Vzteklina zmizela z Čech díky ampulkám v liščích návnadách. U sousedů virus přežívá v kunách a liškách, stačí jeden dovezený pes

Česko je prosté vztekliny od roku 2004 a letos ani jedno z 1 556 vyšetřených zvířat nevyšlo pozitivně. Hrozba dnes přichází zvenčí, přes hranice a v přepravkách.

Zdroj fotografie: Pixabay

Na Trutnovsku v roce 2002 veterináři potvrdili vzteklinu u tří lišek. Šlo o poslední případy klasické vztekliny v české přírodě. Od té doby uplynulo přes dvacet let a Státní veterinární správa (SVS) dál posílá do laboratoře uhynulé a odstřelené lišky. Letos jich k 25. září prověřila 1 556 a všechny byly negativní. Za tím klidem stojí desetiletí systematické práce: povinné očkování psů a miliony návnad s ukrytou vakcínou, které se rozhazovaly po lesích. Virus přitom z Evropy nezmizel. Žije v liškách za polskou hranicí a v únoru i v květnu 2026 se objevil tam, kde ho nikdo nečekal, totiž v obývácích v Německu a Itálii. Pokaždé ho přivezl pes.

Jak ampulky v liščích návnadách vyhnaly vzteklinu z Česka

Meziválečná čísla dnes působí téměř neskutečně. V letech 1919 až 1937 podle SVS zemřelo v Československu na vzteklinu 132 lidí. Téměř 25 tisíc pokousaných dostalo léčebnou vakcínu v pražském Pasteurově ústavu. Hlavním šiřitelem byl tehdy pes.

V lednu 1953 přišlo povinné a bezplatné očkování psů. Nákaza u domácích masožravců rychle opadla, virus se ale nevzdal a přestěhoval se do lesa. Roku 1984 evidovali veterináři v Československu 2 232 případů vztekliny, z toho 2 052 u lišek. Z venkovského psa se tak stal zdravý domácí mazlíček, zatímco liška převzala roli nebezpečného rezervoáru. Poslední člověk na vzteklinu u nás zemřel podle SVS v roce 1968.

Volně žijící šelmu nikdo injekční stříkačkou neočkuje. Řešením se v roce 1989 staly orální vakcíny. Očkovací látka se ukryla do plastové ampulky uvnitř návnady. Liška kousla, obal praskl a oslabený virus se dostal na sliznici tlamy a hltanu, kde vyvolal imunitu. Návnady se v Česku kladly zpravidla dvakrát do roka, na jaře a na podzim.

Výsledek se dostavil. Po trutnovských liškách z roku 2002 už žádné další nepřibyly a 23. června 2004 získalo Česko mezinárodní status země prosté vztekliny. V roce 2009 se plošné kladení návnad ukončilo. Hlídání ovšem běží dál. Podle pravidel zveřejněných na webu SVS se mají ve všech okresech vyšetřit čtyři lišky nebo psíci mývalovití na každých sto kilometrů čtverečních. Vzorky prověřuje Národní referenční laboratoř pro vzteklinu ve Státním veterinárním ústavu v Praze.

Kde vzteklina u sousedů přežívá: lišky, kuny a hranice s Ukrajinou

Evropská mapa ohnisek, kterou průběžně aktualizuje SVS, vypadá k 19. říjnu 2026 takto:

Země	Ohniska od 1. 1. 2026	Charakter výskytu
Rumunsko	101	volná příroda
Moldavsko	94	volná příroda
Polsko	8	lišky, kuna
Maďarsko	5	volná příroda, východ země
Německo	1	dovezený pes z Ruska
Itálie	1	dovezená fena z Maroka

Celkem 210 ohnisek. Mezi 20. říjnem a 2. listopadem přibylo dalších 16 v Rumunsku a jedno v Polsku, v Podkarpatském vojvodství.

