Štola v Krušných horách měla ukrývat Jantarovou komnatu. Klíčem k legendě je zatopených 157 metrů chodeb, kam se dodnes nikdo nedostal
Pod Mikulášskou štolou v Hoře Svaté Kateřiny klesají chodby do hloubky 157 metrů. Leží pod vodou a právě k nim se upírá česká stopa Jantarové komnaty.
Obsah článku
Duben 1945, poslední týdny války. Do pohraničního městečka v Krušných horách podle oficiálních stránek obce míří náklad, který má zmizet v podzemí: archiválie a hodnotné věci z německé říše. Kam přesně skončily, dodnes nikdo neví. O půl století později se na stejném místě objevil sudetoněmecký hledač Helmut Gaensel s bagrem a pevným přesvědčením, že v hlubinách odpočívá nejslavnější ztracený poklad 20. století. Po něm přišel americký investor Graeme Smith a s ním miliony korun. Jantarovou komnatu nenašel nikdo z nich. Spodní patra štoly ale zůstávají zatopená, a dokud je nikdo neprozkoumá, legenda má kde přežívat.
Duben 1945: co se podle obce ukrylo v Mikulášské štole
Mikulášská štola leží v dolní části Hory Svaté Kateřiny na Mostecku, kousek od hraničního přechodu do Saska. Obec ji označuje za největší a nejznámější štolu v Krušných horách. Středověcí horníci z ní dobývali stříbro a měď. Masiv kolem města podle obce protkalo celkem 64 štol, čtrnáct z nich nese vlastní jméno. Těžba prakticky utichla v 18. století.
Druhý život podzemí začal v roce 1936. Ve štole tehdy vzniklo hornické muzeum a návštěvníci se do ní dostali dávno předtím, než se slovo „adrenalin“ stalo turistickým lákadlem. Z muzea se ovšem brzy stal úkryt. V letech 1939 až 1945 sloužila chodba jako protiletecký kryt pro místní obyvatele.
Klíčovou větu historie formuluje obec opatrně: v dubnu 1945 zde „měly být ukryty archiválie a hodnotné věci z německé říše“. Inventář, jméno odesílatele ani číslo transportu jsme v otevřených pramenech nedohledali. Jenže právě tahle mezera v záznamech dala vzniknout všemu, co následovalo. Kdo hledá Jantarovou komnatu, potřebuje místo, kde se v posledních dnech války prokazatelně něco schovávalo. Mikulášská štola takové místo nabízí.
Samotná komnata přitom měla za sebou bouřlivou cestu. Podle muzea Carskoje Selo šlo původně o pruský dar Petru Velikému, který carevna Alžběta roku 1755 nechala instalovat v Kateřinském paláci. Za války jantarové panely odvezli nacisté do Královce. V roce 1944 je tam znovu rozebrali, naložili a odeslali neznámo kam. Tím se veškerá stopa láme.
Gaensel kopal, Američan platil: dvě dekády hledání pod Krušnými horami
Nejhlasitějším zastáncem české stopy se stal Helmut Gaensel. Podle zprávy Radia Praha z dubna 1998 se opíral o výpovědi starousedlíků a dalších pamětníků. Ti měli vyprávět o bednách, které ke konci války přivezla z Berlína zvláštní jednotka SS. Báňský úřad mu tehdy povolil zasáhnout a Gaensel nechal vybagrovat zasypané ústí štoly.
Spolupráce s radnicí se podle montánního přehledu na webu Velebil.net rozpadla kolem roku 2000, aniž by přinesla výsledek. Pátrání ale neusnulo. Od října 2001 se do podzemí pustila firma Ekodrill pod vedením Stanislava Klaudyho a organizaci i finance převzal americký občan Graeme Smith. V dubnu 2002 měli dělníci vyklizeno 230 metrů chodeb. MF DNES tehdy uvedla, že průzkum už spolkl 6 milionů korun. Za proměnou štoly v hornické muzeum dolování rud stál podle tehdejšího zpravodajství Petr Pakosta.
Další postup zastavila voda. Před plánovaným potápěčským průzkumem bylo nutné odkalit zatopené prostory a zklidnit průtok. Práce pokračovaly ještě v roce 2003, k nálezu beden ani jantarových panelů však nevedly.
