Vědci přišli na to, jak zpomalit proces stárnutí lidského imunitního systému. Od realizace je dělí poslední krůček

O veškerých dalších metodách prodloužení lidského života se vědci z různých oborů nadále dohadují. Stačí ovšem uvést, že vědecká obec stále nemá jednotný názor na samotné příčiny stárnutí. Existuje dokonce více jak 30 hypotéz, jejichž autoři nabízí různé důkazy. Zatím se ovšem nenašla jediná, která by přesvědčila zbytek badatelů a stala se obecně uznávanou. Tato neodbytnost jen provokuje vědce k dalšímu hledání a testování.

Cesta k prodloužení lidského života

Jeden z těchto výzkumů rozebral Sergej Lukjanov na zasedání prezidia Ruské akademie věd, které se věnovalo problémům demografie a populačních úspor. „Nejzřetelněji se stárnutí projevuje na imunitě, která se dělí na vrozenou a adaptivní. Právě onen druhý typ vám umožňuje bojovat s infekcemi, odhalovat mutace a předcházet nádorům. Porušení takové adaptace vede k mnoha nemocem i smrti,“ uvedl akademik.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Hlavní roli v adaptivní imunitě hrají T-lymfocyty (T-buňky). Jejich maximum navíc připadá na nejranější roky organismu, následně už jen klesá jak jejich počet, tak i diversita. V důsledku toho také slábne imunita jako celek. V rodině T-lymfocytů existují různé typy, například ty, které se dosud s žádnou infekcí nesetkaly. Nepřítele nikdy neviděly, nejspíš proto dostaly jméno „naivní“. Jejich hlavní funkcí je reakce ne neznámé patogeny.

Lymfocyty naivní a zkušené

Po bitvě se „naivní“ buňky dramaticky změní. Získávají totiž paměť a tělo si je nechává po celý život. Ano, v takovém boji může T-buňka dělat chyby, získat agresivitu vůči vlastním buňkám a místo ničení nádorů podporovat jeho růst. S věkem se paměťové buňky hromadí v zásobě všech lymfocytů, ovšem podíl „naivních“, které musí čelit novým patogenům, neustále klesá. Právě to je důvod pozvolného slábnutí celé lidské imunity.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Badatelé se proto rozhodli prozkoumat, zda je tento efekt univerzální pro všechny živé tvory, a provedli experiment na hlodavcích rodu Spalax (slepec). Když vědci začali zkoumat jejich paměťové buňky, zjistili, že se prakticky nehromadí. Po vyřešení problému s infekcí na něj imunitní systém zkrátka svižně zapomene a je ihned připraven na další výzvy. „Máme podezření, že právě tento mechanismus umožňuje těmto zvířatům žít až 20 let, vyrovnat se s infekcemi a nedostat rakovinu.“

Metoda použitelná i pro člověka?

Tým se pak rozhodl otestovat tento efekt na myších tak, že z nich určitý počet paměťových T-buněk selektivně odstranil, a hypotéza byla potvrzena. Během pokusů se podařilo ochránit tato zvířata před obezitou a cukrovkou. Vědci si tak uvědomili, že stejným způsobem by bylo možné zpomalit stárnutí imunitního systému i u člověka. „Pomocí tohoto přístupu vyvíjíme léky na zabíjení buněk, které vedou k vážným autoimunitním onemocněním.“

„Během několika let výzkumu byl takto získán lék proti Bechtěrevově chorobě a už prošel první fází klinických zkoušek,“ uvedl Lukyanov. Prezident Ruské akademie věd Alexandr Sergejev označil toto dílo za jeden z nejvýznamnějších úspěchů ruské vědy za poslední roky. Pokud se podaří selektivní odstraňování senescentních paměťových buněk rozšířit o další typy paměťových buněk, mohlo by se jednat o průlom v medicíně.

Jak moc na sobě s věkem pozorujete pokles imunity?

Zdroj: ScienceNews