Světlušky, pohádková stvoření, jež dokážou vytvořit dokonalou atmosféru. Jak a proč ale vlastně svítí? Záhada odhalena

Proces a důvody vysvětluje Marc Brahnan, hostující profesor katedry entomologie z univerzity na Floridě.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Světlušky provádí uvnitř svých těl chemickou reakci, která jim dovoluje právě rozsvícení. Tomuto druhu světla se říká bioluminiscence a právě světlušky jsou dost možná nejlepším a také nejznámějším příkladem tohoto procesu. Když se smíchá kyslík, vápník adenosine a sloučenina luciferin v přítomnosti bioluminiscentního enzymu, vznikne světlo. Ale na rozdíl od žárovky, která také hřeje, je toto světlo studené.

Mušky se studeným světlem

To je dost podstatný rozdíl, protože pokud by bioluminiscence fungovala totožně jako žárovka, světlušky by takovou zkušenost rozhodně nemohly přežít. Samotná světluška ovládá celý proces tím, že do mixu chemikálií ve svém těle přidává kyslík. K tomu dochází ve zvláštním orgánu, který rozsvítí dostatek kyslíku. Hmyz nemá plíce, místo toho dostává kyslík z vnějšku dovnitř těla a k buňkám soustavou drobounkých trubiček jménem tracheoly.

Zdroj fotografie: Pixabay

Dlouhou dobu bylo záhadou, jak některé druhy světlušek zvládají rychlost záblesků, protože svaly kontrolující přísun vzduchu pracovaly poměrně pomalu. Ukázalo se, že když je světlo „vypnuté“, ustane výroba klíčových plynů. Kyslík zvenku se drží jen na povrchu buněk a není k dispozici pro další transport do orgánu, který vyrábí samotné světlo. Není zkrátka „vpuštěn“ dál. Navíc se poměrně rychle rozkládá a pokud není ihned využit, vlastně zaniká.

Proč vlastně světlušky svítí?

Důvody se zdá být hned několik. Larvy vydávají krátké světelné záblesky a jsou aktivní hlavně v noci. Světlušky produkují druh steroidů, které jejich těla dělají velmi nechutnými pro predátory. Larvy používají své světlo jakožto varování před vlastní nechutností. Jakožto dospěli jedinci mají pak světlušky zvláštní světelné vzory podle druhu a používají je tedy k identifikaci se stejnými jedinci, stejně jako rozlišení samiček a samečků.

Zdroj fotografie: Pixabay

Několik studií také ukázalo, že samičky světlušek si vybírají samečka právě podle světelného vzoru. Vyšší frekvence a intenzita se ukázala jako atraktivnější. Některé dospělé světlušky nesvítí vůbec, místo toho hledají protějšky pomocí uvolňování feromonů. Další druhy používají dokonce oba nástroje a dost dobře může jít o vývojové mezistupně mezi jen světelnými a jen feromonovými světluškami.

Zdroj: Scientific American