Emil Zátopek byl a stále je považovaný za nejlepšího běžce světa. Na letní olympiádě v Helsinkách v roce 1952 získal hned tři zlaté medaile ve vytrvalostních bězích na pět a deset kilometrů a v maratonu. Tento podivuhodný výkon se do dnešního dne žádnému jinému sportovci nepodařilo zopakovat. Zátopek tak zůstává jediným sportovcem na světě, který tyto tři medaile kdy získal.

Rodák z Kopřivnice

Emil Zátopek se narodil 19. září 1922 v Kopřivnici jako sedmý z osmi sourozenců. Patřil do chudé rodiny a jeho osudem byla práce v místní Tatrovce po boku jeho otce i bratrů. Místo toho se stal světově uznávaným sportovcem, který pokořil několik rekordů. Ještě předtím však úspěšně složil přijímací zkoušky na Baťovu školu práce ve Zlíně, která byla známá svým tvrdým režimem.

Studenti od rána do pozdního odpoledne pracovali v továrně, aby si osvojili výrobní procesy, a následně se do večera učili ve škole. Právě zde se Emil účastní svého prvního běžeckého závodu. V té době nemá s během žádné reálné zkušenosti, a přesto skončí na druhém místě. V tu chvíli se začne psát příběh jeho nezdolného zápalu.

iZdroj fotografie: Anonymous / Lehtikuva / Creative Commons / CC BY-SA

Emil Zátopek běhá všude možně

Následuje tvrdá dřina, která nakonec Zátopkovi vyslouží jeho slavné zlaté medaile. Emil Zátopek si sám určuje tvrdé tréninky, při kterých střídá rychlý sprint s mírnějším během. Denně naběhá 15 až 20 kilometrů. Hned po válce se přihlásí na vojenské učiliště v Hranici na Moravě a zdejší kasárna se na několik let stanou jeho domovem i závodní dráhou.

Běhá většinou pozdě odpoledne nebo večer po setmění, v bagančatech, která mu zároveň slouží jako svalová zátěž. Při svém tréninku nebral ohled na počasí ani místo. Často běhával chodbami kasáren nebo prostorami místní jízdárny. Už v roce 1945 tak překonal národní rekordy v běhu na tři a pět kilometrů.

Olympijské hry

První olympijské hry, kterých se Emil Zátopek účastní, se konají v roce 1948 v Londýně. Jedná se o první olympiádu od vypuknutí první světové války. Zlatou medaili získává v běhu na deset kilometrů, ve kterém vítězí s neuvěřitelným náskokem 48 vteřin. V závodu na pět kilometrů však skončí druhý. Jeho nejslavnější moment ovšem nastává o čtyři roky později – během olympiády v Helsinkách.

Vítěz maratonu ujel 18 km autem, sportovci dopovali při běhu a jiní spali u silnice: Olympiáda v roce 1904

Přitom byla jeho účast kvůli nařízením režimu značně ohrožena. Svým vítězstvím ve třech vytrvalostních bězích se následně zapíše do historie. Aktivně běhá ještě několik let, než v roce 1958 svou běžeckou kariéru definitivně ukončí. Dodnes však zůstává idolem a inspirací mnoha běžců.