Vědci šílí z nového objevu: Planeta Země se prý nachází uvnitř gigantického magnetického tunelu

Na nebi se neustále objevují podivné struktury, které už po dekády zarážejí astronomy. Nyní se objevilo také jejich možné vysvětlení a je to docela odvážná myšlenka.

Zdroj fotografie: Pixabay

Jak podotýká astronomka Jennifer West z univerzity v Torontu, o těchto strukturách už nějaký čas víme. Upřímně, přibližně od 60. let, jenže bylo velmi náročné jim jakkoli porozumět. Je totiž extrémně obtížné jakkoli určit, jak daleko vlastně jsou, protože tu jde o vzdálenosti mezi stovkami a tisíci světelných let. Prozatím ale žádný rozbor neukázal na propojení těchto struktur. Teprve ona a její kolegové poukázali na spojení, které řešilo řadu problémů.

Galaktické tunely v každém směru

Protilehlé strany na naší obloze mohou být navzájem propojeny širokou sítí magnetických galaktických vláken, tzv. filamentů. Tato vlákna formují struktury podobné obrovským tunelům. Ty procházejí jak Sluneční soustavou, tak i všemi dalšími hvězdnými prostory. Tyto tunely mohou být v jakémkoli směru, kterým se skrze vesmír podíváme. Pokud bychom tedy měli zrak, který uvidí radiové vlny. Jedná se o největší struktury vesmíru.

Zdroj fotografie: Pixabay

Jennifer se totiž od svého kolegy Toma Landeckera dověděla o studii z roku 1965, tedy z velmi raných dob radioastronomie. Na základě tehdejších kusých dat autoři spekulovali, že polarizované vlnění může pocházet z našeho pohledu na lokální rameno galaxie. Tato studie inspirovala Jennifer k rozvinutí myšlenky a jejímu navázání na mnohem lepší modely. Ty vznikly díky mnohem pokročilejší dnešní technologii a obrovským zásobám údajů.

Modelace a simulování

Pomocí počítačových simulací došel tým následně k představě, jak by mohla obloha radiových vln vypadat, pokud by tunely byly propojené právě magnetickými vlákny. Mohli si totiž hrát se vzdálenostmi do té doby, než našli perfektní shodu. Z toto jim vyplynulo, že nejpravděpodobnější vzdálenost pro tunel z naší Sluneční soustavy je 350 světelných let. To odpovídalo i některým dřívějším odhadům, které jsou k dispozici.

Délka celého modelu galaktického tunelu vyšla Westové a jejímu týmu na cca 1000 světelných let. Model je v souladu s četnými pozorováními dvou obrovských oblastí, tzv. North Polar Spur a Fan Region. Simulace zahrnuje i tvar a polarizaci elektromagnetické radiace, tedy to, jak je vlna ohnuta) a její jasnost. Podle jejího kolegy, astronoma Bryana Gasnslera, jde o extrémně propracovaný projekt, který mnohé objasnil a na mnoho navázal.

Příliš podivné vysvětlení

Celé to nejdříve znělo jako příliš divoká koncepce na to, aby byla možná. Jenže modely Bryana nakonec přesvědčily a teď je sám zvědav, jak na zjištění týmu bude reagovat širší astronomická veřejnost. Je samozřejmě třeba provést mnoho další práce, aby bylo možné závěr potvrdit. To bude také zahrnovat modely a simulace s mnohem větším detailem. Jenže tento postup může astronomům pomocí rozlousknout i mnohem větší záhady.

Zdroj fotografie: Pixabay

Jedním takovým zádrhelem je formace a evoluce magnetických polí v galaxiích a jak jsou tato pole udržována. Tým plánuje mnohem komplexnější modely, poukazuje ale i na nutnost nových pozorování. Ta mohou ukázat četné detaily, podle kterých je možné problém tunelů zařadit do širšího vesmírného kontextu. Magnetická pole totiž neexistují samostatně, všechna musí být propojena. Takže je čas na odhalení celé cesty od nás do hlubin vesmíru.

Které velké struktury ve vesmíru vás nejvíc fascinují?

Zdroj: ScienceAlert