Vrtbovská zahrada na Petříně platí za nejkrásnější barokní zahradu severně od Alp. Její kaskádový sklon chrání mikroklima, které jinde v Praze neexistuje

Vrtbovská zahrada na svahu Petřína zabírá zhruba 3 000 m². Přesto ji odborníci řadí mezi nejkrásnější barokní zahrady severně od Alp a sbírá i evropská ocenění.

Zdroj fotografie: Juan de Vojníkov / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

V Karmelitské ulici 25 stojí nenápadná brána, kterou turisté mířící od Malostranského náměstí k Újezdu často minou. Za ní čeká palácové nádvoří a devět kamenných schodů. Pak se otevře svah, který architekt František Maxmilián Kaňka mezi lety 1715 a 1720 proměnil v barokní jeviště. Tři terasy stoupají jedna nad druhou, schodiště je propojují v ostrých diagonálách a na vrcholu čeká vyhlídka, z níž se celá Malá Strana s Pražským hradem a kupolí sv. Mikuláše rozprostře jako kulisa. Oficiální web zahrady uvádí, že bývá označována za nejkrásnější zahradu svého typu severně od Alp. Prague City Tourism ji řadí mezi nejvýznamnější barokní zahrady evropského významu. Obojí má společný důvod: málokde se na tak malém kousku země sešlo tolik architektury, sochařství, malby a výhledů najednou.

Barokní divadlo na petřínském svahu: proč si Vrtbovská vysloužila evropskou pověst

Kaňka dostal do rukou nevděčný pozemek. Nepravidelný, úzký a prudce stoupající severovýchodní svah by většinu stavitelů odradil. On z něj vytěžil maximum. Hlavní osu zahrady vedl přímo do kopce, opěrné zdi vytvaroval do barokních křivek a výškový rozdíl rozdělil do tří plošin, které se postupně stupňují až k vrcholovému pavilonu.

Terasy přitom plnily dvojí úlohu. Zpevňovaly terén a současně fungovaly jako scéna pro sochy antických bohů a kamenné vázy. Návštěvník tak stoupá vzhůru jako po stupních hlediště, jen obráceně: s každým schodištěm se mu otevírá víc a víc města.

Že nejde jen o tradovanou chloubu, potvrzuje i mezinárodní uznání. Síť European Garden Heritage Network udělila zahradě v ročníku 2019/2020 druhou cenu v kategorii historických parků a zahrad. Ve stejné kategorii byla oceněna slavná anglická zahrada Chatsworth, vítězství si odnesly francouzské Les Jardins d’Étretat. Porota posuzuje vedle vizuálního dojmu také kvalitu obnovy, péči o památku a historickou zahradní kulturu. Podrobnosti uvádí publikace European Garden Award 2019/2020.

Ocenění má i hlubší kontext. Kvůli havarijnímu stavu byla zahrada třináct let uzavřená a veřejnosti se znovu otevřela až 3. června 1998 po rozsáhlé rekonstrukci. Obnova se netýkala jen kamene. Zahradníci vysadili 15 kuželovitých habrů, přes 200 habrů do živých plotů, 18 kuželovitých a 8 kulovitých tisů a desítky tisíc květin a keřů, které dnes kreslí ornamenty parteru. Dnes je zahrada kulturní památkou první kategorie, patří hlavnímu městu a leží v historickém centru Prahy zapsaném na seznamu UNESCO.

Braun, Reiner a ptačí voliéra: kdo zahradě vdechl život

Výzdobu svěřili tehdejší majitelé dvěma největším jménům českého baroka. Sochař Matyáš Bernard Braun přivítá hosty už u vstupní brány. Atlant tam nese na ramenou globus a doprovázejí ho alegorie Hojnosti a Bohatství. Originál Atlanta se dnes nachází v lapidáriu Národního muzea, u brány stojí kopie.