Pod úrovní štoly se otevírá druhý svět. Proč ho dosud nikdo neprolezl
Prostorová představa pomáhá pochopit, proč legenda nezmizela. Nad úrovní Mikulášské štoly se podle obce nacházejí tři patra chodeb. Pod ní se systém propadá dál, až do hloubky 157 metrů. Celá tahle spodní část je zaplavená.
Voda tu přitom trápila horníky odjakživa. Historicky ji z nižších pater čerpalo velké vodní kolo poháněné náhonem od Nové Vsi v Horách. Bez trvalého odvodňování se hlubiny postupně naplnily a k vodě se přidaly závaly, odstřelené úseky i neprostupné chodby. Původní dokumentace se navíc zachovala jen útržkovitě. Z roku 1938 existuje náčrtek tehdejší prohlídkové trasy a po roce 1947 se podařilo obnovit 750 metrů chodeb v Mikuláši a zpřístupnit 400 metrů sousední štoly Kateřina až k jejich propojení.
Pro legendu je taková kombinace ideální. Turista vidí opravenou, nasvícenou a bezpečnou trasu. Pod jeho nohama přitom leží labyrint, kam se bez čerpadel, potápěčů a souhlasu úřadů nedostane nikdo. Podle nás to vysvětluje, proč se příběh o pokladu drží právě tady, a ne v desítkách jiných krušnohorských štol: hranice mezi poznaným a neznámým v Mikulášské štole fyzicky existuje a dá se k ní dojít.
Srovnání s dalšími lokalitami ukazuje silné i slabší stránky české stopy. Ve Štěchovicích na Praze-západ američtí vojáci v roce 1946 prokazatelně vyzvedli bedny s dokumenty Třetí říše, takzvaný archiv K. H. Franka. Podle historika Vladimíra Nálevky tahle kauza živila přesvědčení hledačů Gaensela a Josefa Mužíka, že v okolí čekají další skrýše včetně Jantarové komnaty. V Hoře Svaté Kateřiny podobně potvrzený odvoz chybí. Zato tu existuje skutečný důlní systém s doloženým válečným úkrytem. Hned za hranicí, v saském Deutschneudorfu, se navíc přes dvacet let kopalo. Radio Erzgebirge v roce 2018 shrnulo, že hledání vyvrcholilo v únoru 2008 a umělecké poklady ani Jantarová komnata se tam dosud neobjevily. Obě strany hranice tak pátraly ve stejném hornickém prostoru, každá ze svého konce.
Prohlídka Mikulášské štoly v roce 2026: kolik zaplatíte a kam se nesmí
Kdo chce vidět místo legendy na vlastní oči, nemusí nic složitě plánovat. Štola je podle oficiálního webu města Hora Svaté Kateřiny otevřená a prohlídky běží pravidelně. Přístupná je opravená trasa dlouhá zhruba 420 metrů, což potvrzuje i Český rozhlas Sever v létě 2026.
Praktické informace podle obce:
| Položka | Údaj |
|---|---|
| Vstupné | 50 Kč dospělí, 20 Kč děti do 18 let |
| Otevírací doba (září až říjen) | sobota 9 až 18 h, neděle 9 až 16 h |
| Poslední nedělní prohlídka | 45 minut před zavírací dobou |
| Rezervace | jen pro skupiny nad 10 osob, e-mailem předem |
| GPS | 50°36′35,932″ s. š., 13°26′12,403″ v. d. |
Otevírací dobu se vyplatí před cestou ověřit na webu obce, rozpis se mění podle sezony. Na trase stojí za pozornost zatopená studna hluboká přes 32 metrů a osmdesátimetrový komín, kterým horníci kdysi dopravovali vytěženou rudu na povrch. Právě u studny má návštěvník nejblíž k té části podzemí, kterou dosud nikdo neprozkoumal.
Provoz zastřešuje město ve spolupráci se státním podnikem DIAMO, s nímž na konci roku 2023 uzavřelo dohodu o využívání opuštěného důlního díla „štola Mikuláš (Nikolaj)“. Do nezabezpečených úseků se vstupovat nesmí. Vyhláška Českého báňského úřadu zakazuje vstup do označených či znepřístupněných důlních děl a jakékoli zásahy do starých důlních děl povoluje obvodní báňský úřad. Pokud by někdo chtěl cíleně pátrat po nálezech v terénu, narazí navíc na památkový zákon, který takovou činnost svěřuje oprávněným organizacím. Soukromý hledač tak může jít na prohlídku, ale k zatopeným patrům se dostane jen s úředním razítkem a pořádnou technikou.