Malé kroky vstříc kolonizaci vesmíru vyžadují i potravu. Norští vědci provedou na vesmírné stanici unikátní pokus

Badatelé a inženýři byli tehdy požádáni, aby přišli s návrhy, jak by lidé mohli žít, když budou hodně daleko od naší planety. Hlavní návrh se týkal lodi zvané Bernal Sphere, která měla být schopna poskytnout domov tisícům lidí. Ta by byla zcela kolosální. Střední kruhová část by měla obvod 1,5 kilometru. Tato loď by rotovala kolem své boční osy a vytvářela by tak umělou gravitaci. Realitu dobývání dalších světů ale osvětluje studie Ann-Iren Kittang Jost.

Postup po malých krůčcích

Tato vesmírná kolonie by měla ubikace a také prstenec obsahující zemědělské plodiny. To mělo dovolit tvorbu kyslíku a také potravy pro všechny obyvatele. I o 40 let později je ovšem tato loď jen science fiction. Jde o velmi vzdálený sen pro silně optimistické fyziky a vesmírné badatele. Tehdy ovšem optimisté spekulovali, jestli bude stavba dokončena v roce 2002 nebo 2008, kdyby byla konstrukce zahájena roku 1990.

iZdroj fotografie: Pxhere

Skutečná kolonizace vesmíru postupuje dopředu pomocí mnohem menších krůčků. „Představuju si, že můžeme základy pro pěstování potravin někdy v budoucnu vytvořit na Měsíci nebo Marsu,“ uvádí Ann-Iren Kittang Jost, manažerka vesmírného bádání na Norské univerzitě vědy a techniky v Trondheimu. Jedním z jejích hlavních zájmů je naučit se pěstovat rostliny na Mezinárodní vesmírné stanici ISS.

Porostou ve vesmíru malá rajčátka?

„Je tu však ještě několik nutných kroků. A nechci hádat, jak dlouho to bude trvat, než budou tyto postupy použitelné ve velkém měřítku.“ Nyní povede nový projekt nazvaný TIME SCALE (časové měřítko), jehož cílem je zkoumání chování rostlin ve vesmíru. Tedy jak tam vůbec porostou a jak mohou dlouhodobě poskytovat posádkám kyslík i potravu. „Ještě jsme nerozhodli, které rostliny budeme takto pěstovat.“

„Hlavní diskuse se týkala cherry rajčat, salátu a sójových bobů.“ Lidé toho k přežití ve vesmíru vyžadují docela hodně. Jeden astronaut potřebuje denně dohromady asi 30 kilogramů vody, vzduchu a potravy. Tohle v součtu představuje opravdu hodně, hodně tun. I když je možné nějakou vodu recyklovat, hodně zásob je potřeba neustále posílat ze Země. A každý kilogram nákladu vyslaný na ISS stojí tisíce dolarů.

Nemožnost stálého zásobování

Pokud se máme někdy vydat dál od Země, tedy hlouběji do vesmíru a na další planety, nebylo by to jen příšerně drahé. Bylo by to fyzicky velmi nepraktické, či dokonce nemožné udržovat takové spojení mezi posádkou a Zemí. Budoucí podniky tohoto rozsahu by tedy musely být relativně soběstačné. Voda, živiny, vzduch i odpad by musely vytvořit koloběh, tedy lokálně udržitelný ekosystém. Čili zmenšenou verzi toho, co funguje na Zemi.

iZdroj fotografie: Pxhere

Ideálním stavem by samozřejmě bylo moci dokonale zrecyklovat všechno, není však jasné, zda je to realizovatelné. Astronauti by tak museli žít na recyklované potravě, vodě i vzduchu a se systémem, který změní ve výživu i tělesný odpad. Klíčovou součástí celého tohoto rébusu je zahradnictví. Rostliny totiž mění oxid uhličitý, živiny v půdě a vodu na kyslík a potravu. Problém je, že v dalekém vesmíru se všechno bude nevyhnutelně chovat jinak.

Odlišné podmínky pro stejný systém

Ještě předtím, než budeme moci ve vesmíru smontovat a naplnit první skleník, je potřeba vyřešit obrovskou spoustu věcí. Pokusy s pěstováním běží na ISS už od roku 2006, na palubě je implementovaný speciální modul. V něm je možné růst studovat, protože stanice má zcela jiné podmínky než úrodná půda na naší planetě. Všechny živiny je tak potřeba opatrně přidávat a velmi pečlivě sledovat. I vzduch a voda se tu chovají úplně jinak.

Kvůli absenci gravitace tu neexistuje nic jako proudění, takže vzduch i voda se musí přidat do přístroje. Dalším bodem je pak sledování, jak rostlina reaguje na odlišnou gravitaci. Roste v centrifuze, která simuluje gravitaci Měsíce nebo Marsu. Tento projekt snad dá dohromady všechny klíčové součásti. Jde však o procesy s velmi dlouhými časovými horizonty, přičemž plně funkční ekosystém použitelný ve vesmíru se očekává asi v roce 2050.

Co ze záměrů vesmírné kolonizace podle vás nastane nejdřív?

Zdroj: ScienceNorway