Oběť vědy aneb Jak manželský pár psychologů udělal ze svého syna testovací subjekt v pokusu se šimpanzem

Kelloggovi provedli krutý experiment a donutili malého Donalda, aby vyrůstal ve společnosti mláděte šimpanze. Chtěli vědět, jak moc se může zvíře polidštit. Bohužel se to celé obrátilo přesně na druhou stranu a obludná studie skončila velmi tragicky. Malý Donald vyrůstal společně s opicí a během tohoto krutého pokusu ho rodiče nutili podstupovat také mnoho testů. Výsledkem byla změna chování chlapce, nikoli opice.

Krkavčí, nebo spíše opičí rodiče

Manželé Luella a Winthrop Kelloggovi byli psychologové, kteří prováděli výzkum studující behaviorální reakce u zvířat. Roku 1931 si jako rodiče přivedli domů malého šimpanze, respektive šimpanzici. Malá samička měla plnit úlohu sestry jejich vlastního syna Donalda. Vědecký pár pojmenoval opičku Gua. Tím začala děsivá zkušenost, která měla trvat 5 let. Gue bylo 7 měsíců a Donaldovi 10 měsíců, rodiče se chystali na jejich bedlivé pozorování.

iZdroj fotografie: Public Domain

Oba vědce zajímalo, jak budou dítě a mládě zvířete společně prospívat v lidském prostředí. Cílem bylo zjistit rozdíly v reakcích člověka a zvířete na stejné podmínky pro vývoj. Luella a Winthrop očekávali, že primát se socializuje a polidští, stal se však přesný opak. Když výzkum začal, rodiče na oba mluvili, jako by byli děti. Opice i chlapec spali ve stejných postelích a hráli si se stejnými hračkami. Byli oblékáni, krmeni i trestáni stejným způsobem.

Otáčení na židli, střelba a lžíce

Některé z testů byly přitom velmi znepokojivé. Fotky ukazují, jak špatně oba reagovali na nucenou rotaci. Donald byl přivázán k židli, která se točila kolem své osy. Šikana přestala v momentě, kdy dítě začalo plakat. Dalším testem byly hlasité zvuky včetně výstřelu. Matka i otec také oba bili do hlavy lžícemi. Snažili se totiž zaslechnout poklepem na lebku odlišné zvuky. Testy byly prováděny po 12 hodin denně a 7 dní v týdnu.

iZdroj fotografie: Public Domain

Hrdý otec pak v roce 1933 vydal knihu The Monkey and the Child. Překvapivě Gua prošla všemi testy úspěšněji než chlapec. Vše se změnilo, když byl Donaldovi rok. I když byla opice fyzicky vyvinutější, nedokázala dítěti konkurovat na mentální úrovni. Dítě začalo formulovat slova a Gua nikdy nebyla schopná mluvit. Brzy se v kruzích amerických psychologů objevily vážné obavy a někteří bili na poplach.

Vrácení do zoo a strach matky

Experiment nakonec skončil předčasně. Opice byla vrácena do své domácí zoo, kde se postupně rehabilitovala a adaptovala i na život mezi vlastním druhem. Přesný důvod předčasného konce pokusu ovšem Kelloggovi ani nenaznačili. Většina předpokládá, že Luella se začala bát, když viděla postupnou proměnu svého syna z člověka v opici. Chlapec začal kousat, chodil na všech čtyřech, a když chtěl jíst, vydával pouze vrčivé zvuky.

Winthrop se pak odebral k práci na státní univerzitu na Floridě, kde studoval chování delfínů. Donaldův osud byl ovšem tragický. Ve věku 43 let spáchal sebevraždu, přesně rok po smrti svých rodičů v roce 1972. Ve většině případů se nevinnými obětmi krutých experimentů stanou zvířata. Například osud šimpanze Nima Chimpskyho byl rovněž tragický, toho se vědci snažili naučit znakový jazyk. Donald Kellogg se tak stal smutnou lidskou výjimkou.

Jaké další tragicky končící pokusy vás napadají?

Zdroj: ScienceNews