Řítí se na nás „smrtonosné hvězdy“? Vědci vypočítali, že mohou postrčit komety, které pak zasáhnou Zemi

Kolize s obří kometou je jednou z nejdestruktivnějších událostí, jaká se může planetě přihodit. V minulosti k tomu již došlo.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Astronomové provedli kosmický ekvivalent SWAT analýzy. Tento výzkum rozebírá, jak často se hvězdy zatoulají do Oortova mraku. Tedy do rozsáhlého sférického mraku miliard ledových objektů, který obklopuje celý náš solární systém. Tato setkání mohou ovlivnit blízko se pohybující komety a poslat je právě naším směrem. To by logicky mohlo vést k nečekané kolizi takového objektu i se Zemí.

Predikce pro příští milion let

Během příštího milionu let se tato situace týká 19–24 hvězd, které budou 3,26 světelného roku od Slunce. Tedy dost blízko na to, aby odklonily komety z původního kurzu. „Bezpochyby se musíme bát všeho, co se dostane do takové blízkosti,“ prohlásil Coryn Bailer-Jones z Astronomického institutu Maxe Plancka a jeden z autorů. Ovšem ne všechna tato blízká setkání povedou automaticky ke srážce Země s kometou.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Celý výsledek záleží na kombinaci štěstí a pozice Země na její oběžné dráze vzhledem k procházející hvězdě. V těchto chvílích bude ale riziko kolize na svém vrcholu. Rozbor odhaduje, že během příštího milionu let se do vzdálenosti 16,3 světelných let od Slunce dostane 490–600 hvězd. To je mnohem větší vzdálenost než původní odhad z Oortova oblaku. V případě opravdu velké hvězdy by však možnost odklonu existovala i tak.

Problematika Oortova oblaku

Samotný Oortův oblak nebyl nikdy pozorován přímo, vědci ovšem jeho existenci vyvozují ze stavu komet. Komety, které vidíme, by se totiž dávno rozpustily nebo rozpadly, kdyby se stále nacházely jen na svých drahách. Badatelé proto věří, že musí trávit dlouhou dobu své existence ve vnějším rezervoáru. Z toho je pak vyrazí gravitace procházející hvězdy. Teoretický model naznačuje velikost Oortova oblaku asi 2 000 astronomických jednotek.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Horní hranicí je pak 200 000 astronomických jednotek (AU), odvozeno od vzdálenosti Země od Slunce. Pravděpodobně se v něm nachází miliardy volně obíhajících komet o velikosti až desítek kilometrů. Vzhledem k obrovské vzdálenosti se na nich gravitace Slunce projevuje jen minimálně – jen tolik, aby je udržela v „chodu“. Proto mohou být také velmi snadno odkloněny hvězdami, které se k nim dostanou dostatečně blízko.

Galaktický střed a hvězdná setkání

Poslední kalkulace vycházejí z dat teleskopu Gaia, který mapuje pozice a trajektorie asi 1 % Mléčné dráhy, tedy 200–300 miliard hvězd. Uvnitř disku Mléčné dráhy obíhají hvězdy kolem galaktického centra. Naše Slunce dokončí jeden oběh asi za 250 milionů let a někdy se nakrátko přiblíží i dalším hvězdám. Nálezy publikované v magazínu Astronomy and Astrophysics naznačují, že těchto setkání je dvakrát více, než bylo v minulosti odhadováno.

Astronomové doufají, že v budoucnu rozšíří a prohloubí pohled do minulosti v naději, že najdou hvězdu odpovědnou za vyhynutí dinosaurů před 66 miliony let. Ačkoli není jisté, zda tehdejší vymírání způsobil asteroid nebo kometa, podle některých hlasů je kometa pravděpodobnější. Jsou totiž větší a jejich dopad má tak katastrofálnější důsledky. „Můžete si představit vystopování onoho dopadu až k jeho zdroji, což by byl svatý grál,“ uvádí Bailer-Jones.

Které známé komety vás napadají a viděli jste je?

Zdroj: TheScientist