Ruský chirurg Leonid Rogozov během expedice na Antarktidu vážně onemocněl. Byla nutná operace, a protože byl jediným doktorem, došlo mu, že ji bude muset provést sám.
S postupem polární výpravy se mladý doktor Leonid Rogozov začal cítit unavený, zesláblý a trápily ho mdloby. Později se přidala silná bolest na pravé dolní straně jeho břicha. Jak uvedl jeho syn Vladislav, jako zkušený chirurg ihned bez problémů diagnostikoval akutní zánět slepého střeva. Sám ho u jiných operoval mnohokrát a v civilizovaném světě šlo o zcela rutinní operaci. Jenže v tu dobu se bohužel v běžném světě nenacházel.
Operace uprostřed ledové pustiny
Rogozov byl součástí šesté sovětské antarktické výpravy. Tento tým 12 lidí měl za úkol postavit novou základu v Schirmacherově oáze. Když byla stanice Novolazarevskaya hotová a operovala, byla již polovina února 1961. Jejich mise byla splněna, proto se skupina usadila na místě a očekávala divoké zimní měsíce. Na konci dubna byl Rogozov v ohrožení života a neexistovala šance na pomoc zvenčí, loď čekali až za rok a let byl kvůli počasí nemožný.
Mohl buď čekat na pomoc, která nikdy nepřijde, nebo operovat sám, aniž věděl, zda je to lidsky proveditelné. Navíc probíhala studená válka, Západ i Východ závodily a případné selhání operace by vedlo k silně negativnímu ohlasu. Velitel výpravy si tak musel vyžádat i souhlas Moskvy. Rogozov se rozhodl raději pro operaci než pro pasivitu, už nemohl ani spát a venkovní bouře zuřila jako stovka vyjících šakalů. Musel se tedy pokusit o nemožné.
Detailní plán a přidělení asistenčních rolí
Dva kolegy pověřil podáváním nástrojů, držením světla a zrcadla, protože chtěl operovat podle odrazu. Plán zahrnoval i postup pro případ, že by Rogozov sám ztrácel vědomí. Musel použít lokální anestetikum, ovšem jakmile provedl první řez, další injekce nepřipadaly v úvahu – potřeboval mít maximálně jasnou hlavu. Oba kolegové byli v tu chvíli bledší než bílá, kterou nosili. Ve chvíli, kdy do sebe Rogozov poprvé řízl, přešel do operačního módu a už nevnímal nic jiného.
Nakonec od zrcadla upustil a pracoval bez rukavic podle hmatu. Když dorazil k nejtěžší části, málem ztratil vědomí, začal se totiž bát, že selže v nejdůležitější chvíli. „Krvácelo to docela hodně, naříznul jsem slepé střevo a musel jsem ho zašít. Byl jsem pořád slabší a točila se mi hlava. Každých pět minut jsem musel asi 20 vteřin odpočívat.“ Nakonec držel v ruce výběžek slepého střeva s tmavou skvrnou na konci. Kdyby tedy Rogozov čekal ještě o den déle, prasklo by.
Dvě hodiny mezi vědomím a mdlobou
Ale neselhal a po téměř dvou hodinách dokončil poslední steh. Než si naordinoval antibiotika a prášky na spaní, pověřil kolegy důkladným vyčištěním všech nástrojů a uklizením pokoje. Byl to ohromující čin, a hlavně úleva, jelikož si touto operací zachránil život. Ke svým povinnostem se pak Rogozov vrátil jen o dva týdny později. Kvůli špatnému počasí a silné vrstvě ledu se loď, která měla polárníky o rok později vyzvednout, nedokázala dostat dostatečně blízko k pevnině.
K úlevě všech členů byl tým nakonec vyzvednut letecky, i když lehce později oproti původnímu plánu. Evakuace proběhla jednomotorovými letadly, z nichž jedno málem spadlo do moře. Rogozov se vrátil domů jako hrdina a jeho příběh o přežití se stal mocným nástrojem sovětské propagandy. Jen 18 dní před jeho operací se Gagarin stal prvním mužem ve vesmíru, takže logicky došlo k porovnávání úspěchů obou mužů.
Tichý hrdina se vrátil do nemocnice
Byly tu jasné paralely, bylo jim shodně 27 let, oba pocházeli z dělnického prostředí a oběma se podařilo něco, co se stalo poprvé v historii. Byli prototypem ideálního hrdiny. Rogozov obdržel Řád rudého praporu, který oceňoval velké skutky a službu Sovětskému svazu a jeho lidu. Jeho statečnost se stala symbolem pro zbytek celého světa. „Podívejte se na mladou generaci, kterou náš systém vytváří – mladá, krásná, šťastná a ze železa.“
Rogozov se nicméně publicitě vyhýbal. Jen den poté, co se vrátil z výpravy domů, se vydal do nemocnice a pokračoval ve své práci chirurga. V dnešní době je odstranění výběžku slepého střeva pro polárníky z několika zemí povinné. Někteří lékařští experti navrhovali totožný postup i pro jakékoli budoucí astronauty, kteří by se ze Země vypravovali vstříc práci na koloniích na Marsu nebo na Měsíci.
Podařilo se vám někdy vyřešit zdánlivě bezvýchodnou situaci?
Zdroj: BBC
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 7561
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 10638
