V rezervaci Soos probublává přes 200 mofet. Oxid uhličitý je těžší než vzduch a u země tvoří neviditelnou smrtící past
Nedaleko Františkových Lázní syčí z mokřadu přes dvě stovky vývěrů oxidu uhličitého. Plyn nevidíte ani necítíte, v prohlubních ale dokáže vytlačit dýchatelný vzduch.
Obsah článku
Dřevěný povalový chodník vede přes šedobílou pláň a po stranách se ozývá tiché pleskání. Kaluže vypadají, jako by se vařily: hnědé bahno se nadouvá, bublina praskne a hned vyskočí další. Kdo strčí ruku do vody, zjistí, že je studená. Národní přírodní rezervace Soos leží asi šest kilometrů severovýchodně od Františkových Lázní. Podle plánu péče tu z podloží vyvěrá více než 200 minerálních pramenů a výdechů suchého oxidu uhličitého, takzvaných mofet. Plyn je zhruba jedenapůlkrát těžší než vzduch, a kde se terén propadá do důlku, může se v něm usadit vrstva, ve které se nedá dýchat. Člověk na chodníku stojí výš, než tato vrstva sahá. Pro brouka, žábu nebo hraboše u hladiny je to jiná situace. Soos podle nás patří k nejpřesvědčivějším místům v Česku, kde krajina ukazuje dozvuky vulkanismu bez lávy, popela a výbuchů. Právě ta nenápadnost působí zblízka tak znepokojivě.
Bahenní sopky bez lávy: co v Soosu doopravdy bublá
Mofeta je výron suchého oxidu uhličitého o nízké teplotě. Takto ji definuje i Národní geopark Egeria. V Soosu plyn stoupá přes rozbředlou zem, a proto mu místní odedávna říkají „bahenní sopky“. Skutečná sopka chrlí magma, staví kužel, vylévá lávové proudy a zasypává okolí popelem. Mofeta se obejde bez žáru. Je to studený výdech, poslední stopa činnosti, která v hloubce kdysi probíhala.
Odkud plyn přichází, popisuje leták Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK). Jeho zdrojem je zemský plášť a k povrchu putuje přes více než 30 kilometrů hornin. Rezervace leží v Chebské pánvi mezi tektonickými zlomy, které fungují jako komíny. Plán péče o NPR Soos hodnotí mofety jako jev v dlouhodobě nezměněném stavu se setrvalým trendem. V lidském měřítku tedy bublání nepolevuje a nečeká na turistickou sezonu.
Souvislost se sopkami je přitom doslovná. Pár kilometrů odtud stojí Komorní hůrka a u bavorské hranice Železná hůrka, pozůstatky nejmladších sopek na českém území. Městské muzeum ve Františkových Lázních uvádí, že doznívající vulkanismus se v kraji projevuje dvojím způsobem: výrony CO₂ v Soosu a zemětřesnými roji na Chebsku. Vody Soosu mají navíc podle plánu péče chemismus velmi podobný františkolázeňským minerálkám. Lázně, otřesy i bublající močál tak mají jeden společný původ.
Samotná pláň je dnem někdejšího slaného jezera. Bělavou kůru tvoří křemelina, usazenina z mikroskopických křemitých schránek rozsivek. V jihozápadní části rezervace dosahuje mocnosti přes šest metrů. Na povrchu se místy vysrážejí minerální soli a krajina pak připomíná spíš pouštní solisko než západočeský mokřad.
Proč se oxid uhličitý chová jako neviditelná past
Oxid uhličitý je za běžných podmínek bezbarvý a bez zápachu. V Soosu ho proto prozrazují jen vedlejší projevy: bubliny v bahně, slabé syčení, „vroucí“ kaluže a solné lemy kolem pramenů. Samotný plyn oko nezachytí.
Rozhodující je jeho hmotnost. Americký institut NIOSH uvádí relativní hustotu CO₂ vůči vzduchu 1,53. Plyn se proto sune k zemi a v bezvětří se hromadí v jamách, šachtách, sklepech a terénních prohlubních. Britský úřad pro bezpečnost práce HSE varuje, že tam vytlačuje kyslík. Vzniká kapsa, která zvenčí vypadá úplně stejně jako okolní vzduch.
Co taková kapsa udělá s tělem, popisují oba úřady střízlivě. HSE zmiňuje bolest hlavy, závratě, zmatenost až bezvědomí. NIOSH uvádí při vysokých koncentracích dušnost, kóma a udušení. Při koncentraci 70 000 až 100 000 ppm, tedy sedmi až deseti procentech, přichází bezvědomí během několika minut. Pro jednotlivé mofety v Soosu jsme veřejně dostupná měření nenašli. Fyzika plynu ale platí všude stejně.
Odtud plyne zásadní rozdíl mezi návštěvníkem a drobnou zvěří. Dospělý na povalovém chodníku dýchá ve výšce kolem jednoho a půl metru, kde se vzduch volně promíchává. Hmyz, obojživelníci a malí savci se naopak pohybují přesně ve vrstvě, kam se těžký plyn stahuje. Prohlubeň u mofety se pro ně může stát smrtelnou nástrahou. Kdo by sestoupil z trasy, lehl si k zemi nebo se naklonil hlavou do důlku, dostal by se do stejné zóny.
