Kde končí nevinné bádání, tam začínají nelidské experimenty. Své o tom ví biolog ze Sovětského svazu, který se snažil zkřížit člověka s opicí.
Román H. G. Wellse Ostrov doktora Moreaua, jehož děj se odehrává na místě obývaném polidštěnými zvířaty, vnímá moderní čtenář jako fantasy. V polovině minulého století však byla myšlenka křížení opice s mužem zcela reálná. Na její realizaci se podílel sovětský biolog Ilja Ivanovič Ivanov.
Ivanovův příběh
Působil jako biolog hospodářských zvířat. Specializoval se na oblast umělé inseminace a křížení různých druhů zvířat. Právě jemu se přikládají zásluhy za objev metody umělé inseminace hospodářských zvířat, která se dnes aktivně využívá ve velkochovech. Během života studoval a pracoval na mnoha místech. Vyučoval také na několika univerzitách ve své rodné zemi a stále hlouběji studoval možnosti metody umělého oplodnění zvířat. Jednou z nejvýznamnějších oblastí jeho práce byla snaha o vyšlechtění kříženců mezi divokými a domácími zvířaty.
Úspěchy na poli mezidruhového křížení
V té době bylo studium genetiky stále pouze v počátečních fázích. Díky tomu byly Ivanovovy práce pokročilé a zajímavé pro vědeckou komunitu. Zároveň však vyvolaly mnoho diskusí. Někteří mu vyčítali nepřirozené experimenty a hraní si na Boha, jiní věřili, že jeho experimenty mají velký význam pro budoucnost. Sám Ivanov si byl jistý, že jeho pokusy mohou výrazně posunout vědu.
Své teoretické znalosti si navíc mohl upevnit i v praxi. Vyšlechtil křížence koně a zebry, krávy domácí a bizona, zkřížil krávu s antilopou a také výrazně zlepšil proces chovu koní. Jeho metodou bylo možné oplodnit až 500 klisen od jednoho hřebce místo 20–30 při přirozené inseminaci. Proto také není divu, že v určitém okamžiku Ivanov přišel s myšlenkou křížit člověka s opicí. Svůj záměr otevřeně oznámil na Světovém kongresu zoologů ve Štýrském Hradci v roce 1910. Zajímavostí je především to, že si tato myšlenka našla své příznivce.
Realizace pokusů o křížení člověka a opice
Po 14 letech dostal Ivanov povolení odjet na ostrov ve Francouzské Guineji za účelem pokusů. Část peněz na výpravu mu přidělil i SSSR. Po příjezdu na ostrov se ale ukázalo, že na stanici není dostatek dospělých šimpanzů, a tak musel být experiment o dalších šest měsíců odložen. V listopadu 1926 dorazil Ivanov se svým synem na další ostrov ve Francouzské Guineji. Společně s místními pracovníky experimentální stanice odchytili několik šimpanzích samic a tři z nich inseminovali lidským spermatem získaným od dobrovolníků.
Jen o pár měsíců později, když viděl, že žádná z opic nezabřezla, se vrátil do Francie. Rozhodl se, že v další fázi se pokusí oplodnit ženy šimpanzím spermatem. Postupem času získal další podporu a financování. Zorganizoval experimentální skupinu v Suchumi. Komise rozhodla, že pro experiment bude potřeba alespoň pět dobrovolnic. Háček byl pouze v tom, že jediná opice v Suchumi, orangutan, v té době zemřela. O rok později měla dorazit nová várka opic, a právě na to vědec čekal.
Zatčení Ivanova a jeho smrt
Požadovaná zvířata měla sice dorazit, avšak kvůli rozporům v sovětské vědecké komunitě z toho nakonec sešlo. Ivanovovi podporovatelé přišli o své pozice, a dokonce sám Ivanov byl zatčen a následně poslán do vyhnanství v Alma-Atě. Zde působil ještě dva roky před svou smrtí.
Nyní jsou takové experimenty nemožné kvůli etickým úvahám, ačkoli poskytují určité podněty k zamyšlení. Ivanovovy pokusy navíc posloužily jako inspirace pro kreativní lidi. Např. Dmitrij Šostakovič po sobě zanechal rozpracovanou operu Orango. Několik spisovatelů o takových experimentech napsalo příběhy a v roce 2011 byla v televizním seriálu natočena epizoda o hybridizaci člověka a opice. Temné záležitosti.
Jaký je váš názor na takové mezidruhové křížení?