Braunovy jsou také sochy Bakcha a Cerery v sale terreně. Její klenbu zdobí malby Václava Vavřince Reinera s výjevy Venuše, Adonise a alegorie umění. Schodiště mezi terasami lemuje galerie olympských božstev připisovaná Braunově dílně:

• Apollon a Merkur
• Diana a Junona
• Minerva, Jupiter a Vulkán

Naproti sale terreně stojí jako její zrcadlový protějšek voliéra s exotickým ptactvem. Barokní tvůrci ji do kompozice nezařadili náhodou. Ptáci dodávají prostoru zvuk, barvu a pohyb, ale také doplňují alegorii čtyř živlů, kterou spodní parter tiše vypráví: záhony představují zemi, kašna vodu, drak v kašně oheň a voliéra vzduch. Celý dolní stupeň zahrady tak tvoří malý vesmír v kostce. Kdo se zastaví na pár minut, uslyší ptáky dřív, než je uvidí.

Kaskádový sklon jako přírodní klimatizace

Teplo, stín, proudění vzduchu i vlhkost se v městském prostředí mohou lišit doslova ob pár metrů. Praha tyto rozdíly soustavně sleduje a výsledky zveřejňuje na portálu Data Praha. Senzory zaznamenávají teplotu, vlhkost, tlak, vítr, srážky, sluneční svit i stav půdy a porovnávají ulice bez stromů, aleje, parky a vnitrobloky.

Vrtbovská zahrada spojuje téměř všechny prvky, které podle zahradnických a klimatických odborníků místní mikroklima ovlivňují. Britská Královská zahradnická společnost (RHS) připomíná, že kamenné zdi přes den akumulují teplo a večer ho postupně vydávají zpět. Svah zase určuje, kolik slunce na rostliny dopadne a kudy steče chladný vzduch. Terasy obehnané opěrnými zdmi, palác, který zahradu odstiňuje od Karmelitské, stromy, živé ploty a kašna v parteru: dá se čekat, že právě tahle kombinace vytváří uvnitř klidnější a vlhčí prostředí než v okolních ulicích.

Jak výrazné rozdíly mezi povrchy mohou být, ukazuje publikace Ústavu územního rozvoje o městské zeleni. Za horkého dne tam uvádí tyto povrchové teploty:

Povrch	Teplota povrchu
Asfaltová vozovka	65 °C
Kamenná dlažba	38 °C
Listy stromů	25 až 30 °C
Trávník	22 °C
Zeď porostlá vegetací	20 až 22 °C

Podle nás tabulka vysvětluje velkou část dojmu, který návštěvníci popisují. Z rozpálené Karmelitské s tramvajovými kolejemi vstoupíte do prostoru, kde převládají zeleň, voda a zastíněné zdi. Kontrast ale nemusí platit všude. Horní terasy jsou výrazně osluněné a kamenné balustrády tam teplo spíš drží. Sami provozovatelé lákají na „dopolední slunce i odpolední chládek“, tedy na zahradu, která během dne mění náladu.

Vrtbovská proti Palácovým zahradám, Schönbrunnu a Herrenhausenu

Pražský konkurent leží na dohled. Palácové zahrady pod Pražským hradem tvoří soubor pěti propojených terasových zahrad na jižním svahu Hradčan s pavilony a průchody. Působí jako areál, kterým se prochází. Vrtbovská nabízí jednu zahradu s jedinou silnou osou a jednotným uměleckým programem.

Vojanovy sady pak představují úplně jiný žánr. Na 2,4 hektarech, tedy zhruba osmkrát větší ploše, nabízejí jezírko, kaple, procházející se pávy a dětské hřiště. Platí za nejstarší částečně zachovanou zahradu v Praze a fungují spíš jako městská oáza než reprezentativní barokní divadlo.

V evropském měřítku vynikne kontrast ještě víc. Velká zahrada v hannoverském Herrenhausenu, jedna z nejvýznamnějších barokních zahrad kontinentu, se rozkládá na 50,2 hektaru. Vrtbovská by se do ní vešla zhruba 170krát. Vídeňský Schönbrunn ztělesňuje panovnickou monumentalitu zapsanou na seznamu UNESCO, Peterhof u Petrohradu zase imperiální velkolepost carského Ruska. Tyto rezidence ohromují rozlehlostí. Vrtbovská zahrada soupeří jinou zbraní: sevřeností, s jakou na ploše menší než fotbalové hřiště skloubila architekturu, sochy, fresky, živou přírodu a panorama celého města. Podle nás jde o barokní zkratku Prahy, kterou projdete za půl hodiny.