Kolosální kvádry pro stavbu pyramid museli staří Egypťané nějak přepravovat. Před 4500 lety vymysleli primitivně geniální systém

Cheopsova pyramida je jednoduše ohromná. Tato stavba pokrývá stejnou plochu jako deset fotbalových hřišť a při stavbě „padlo“ 2,3 milionu kamenných bloků. Každý z nich přitom vážil 2 – 15 tun. Uvnitř samotné pyramidy pak archeologové nikdy nenašli záznamy, které by technologii jejího vzniku jakkoli popisovaly. To přišlo až v roce 2013, kdy badatel Pierre Tallet učinil naprosto nečekaný objev, který znamenal průlom.

Lodě, jeskyně a deník

Když na pobřeží Rudého moře pátral v jeskyních po pozůstatcích starověkých lodí, narazil na několik papyrových svitků. Ukázalo se, že jde o deník jednoho z inspektorů, kteří na stavbu pyramid před více než 4500 lety dohlíželi. Tento Egypťan jménem Merer měl odpovědnost za přesun vápence z dolů u Tury až do Gízy a řídil skupinu 200 dělníků. Tomuto inspektorovi pak velel přímo bratr samotného faraona Cheopse. Jak tedy doprava probíhala?

iZdroj fotografie: Pxhere

Gigantické kvádry kamene byly plaveny na lodích z velkých trámů a spojených tlustými lany. Nové plavidlo se potopilo, takže provazy nasákly a spojily se k sobě, což celou konstrukci utěsnilo. Jedno plavidlo tohoto typu pojalo až 30 kamenných bloků, každý z nich o váze kolem 2,5 tuny. Šlo tedy o velmi jednoduchý postup, který však dokonale fungoval. Metodu tak nelze považovat za „primitivní“ v hanlivém slova smyslu.

Od řeky na samotnou stavbu

Doprava po vodě tedy nebyla takový problém, jenže zbývala nevyhnutelně ještě cesta po souši. Nešlo o pouhých pár metrů, staveniště v Gíze bylo tehdy od Nilu asi dva kilometry. Podle dřívější teorie mohli Egypťané vykopat umělý kanál, který by vedl až k pyramidám. To by dávalo smysl i dle Talleta. Problém je, že taková doprava by nebyla možná celoročně, což by věci jen komplikovalo a stavbu nevyhnutelně protahovalo.

iZdroj fotografie: Pxhere

Bylo by totiž nutné čekat na záplavy, díky kterým by voda skutečně sahala až ke Gíze. Přepravovat kameny tímto způsobem by tedy šlo jen půl roku. Existenci takové úpravy ovšem potvrdil americký archeolog Mark Lehner – hloubková sonda našla u Velké pyramidy pod pískem bahno. To jasně znamená, že tam voda někdy proudila. Kanál tedy sice zkrátil cestu o asi jeden a půl kilometru, ale pořád ještě zbývalo několik set metrů po souši.

Obrovské sáně a koleje

Tento úsek už vyřešily sáně z akácie, které dělníci táhli po dřevěných kolejnicích. Mezi nimi byly kulaté trámy polité vodou, takže náklad snadněji klouzal. S postupným růstem pyramidy se také stále více nakláněla rampa, po které kameny mířily na své cílové stanoviště. Tato rampa musela být ovšem udržována ve velmi mírném úhlu, aby vytažení bloků vůbec bylo v lidských silách. Se zvedáním stavby se tak stále natahovala dál a dál.

iZdroj fotografie: Pxhere

Podle archeologů byla tato rampa nakonec dlouhá asi 3 kilometry. Cheopsova pyramida byla tedy náročným a velmi zdlouhavým projektem, nikoli však neproveditelným. Egypťané to mohli zvládnout i bez pomoci mimozemské delegace nebo vozového kola. A informace máme přímo od stavebního inspektora, který na tuto dopravu dohlížel. Starý Merer nepochybně za svého života neměl tušení, jak slavnou osobou se jednoho dne stane.

Byli jste někdy u pyramid? Jak na vás působily?

Zdroj: SmithsonianMag, HistoryOfInformation