla v 18 měsících skončit na lůžku. Matčiny masáže obešly následky viru, který ničí motorické neurony

Dinah Shore prodělala v osmnácti měsících dětskou obrnu a ochrnula jí pravá noha. O dvě desetiletí později zpívala v rádiu a dalších 40 let bavila Ameriku z obrazovky.

Zdroj fotografie: Pxhere

Winchester v Tennessee, konec druhé dekády minulého století. V domě jediné židovské rodiny v protestantském městečku leží batole s vysokou horečkou. Holčička se jmenuje Frances Rose Shore. Horečku přežije, jenže pravá nožka i chodidlo zůstanou bez hnutí. Vakcína tehdy neexistuje a dětská obrna pro mnoho dětí znamená dlouhé měsíce na lůžku a trvalé následky. Matka Anna Stein Shore, žena s kontraaltovým hlasem a nenaplněnými operními sny, se s takovou vyhlídkou nesmíří. Následují roky masáží, horkých zábalů a přísného cvičení. Výsledek? Dívka, která později plavala, hrála tenis, dělala roztleskávačku, vystudovala univerzitu a získala ceny Emmy, Zlatý glóbus i prestižní Peabodyho cenu. Letos uplynulo 110 let od jejího narození a její příběh v sobě nese víc než jen šťastný konec.

Dětská obrna v Tennessee: horečka, ochrnutá noha a doba bez očkování

Dinah Shore se podle archivu Vanderbiltovy univerzity narodila 29. února 1916. Obrnu chytila kolem roku 1917 nebo 1918, tedy v době, kdy medicína proti poliovirům prakticky neměla zbraň. Lékaři mohli předepsat klid, teplo, dlahy a ortopedické pomůcky. Pak už jen čekat.

Co se v drobném těle odehrávalo, dnes víme přesně. Poliovirus se šíří hlavně přes znečištěné ruce, jídlo a vodu, množí se ve střevě a u malé části nakažených pronikne do nervové soustavy. Tam napadá motorické neurony v předních rozích míchy, tedy buňky, které vysílají povely svalům. Když zaniknou, sval ochabne a zůstane nečinný. Typický obraz: náhlá, často jednostranná chabá obrna končetiny se slabými nebo vymizelými reflexy.

U malé Frances dobové prameny popisují právě tohle. Horečka, potom bezvládná pravá noha a chodidlo. Jak přesně ji tehdejší venkovský doktor vyšetřoval, se nedochovalo. Prognóza pro dítě s takovým postižením ale v roce 1917 rozhodně nezněla růžově.

Matčiny masáže, horké zábaly a balet: domácí rehabilitace Anny Shore

Tady vstupuje do děje hlavní hrdinka v pozadí. Podle zpravodajství Vanderbiltovy univerzity dostávala Dinah horké zábaly a nohu jí několik let masírovali. Jiné životopisy mluví o „přísném cvičebním programu“. Jakmile to šlo, přibylo plavání, balet a tenis.

Co si pod tím představit? Dobové příručky k léčbě obrny v rekonvalescenci popisují poměrně jasný repertoár:

• horké vlhké ručníky a zábaly proti bolesti a křečím svalů,
• masáže na udržení prokrvení a výživy oslabených partií,
• pasivní pohyby, kdy dospělý hýbe končetinou za dítě, aby neztuhly klouby,
• hydroterapie, kdy voda nadnáší tělo a usnadňuje první vlastní pohyby,
• postupný trénink svalů, od nepatrných stahů po plnohodnotnou zátěž.

Plavání, balet a tenis z tohoto seznamu logicky vyrůstají. Bazén nahrazuje léčebnou vanu, baletní tyč učí rovnováze a přesnosti, kurt buduje sílu i výdrž. Anna Shore tak podle všeho intuitivně skládala to, čemu by dnešní fyzioterapeut řekl funkčně zaměřená rehabilitace. Doma, bez týmu specialistů, s vytrvalostí, jaká se z učebnic naučit nedá.

Sama Dinah později přiznávala, že lásku k hudbě, ke sportu i neodbytnou touhu prosadit se zdědila právě po matce.

Co rehabilitace u obrny dokázala a kde sehrálo roli štěstí

Medicínsky je tu namístě opatrnost. Masáže ani zábaly virus nezničily; na poliomyelitidu dodnes neexistuje lék, který by odstranil příčinu. Rehabilitace ale dokázala něco jiného a pro rodinu stejně zásadního: bránila zkracování svalů a deformitám kloubů, udržovala ochablé svaly ve formě a učila tělo využít každé vlákno, které nemoc ušetřila.

