Život na Marsu nikdy neměl šanci. Důvod je prostý, uvádí nová studie

Studie astrofyziků uveřejněná v žurnálu PNAS ovšem jasně podotýká, že podobnost Rudé planety s kolébkou lidstva má své meze. Problém je hlavně ve velikosti, Mars dosahuje jen asi poloviny velikosti země. Velikost je naprosto klíčová, protože má vliv na souhru podmínek, které dovolují dlouhodobý rozvoj komplexnějších forem života. Tohle mělo hlavní vliv na celou historii Rudé planety, kterou postupně odhalujeme stále víc.

Velikost hraje roli

Osud čehokoli, co se kdy na Marsu vyskytlo, byl jasně určen už od doby jeho vzniku. Ve vesmíru totiž existuje určitá minimální kvóta pro velikost planety. Pokud jí vesmírné těleso nedosáhne, nemůže se na něm udržet dostatečné množství vody, ani nemůže být dostatečně vulkanicky aktivní. Obojí je přitom základní podmínkou právě pro vznik a udržení životních forem. A podle astrofyziků je budoucí cíl našich vesmírných výprav jasně pod touto mezí.

iZdroj fotografie: Pixabay

Původní úvahy přičítaly pustotu Marsu jeho slabému magnetickému poli, díky kterému je planeta stále cílem slunečního větru. Faktorů může být ale více, jako třeba výrazně nižší gravitace. Ta je totiž proti Zemi jen zhruba třetinová. Přitažlivost, magnetismus a vulkanická činnost spolu velmi úzce souvisejí. Magnetismus ukazuje na aktivní jádro, gravitace se odvíjí od hmotnosti tělesa, aktivní jádro vede k sopečným projevům, které obohacují atmosféru.

Aktivita pouze dočasná

Větší planety splňují všechny tyto podmínky a Mars kdysi takto zcela jistě fungoval. V tomhle napoví množství středně těkavého draslíku, který je ukazatelem vyčerpání planetárních jader. A právě Mars této i dalších těkavých látek během svého formování ztratil mnohem víc než Země. Jádro Marsu bylo na tyto látky velmi chudé už v době před 4 miliardami let. Planeta tedy postupně chladla a ztrácela naději na podmínky podporující vznik života.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pokud na Marsu i tak vznikly nějaké mikroorganismy, vydržely jen velmi krátce. Přestože na povrchu nejspíš voda byla, nebylo jí příliš a nad ní ležely masy ledovců, což šance života opět redukuje. V zásadě jde ale o zcela prostou závislost. Menší planeta znamená rychlejší vychladnutí tělesa. A svižné chladnutí znamená nevratnou ztrátu magnetismu, atmosféry a dalších předpokladů pro rozvoj života. Můžeme si život na něm přát, ale to je tak všechno.

Myslíte, že se člověk opravdu v budoucnu na Mars vypraví?

Zdroj: Pnas