Lidský mozek vypadá a funguje jako vesmír. Historický objev nedá badatelům spát. Jak je to vůbec možné a co to pro lidstvo znamená?

Navzdory očividnému rozdílu v měřítku se oba systémy navzájem velmi silně podobají. Badatelé použili kombinaci metod jak kosmologických, tak i neurologických, stejně tak síťovou analýzu. To vše v zájmu kvantitativního srovnání obou prostředí. Popsat lidský mozek jako 1,5 kilogramový vesmír se tak jeví jako mnohem pravdivější přirovnání, než jsme dříve tušili. Podobnost se totiž zdá až neskutečná, na což upozornili Vazza s Felletim.

Stejné systémy, jiný rozměr

Když astrofyzik Franco Vazza a neurovědec Alberto Feletti podrobně prošli čísla a matematicky srovnali obě struktury, jejich podobnosti byly ohromující ještě víc. I vědce to pak přivedlo k závěru, že můžeme nakonec přece jen žít v jedné obrovské simulaci. Lidský mozek sestává z komplexní sítě zahrnující téměř 100 miliard neuronů. Ty dohromady vytvářejí více jako 100 trilionů nervových spojení. Trilion je jednička a 18 nul.

iZdroj fotografie: Pxhere

Neurony se shlukují do hierarchických struktur s uzly, silnými vlákny a propojenými shluky. Tyto tvary obsahují komplexní pocity, emoce a zkušenosti. Jenže i všechny tyto sítě tvoří jen méně jak 25 % mozkové hmoty, všechno, co zbývá, je voda. Pozorovatelný vesmír také obsahuje asi 100 miliard galaxií, gravitace v něm vytváří kosmickou strunovitých vláken. Ta jsou složena z normální i tolikrát skloňované temné hmoty.

Stejné podíly i způsoby propojení

Hvězdokupy galaxií se formují na spojení vláken a nechávají mezi sebou opuštěné mezery volného prostoru. Výsledný obraz tak až nápadně připomíná sítě neuronů. A stejně jako u mozku je podle badatelů viditelných pouze 25 % vesmíru, zbývajících 75 % je temná hmota. Ačkoli fyzikální procesy, ke kterým v obou případech dochází, jsou naprosto odlišné, pozorováním pomocí mikroskopu a teleskopu získáváme velmi podobnou morfologii.

iZdroj fotografie: Pixabay

A to až do té míry, že mnoho vědců podotklo, že kosmická a neurální síť vypadají téměř totožně. Navzdory zřetelným podobnostem se chtěli oba vědci na systémy mnohem podrobněji. Použili tedy metodu spektrální analýzy, která je v astronomii často užívána ke studiu vysoce rozptýlených galaxií. Měřili pak frekvenci a hutnost hmoty v prostoru jak v hvězdných simulacích, tak v částech mozečku a mozkové kůry.

I procesy na stejných poměrech

Jejich rozbor ukázal, že i tohoto rozdělení a uvnitř neuronových sítí na úrovni od 1 mikrometru do 0,1 milimetru sleduje stejný trend jako rozložení kosmické hmoty. Tam samozřejmě v mnohem větší míře, tedy od 5 do 500 milionů světelných let. Pokud bychom tedy vnitřek naší hlavy dostatečně zvětšili, při zachování jeho funkčnosti dostaneme prakticky totožný obraz, jaký nám ukazují teleskopy, a to včetně hustoty.

iZdroj fotografie: Pxhere

Oba badatelé srovnali ještě několik dalších systémů jako větve stromů, mraky nebo vodní víry. Jenže žádný z nich se nepřiblížil takovému stupni vzájemné podobnosti jako vesmír a lidský mozek. Nicméně tato analýza nijak nepřibližuje komplexnost systému. K určení této stránky věci bylo potřeba sledování obou sítí a srovnání průměrného počtu spojení u každého uzlu. Plus taky brát ohled na to, jak jsou tyto uzly navzájem propojeny.

V míře komunikace prakticky totéž

I v tomto ohledu ukázaly galaxie i mozek velmi podobnou míru komunikace jednotlivých částí. Propojenost obou sítí nejspíš následuje velmi podobné fyzikální principy a to navzdory jejich obrovským odlišnostem. Je skutečně ohromující, že galaktická síť dosud viditelného vesmíru toho má více společného s obsahem hlavy každého člověka než kolik toho spojuje jednotlivé galaxie. A části mozku jsou podobnější galaxiím než jednotlivým buňkám.

iZdroj fotografie: Unsplash

Tyto podobnosti ovšem vystoupí na povrch jen tehdy, pokud jsou pečlivě a po více stránkách srovnány oba systém v globálním měřítku. To je velmi důležité, zvlášť při srovnání něčeho nekonečného, jako je vesmír, s jasně ohraničeným mozkem člověka. Pokud ovšem vezmeme v úvahu, že cokoli uvnitř vesmíru funguje na naprosto totožných fyzikálních zákonech, není tak překvapující, že podrobný rozbor ukáže podobnosti i jinde.

Napadlo vás tohle někdy při pohledu hvězdnou oblohu?

Zdroj: PopularMechanics