Vědci varují před dalším masovým vymíráním druhů. Již teď jsou na Zemi patrné signály, které ho prozrazují

Události zahrnující masový úbytek živočišných druhů už se během historie planety objevily. A nyní to vypadá, že se blížíme dalšímu opakování obdobné pohromy.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Časopis Nature zveřejnil nedávno velmi znepokojivou studii, která určila obvyklé znaky skoro všech masivních vyhynutí za dobu existence Země. Součástí studie je i varování, že kvůli rostoucí klimatické změně se blížíme další právě takové katastrofě. Autoři konkrétně upozornili na skutečnost, že rostoucí teplota spustila šíření toxických vodních řas, které existují stovky tisíc let. Jejich populace ale opět povážlivě narůstá.

Pradávné katastrofy pro vše živé

Největší masové vyhynutí druhů na Zemi se odehrálo v době přes asi 252 miliony let a je známo jako Permské vyhynutí nebo Velké vymírání. Předcházel mu výrazný nárůst vulkanické aktivity a bylo spojeno s prudkým nárůstem hladiny oxidu uhličitého a globální teploty. Podle dosavadních odhadů mělo toto vymírání na svědomí kolem 90 % všech živých druhů na planetě. Vědci jeho strukturu zjišťují průzkumem usazenin a zkamenělin.

Zdroj fotografie: Pxhere

V první řadě tato událost ovlivnila vodu na planetě a všechny na ní navázané ekosystémy. Působení prozrazují stopy v chemickém složení v povodí Sydney v Austrálii. Tímto postupem badatelé odhalili masivní nárůst mikroskopických řas a sinic hned po Permském vymření. Nárůst řas vydržel ještě dalších přibližně 100 000 let. Za běžných okolností tyto řasy ekosystému pomáhají okysličováním vody. Jenže při přemnožení mají opačný efekt.

Když je jich moc, všechno zničí

Místo obohacování vody pohltí všechen kyslík a vypustí místo něj toxiny, které učiní vodu neobyvatelnou pro jakýkoli živý druh. Jak uvádí autoři studie, změna čisté vody v toxický kal zabránila obnovení ekosystému po další 3 miliony let. Devastující nárůst řas byl perfektní shodou výrazných emisí skleníkových plynů a zvyšováním globálních teplot. Podíl měla výrazná sopečná aktivita a také obrovský příliv živin do vody.

Zdroj fotografie: Pxhere

Co je ale špatného na živinách ve vodě? Tento proces nastává, pokud velké lesní požáry a sucho vedou k odlesnění a prvky z půdy se ve velké míře dostávají do vody. Tato složka se vyskytuje při každé obdobné globální katastrofě, kromě vyhynutí dinosaurů. Událost spuštěná asteroidem před 66 miliony let nezpůsobila dostatečný nárůst skleníkových plynů. Nedošlo tak ke globálnímu výskytu řas, které by změnily vodu z obyvatelné na toxickou.

Splnění podmínek pro zopakování

Moderní antropogenní klima má však podle autorů potenciál pro zopakování právě těchto podmínek. Tím pádem je v našich silách spustit katastrofu tohoto typu v globálním měřítku. Toxických řas a sinic vídáme v této době víc a víc, hlavně v jezerech a mělkých vodách. Se stoupající teplotou se mění celé populace rostlin, což odpovídá přesunu živin z půdy do vodního prostředí. Jsou tedy jasně zřetelné paralely s minulými podmínkami.

Zdroj fotografie: Pxhere

Sopečná činnost byla zdrojem oxidu uhličitého během minulých katastrof. A tehdejší jeho objem je velmi podobný tomu, co dnes sami uvolňujeme do atmosféry. Badatelé predikují, že optimální teplota pro nárůst škodlivých sinic je mezi 20 – 32 stupni Celsia. Při aktuálním trendu klimatické změny podle modelů dosáhneme tohoto rozmezí u vody do konce tohoto století. Do rovnice přibyly i lesní požáry, které pak sinice zásobí vydatnou stravou.

Zabrání podle vás něco naplnění zmíněných podmínek?

Zdroj: IFLScience