Avi Loeb tvrdí, že nás mimozemšťané už navštívili, a rozhodně si podle všeho nedělá legraci. Současně upozorňuje na krizi ve vědě
Avi Loebovi není ostatně kontroverze nijak cizí. Vlivný astrofyzik z Harvardu uveřejnil provokativní a průkopnickou studii o černých dírách, raném vesmíru a dalších klasických tématech ze své oblasti. Kromě toho se ale více jak dekádu vyjadřuje k mnohem diskutabilnějším tématům, jako jsou mimozemšťani a způsob, jak je najít. Spolupracoval také s projektem Starshot, který má k blízkým hvězdám vyslat loď podobnou zrcadlům.
Setkání s hvězdným poutníkem
Vesmírný koráb nazvaný „světelné plachty“ by byl vyslán na svižnou cestu k nejbližším hvězdám. V roce 2017 ale přišla změna, když vědci zachytili podivného hvězdného poutníka. Pojmenovali ho Oumuamua a měl několik vlastností, které se vzpíraly běžnému vysvětlení. Pro Loeba to bylo celkem jasné a šlo o vyslance nějaké vzdálené vesmírné kultury. Postupem času byl víc a víc přesvědčený, že místo hledání důkazů o mimozemšťanech si důkazy naopak našly nás.
Ve studii z roku 2018 se dohadoval o tom, že Oumuamua nebyl nic menšího než první setkání lidstva s artefaktem mimozemské inteligence. Novináři to smetli, jenže Loeb měl i mnoho zastánců. Podle nich jde taky o sejmutí stigmatu ze zpráv o UFO a únosech, které by místo posměchu měly být legitimní oblastí vědeckého zkoumání místo honění vlastního ega a získávání cen, jak je u některých vědců zvykem.
Krize zdraví vědecké komunity a odbočení
Loebovým základním poselstvím je obecná krize vědecké komunity. Ta se podle něj u mnoha vědců projevuje získáváním cen a poct a ukazováním ostatním, jak hrozně jsou chytří. Zacházejí s vědou jako s monologem o sobě samých místo jako s prostředkem dialogu se samotnou přírodou. Studenti a doktorandi pak jen opakují jejich mantry a posilují tak jejich vlastní ozvěnu a propagují obraz – slouží vlastně jen jako billboard.
Jenže tohle není účel vědy, ta není o nás, není o našem posilování nebo o tom, abychom nějak vypadali. Je o pokusech porozumět světu kolem nás a má být zkušeností učení, při které ziskujeme a po cestě za věděním se dopouštíme omylů. Nikdy nemůžete říct dopředu, jaká cesta je správná, to se naučíte jen pomocí zpětné vazby, kterou poskytují experimenty. Něco předpovíte, otestujete to a důkazy vám taky něco ukážou, že se pletete – což je potřeba přijmout.