Co by se stalo, kdybychom rozmístili solární panely kolem Slunce? Zdá se to přece být perfektní zdroj energie

Nejlepším místem pro postavení solární elektrárny se zdá být bezprostřední okolí Slunce. Takto nějak by mohl daný projekt vypadat.

Zdroj fotografie: iStock

A možná, jen možná, by to z nás na Kardašově škále udělalo civilizaci II. typu. Jak by solární farma obíhající kolem Slunce vypadala? Jak blízko k hvězdě bychom dokázali panely dostat? A jak bychom dokázali využít všechnu tu elektřinu na Zemi? Slunce emituje každou vteřinu více energie, než by lidstvo využilo za celou svou historii. A každých 90 minut dostává Země tolik slunečního světla, že by to lidstvu vystačilo na celý jeden rok.

Neschopnost skutečné těžby

Problém je, že jsme zatím velmi daleko tomu těžit tuto energii efektivně, získáváme jí jen slabý zlomek. Ze vší elektřiny vyrobené v roce 2021 pocházela ze solárních panelů pouhá 3,1 %.  I kdybychom na Zemi postavili více panelů, nedosáhne na nás všechna sluneční energie. Naše hvězda ji vysílá do všech směrů a ne všechna tedy Zemi zasáhne. Něco z ní pohltí nebo odrazí také naše atmosféra a oblaka. Užíváme tedy to, co odrážíme.

Zdroj fotografie: Pxhere

Vezmeme-li v úvahu, kolik této energie je ztraceno ještě před dopadem na náš povrch, bylo by mnohem efektivnější dát panely někam, kde mohou světlo chytat 24 hodin a každý den. Vyplatila by se ale tahle efektivita? Nevedla by k uvaření veškerého života na planetě? Pro optimalizaci našeho solárního potenciálu je nejdříve třeba vyrobit opravdu hodně panelů. Ty se skládají z fotovoltaických buněk, které převádí sluneční světlo na elektřinu.

Dysonova sféra kolem Slunce

Asi 95 % těchto modulů je z křemíku. Bohužel by bylo potřeba je všechny vyrobit na Zemi a doprava by se dost prodražila. Proto by bylo ideální je vyrobit co nejlehčí, což by mohl zvládnout arsenid gallitý. Dovolil by vyrobit panely velikosti talíře a ty pak na orbitě sestavit do bloků o velikosti několika parkovišť. Pak už je na místě uvažovat o rozestavení kolem Slunce – jedním z možných uspořádání je Dysonova sféra.

Zdroj fotografie: Pxhere

Tohle je myšlenka, kterou astronomové ukradli mimozemšťanům. Uvažovali totiž o tom, že právě takhle by jiné civilizace mohly těžit energii přímo z hvězd. Její obvod by v případě Slunce byl asi 4,4 milionu kilometrů, těch panelových bloků by tedy byly potřeba miliardy. Konstrukce by musela být kousek od Slunce, tedy větší než hvězda samotná. Možná by bylo lepší vyslat jen houf panelů, které by kolem hvězdy obíhaly.

Naprosto cokoli se upeče

Postupně bychom pak vysílali další, které by následně tvořily obří solární farmu. NASA Parker Solar Probe se pohybovala sluneční koronou a zahřála se na 1 400 stupňů Celsia. To je ve srovnání se samotnou koronou chládek, tam jsou to miliony stupňů. Dokud nepřijde lidstvo s velmi, ale velmi žáruvzdornými materiály, na tento koncept zapomeňte. Možná by se ale dalo uvažovat o rozmístění někam na půli cesty mezi Zemí a Sluncem?

Dalším problémem je transport energie na Zemi. Chtělo by to obrovské antény, sluneční „farma“ by k nám vysílala mikrovlny, které tu změníme na elektřinu. Jenže tahle forma radiace umí ohřát lidské tělo stejně jako jídlo v mikrovlnce. Stejný osud by snadno mohl potkat oceány a všechno další, co obsahuje vodu. V současnosti jsme civilizace typu 0, neumíme tedy využít ani všechnu energii Země. Na tu sluneční se musíme posunout aspoň na typ I.

Ve které formě energie je podle vás naše budoucnost?

Zdroj: Science