Provozní řád naučné stezky Soos proto nařizuje pohyb výhradně po dřevěném chodníku a zakazuje ze stezky sestupovat. Psi musí být celou dobu na vodítku. Doslovný zákaz lehat si u mofet řád neobsahuje. Z chování plynu ale vyplývá rozumné doporučení: nestrkat obličej k bublajícím místům, nezdržovat se dlouho přikrčený u země a hlídat děti, aby nelezly přes zábradlí. Ochrana zároveň míří i opačným směrem, protože šlápota mimo chodník rozryje křehký křemelinový povrch, který se tvořil tisíce let.
Bublák, Smraďoch i italská Psí jeskyně: Soos má překvapivé příbuzné
Mofety se na Chebsku vyskytují i jinde. Národní přírodní památka Bublák a niva Plesné chrání vývěry oxidu uhličitého a helia, které AOPK popisuje jako přirozené odplyňování Chebské pánve podél Hrzínského zlomu. Leták k Soosu ji výslovně doporučuje jako lokalitu s podobnými mofetami. U Mariánských Lázní leží přírodní rezervace Smraďoch. Do rašeliniště tam kromě CO₂ uniká i sirovodík, který svým pachem připomíná zkažená vejce a dal místu jméno. Návštěvníci se pohybují po dřevěné lávce, stejně jako v Soosu.
Za hranicemi stojí za pozornost německé jezero Laacher See v pohoří Eifel. Bubliny tam vystupují přímo z vody a okolí doplňují suché prameny CO₂. Podle evropského geologického projektu GeoERA může plyn pocházet z odplyňování magmatu nebo svrchního pláště na okraji kaldery. Krajina kolem jezera je mladší a vulkanismus v ní působí čerstvěji.
Nejtemnější paralelu nabízí Grotta del Cane, Psí jeskyně u Neapole. V uzavřeném podzemním prostoru se oxid uhličitý drží zhruba do výšky jednoho metru. Člověk stojící vzpřímeně dýchal normálně, zatímco pes u jeho nohou ztrácel vědomí. Jeskyně se kvůli tomu stala proslulou kuriozitou a smutným dokladem toho, jak plyn rozlišuje podle výšky. V Soosu chybí strop, který by plyn uzavřel, princip vrstvení u země je ale stejný.
Návštěva Soosu v roce 2026: otevírací doba, vstupné a cesta
Navigaci stačí zadat Informační středisko NPR Soos, Kateřina 39, Skalná. Autem se přijíždí po silnici z Nového Drahova přes Hájek do Kateřiny, u rezervace čeká záchytné parkoviště. Z Prahy či Plzně vede cesta směrem na Cheb a Františkovy Lázně. Vlakem je nejpohodlnější jet přes Cheb do zastávky Nový Drahov, odkud je to k naučné stezce asi 200 metrů. Turistické infocentrum Cheb doporučuje i pěší variantu z Františkových Lázní přes Žírovice a návrat vlakem. Aktuální spoje se vyplatí ověřit v den cesty v IDOS.
Podle aktuálně zveřejněné otevírací doby Informačního střediska NPR Soos platí pro rok 2026:
| Období | Provoz |
|---|---|
| březen až květen | denně 9:00 až 17:00 |
| červen až září | denně 9:00 až 18:00 |
| říjen až listopad | denně 9:00 až 17:00 |
| 1. až 15. prosince | pátek až neděle 9:00 až 16:00 |
| 16. prosince až 28. února | zavřeno, za příznivého počasí jen naučná stezka |
Plné vstupné stojí 130 Kč, senioři, studenti a držitelé průkazu ZTP zaplatí 110 Kč a děti od 6 do 15 let 80 Kč. Rodinná vstupenka vyjde na 290 Kč. V zimní pauze se platí samoobslužně kartou 70 Kč a muzea i pokladna zůstávají zavřené. Před cestou se vyplatí zavolat na +420 354 542 033 nebo napsat na [email protected], zvlášť pokud hrozí námraza.
Naučná stezka měří 2 kilometry a má devět zastavení. Hodí se pevná obuv s protiskluzovou podrážkou a vrstvené oblečení, protože otevřená pláň bývá větrná a dřevo za vlhka klouže. Bezbariérovost a průjezdnost pro kočárky je lepší předem ověřit. Za vrchol trasy považujeme Císařský pramen, nejsilnější vývěr rezervace. Voda o teplotě 17 °C vytéká z osm metrů hlubokého vrtu rychlostí kolem jednoho litru za sekundu. Nedaleko zůstaly kameninové roury a kužely z roku 1896, kdy se tu zkoumalo, zda by se plyn vyplatilo těžit. Kompresní závod nakonec nevznikl.
U vstupu čekají expozice Příroda Chebska, Ptačí svět Chebska a Příroda Soosu, pavilon Dějiny Země, geologický park s modely pravěkých ještěrů a záchranná stanice pro zvířata. Rodiny mohou výlet protáhnout jízdou po Muzejní úzkorozchodné dráze Kateřina. Její koleje s rozchodem 600 milimetrů kdysi sloužily k odvozu jílu a hlíny. Zajímavé je i samotné jméno rezervace. Podle AOPK označovala němčina slovem Soos neúrodné bažiny, kam se ukrývala zvěř.