Postupný rozklad našeho těla může být naprosto fascinující, tedy pokud se odvážíte zkoumat ho do detailů.
Patoložka Holly Williams zvedá mužskou ruku a jemně ohýbá prsty, lokty a zápěstí. „Tohle může vyžadovat trochu síly. Obvykle čím je tělo čerstvější, tím lépe se s ním pracuje.“ Mluví měkce a má přátelské chování, přičemž věří v důležitost své práce. Své zkušenosti sbírala v rodinném pohřebním ústavu v Texasu, kde nyní pracuje, a prakticky od dětství se denně setkávala s mrtvými těly. Je jí 28 let a pod rukama jí prošla minimálně tisícovka těl.
Člověk na poslední cestě
Její práce zahrnuje ohledání nedávno zemřelých z oblasti Dallasu a jejich přípravu na pohřeb. Většinu přitom tvoří lidé z pečovatelských domovů, někdy jsou to ovšem také oběti vraždy nebo autohavárie. Dostanou se sem i těla lidí, kteří zemřeli o samotě a nikdo o nich nevěděl celé dny nebo týdny. V takovém případě už dochází k rozkladu, což celou práci znatelně komplikuje. Rozklad totiž začíná už několik minut po samotné smrti.
Prvním procesem je autolýza neboli strávení sebe sama. Krátce poté, co srdce přestane bít, buňky ztratí všechen kyslík a jejich kyselost stoupne, jak se v nich začnou hromadit toxické chemikálie. Enzymy začnou trávit buněčné membrány a pak se vylijí ven. Tohle obvykle začne v játrech, která jsou na enzymy velmi bohatá, a v mozku, kde je hodně vody. Nakonec se stejným způsobem začnou rozkládat všechny další tkáně a orgány.
Postupný rozpad celého těla
Poškozené krevní buňky začnou skrze narušené cévy proudit do celého těla, v čemž jim pomáhá gravitace. To způsobuje zblednutí pokožky. Klesá i teplota těla, dokud se nepřiblíží okolí. Pak nastane rigor mortis, tedy posmrtná ztuhlost. Začne u očních víček, čelistí a krku, než si najde cestu k trupu a dalším končetinám. Během života se svaly zatínají a uvolňují díky aktivitě dvou proteinů. Po smrti se tento mechanismus zastaví na místě jako hodinky a svaly ztuhnou.
Další, co vypoví službu, je imunitní systém, který dovolí všem bakteriím a virům volný pohyb po těle. Začíná to ve střevě, které začnou trávit původně přátelské bakterie, poté pokračují i dalšími tkáněmi. Pomáhá jim v tom chemický koktejl pocházející z mrtvých buněk, kterým se živí. Pak se dostanou do jater, slinivky, následně do srdce a mozku. V zásadě všechno, co bylo v těle drženo v rovnováze, se vydá vlastní cestou a začne požírat svoje okolí.