Víra v reinkarnaci je jedním z pilířů mnoha světových náboženství a filosofií. Záhada posmrtného života je jedna z nejkomplexnějších a také nejděsivějších.
Právě proto se toho lidé od počátku věků tak obávají, současně je však možnosti fascinují. Během staletí se posmrtný život snažilo vysvětlit mnoho disciplín. Jak náboženství, tak i věda tedy stále pátrají po řešení. Jev reinkarnace, tedy víra v posmrtné stěhování duše nebo mysli do jiného těla, byla přítomna už ve starověku. Neopustil nás však ani v moderních časech. A jedním z nejslavnějších případů je údajné znovuzrození Dvojčat Pollockových.
Autonehoda a těhotenství
John a Florence Pollockovy měly normální život v anglickém Héxhamu. To samé se týkalo jejich dvou dcer, Jacqualine (6) a Joanne (11). Všechno se však změnilo v neděli 5. května 1957, kdy obě dívky zemřely během autonehody. Byly normálně na cestě do kostela s rodinným přítelem, když jejich vůz tragicky zasáhlo jiné auto. Obě zemřely prakticky okamžitě a rodiče byli samozřejmě zdrceni předčasnou ztrátou obou dětí.
Pokračovali však normálně ve svých životech v naději, že se jednoho dne dočkají dalšího dítěte. Jejich modlitby byly vyslyšeny mnohem rychleji, než by si kdy mysleli. Brzy totiž vyšlo najevo, že je Florence opět těhotná. Podle lékařů to mělo být jen jedno dítě, John však nebyl přesvědčen. V hloubi duše cítil, že to budou dvojčata. Navzdory všem výsledkům se tento jeho odhad potvrdil, takže se 4. listopadu 1958 narodily dvě malé holčičky.
Další projevy existence
Radost rodičů nad příchodem Gillian a Jennifer se změnilo v překvapení. Nejen, že to byla opět identická dvojčata, ale měla zvláštní mateřská znaménka. Jennifer skvrnu na čele, stejně jako její zesnulá starší sestra Jacqueline. Obě měly znaménka na zápěstí, nepochybně se tu dělo něco podivného. Když jim oběma byly 3 měsíce, rozhodli se John s Florence přestěhovat a začít nový život ve Whitley Bay s pohledem na Severní moře. Ještě však nebyl konec.
Když začaly obě dívky mluvit, uvědomili si rodiče, že jsou ještě podivnější, než by se mohlo dosud zdát. Pamatovaly si totiž minulost svých starších sester, které zemřely rok předtím, než se tyto dvě narodily. Když se vrátily do Héxhamu, sestry ukazovaly na místa, kde nikdy předtím nebyly. Pamatovaly si i místní školu, znaly starý dům a lidi ve vesnici. Měly stejné zvyky, dokonce i mluvily stejným způsobem. Navíc se zdály přirozeně starší.
Hraniční věk vzpomínek
Jako by tohle všechno nestačilo, jedna z nich ihned přijala, že se má o druhou sestru starat. Poznaly i staré panenky, kterým začaly automaticky říkat jmény, která jim daly jejich předchůdkyně. Gillian si pamatovala život své sestry Joanne, smrt v 11 letech. Fungovalo to i obráceně, takže Jennifer si pamatovala, jak její sestra skonala v 6. Jednou je rodiče i zaslechly, jak mluví přímo o oné nehodě. Popisovaly detaily a co všechno tehdy cítily.
Obě trpěly také obrovskou fobií z jakéhokoli vozidla. Když však obě dosáhly věku 5 let, vzpomínky na zesnulé sestry náhle zmizely, a to ze dne na den. Pak pokračovaly ve svých běžných životech. Podle vědců je právě tento věk hranicí, aby si člověk pamatoval svoje minulé životy. Ačkoli je tento případ asi nejslavnějším, existuje i mnoho dalších. Lidé nemusí věřit v reinkarnaci, ale jak řekla Terry Pratchett: „Reinkarnace věří ve vás.“
Jaký je váš pohled na možnost reinkarnace?
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 33274
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 32566
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 35643