Druhou stranou mince byl průběh nemoci. Podle Světové zdravotnické organizace vede k nevratné paralýze zhruba jedna infekce ze dvou set a rozsah zotavení se u každého pacienta liší. Kolik motorických neuronů u Dinah přežilo, nikdo nespočítal. Podle nás je proto nejpoctivější vidět její uzdravení jako souhru tří věcí: rozsahu poškození, času a neúnavné péče, která z toho, co zbylo, vytěžila maximum.

Srovnání s dalšími slavnými pacienty ukazuje, jak široké pásmo osudů obrna nabízela:

Osobnost	Věk při nákaze	Trvalé následky	Další dráha
Franklin D. Roosevelt	39 let	ochrnutí od pasu dolů, ortézy, opora	prezident USA, zakladatel centra ve Warm Springs
Itzhak Perlman	4 roky	berle, později vozík	světový houslista
Dinah Shore	18 měsíců	postižená noha, podle některých zdrojů kulhání	zpěvačka, herečka, moderátorka

Dinah dopadla funkčně nejlépe. Postižení jí nebránilo tančit, sportovat, stát celé večery na pódiu ani čtyřicet let pracovat před kamerami.

Od šeptání příbuzných k mikrofonu: jak se Dinah Shore stala hvězdou

Tělo se zotavilo dřív než sebevědomí. Dinah později vyprávěla, že celoživotní pocit méněcennosti si spojovala s tím, jak si příbuzní a známí šuškali o její nemoci. K tomu se přidávala jinakost židovské rodiny v protestantském maloměstě; vzpomínala i na pochod Ku-klux-klanu kolem jejich domu. Z té směsi zranitelnosti a vzdoru podle jejích slov vyrostla silná potřeba být milována a dokázat, že něco zvládne.

Zpívala už jako malá v otcově obchodě. V dospívání, zhruba v patnácti letech, náhle přišla o matku. Otec Solomon a sestra Bessie ji pak tlačili spíš ke vzdělání, ona si ale k hudbě cestu udržela. Na Vanderbiltově univerzitě vystudovala v roce 1938 sociologii a souběžně vystupovala na místní stanici WSM v Nashvillu.

Po promoci zamířila do New Yorku. Zkoušela štěstí na stanici WNEW, v lednu 1939 zpívala s orchestrem Lea Reismana, nahrávala s Xavierem Cugatem a pro firmu RCA Victor, pak přišlo angažmá u populárního baviče Eddieho Cantora. Umělecké jméno si vypůjčila z písně „Dinah“, kterou ráda zpívala na konkurzech.

Skutečný triumf ji čekal v televizi. Od roku 1951 do roku 1991 uváděla vlastní pořady, mimo jiné The Dinah Shore Show, The Dinah Shore Chevy Show, Dinah’s Place, Dinah! a A Conversation with Dinah. Čtyři dekády na obrazovce, v sedmdesátých letech navíc i v hledáčku bulváru kvůli vztahu s Burtem Reynoldsem. Svůj dětský handicap přitom nikdy neproměnila ve veřejnou značku. Stal se spíš vnitřním motorem její pověstné disciplíny. Zemřela 24. února 1994 na rakovinu vaječníků.

Československo porazilo obrnu jako první, Hamburk připomíná riziko

Zatímco Dinah v Americe začínala kariéru, na území dnešního Česka propukla v roce 1939 velká epidemie. Vlny se pak vracely každé tři až pět let. Podle portálu NZIP onemocnělo v letech 1939 až 1956 celkem 12 868 lidí, převážně dětí, a 1 159 z nich zemřelo.

Obrat přinesl rok 1957 a neživá vakcína, od roku 1960 se očkovalo vakcínou živou. Od druhé poloviny roku 1960 se už domácí případ neobjevil a v roce 1961 se Československo stalo první zemí světa prostou dětské obrny. Úspěch, na který se dnes trochu zapomíná.

Očkování proti obrně je v Česku dodnes povinné. Podává se v hexavakcíně spolu s ochranou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hepatitidě B a Hib: první dávka od začátku 9. týdne života, druhá nejméně o osm týdnů později, třetí mezi 11. a 13. měsícem.

Hrozba přitom nezmizela. Evropa je bez dětské obrny od roku 2002, ale ECDC v listopadu 2025 ohlásilo nález divokého polioviru typu 1 v hamburské odpadní vodě. Nemocný člověk se nenašel, riziko pro očkované je velmi nízké, pro neočkované už ale reálné. Virus dál koluje v Afghánistánu a Pákistánu, kde podle Globální iniciativy za vymýcení obrny letos k 28. říjnu 2026 přibylo sedm případů. Pokud rodič u dítěte zaznamená horečku, ztuhlou šíji a náhlou slabost nebo ochrnutí končetiny, patří dítě okamžitě k lékaři.