Tabulka skrývá dva odlišné příběhy. Polsko a Maďarsko řeší vzteklinu usazenou v krajině, kde ji v sobě nesou lišky a mezi zasaženými zvířaty se letos ocitla i kuna lesní. Německo a Itálie naproti tomu zaznamenaly ojedinělé zavlečení, kdy nakažený pes doputoval odjinud.

Proč virus u východních sousedů vydržel? Odborný článek v časopise Emerging Infectious Diseases popisuje návrat vztekliny do střední Evropy v letech 2022 až 2024. Většina případů v Maďarsku, Polsku, Rumunsku a na Slovensku ležela do padesáti kilometrů od hranic s Ukrajinou nebo Moldavskem. Autoři zmiňují tlak z východu, přerušení vakcinačních programů a rychlou obměnu liščích populací. Mladé lišky se rodí bez imunity a stačí pár sezon bez návnad, aby imunitní bariéra zeslábla.

Pro Česko je klíčová hranice s Polskem. Táhne se Libereckým, Královéhradeckým, Pardubickým, Olomouckým i Moravskoslezským krajem. Současná polská ohniska jsou sice daleko na východě, jenže liška pasy nepotřebuje.

Jediný pes z dovozu jako zkouška celé obrany

V únoru 2026 se v Německu potvrdila vzteklina u psa původem z Ruska. Cestoval v zásilce s dalšími 23 psy a kočkami, které se rozjely do několika evropských zemí. Úřady musely dohledávat každé zvíře. Do Česka podle SVS žádné z nich nedorazilo.

V květnu přišla zpráva z Itálie. Fena původem z Maroka začala vykazovat neurologické potíže a agresivitu, pokousala svou majitelku a vyšetření nervové tkáně vzteklinu potvrdilo. Následovala karanténa kontaktů a mimořádná vakcinace v okolí města Vittorio Veneto.

Mechanismus je v obou případech stejný a znepokojivě prostý. Zvíře se nakazí v zemi s výskytem vztekliny a během inkubační doby vypadá naprosto zdravě. Hranici přejede s neúplnými, prošlými nebo rovnou smyšlenými doklady. Příznaky naplno propuknou až u nového majitele, na gauči, u dětí.

Takový pes podle nás prověří celý řetěz najednou: očkování, čip, dokumentaci, karanténu, veterinární dozor i rychlost reakce po pokousání. Stačí jedno chybějící ohnivko. Česká liščí populace je dnes ta nejmenší starost. Slabinou zůstávají lidé, kteří pravidla obcházejí, a chovatelé, kteří očkování odkládají. SVS jen v roce 2025 odhalila přes 520 případů chybějící či neplatné vakcinace psů a hlásila meziroční nárůst. Kolik to dělá procent všech chovatelů, z veřejných dat nevyčteme. Jako varovný signál to ale stačí. Za neočkovaného psa přitom podle tiskové zprávy SVS ke Světovému dni boje proti vzteklině hrozí pokuta až 50 000 Kč.

Očkování, čip a prohlídka po pokousání: povinnosti majitelů psů

Česká ochrana stojí na pěti pilířích. Většinu z nich drží v rukou sami chovatelé.

• Povinné očkování psů. Štěně se očkuje ve věku 3 až 6 měsíců a pak znovu podle doby účinnosti použité vakcíny. Od roku 2020 platí očkování jen u psa s mikročipem nebo s čitelným tetováním provedeným před 3. červencem 2011. Cena se liší podle ordinace, obvykle se pohybuje mezi 300 a 600 Kč. Vetcentrum účtuje 300 Kč za roční a 401 Kč za tříletou vakcínu, ordinace v Hradci Králové 420 Kč a MVDr. Šavrda 510 Kč za tříletou variantu.
• Centrální evidence psů. Ostrý provoz se rozjel 1. července 2026. Zápis neproběhne sám od sebe, chovatel o něj musí veterináře požádat. Dospělí psi se mají zaevidovat nejpozději při nejbližším očkování proti vzteklině.
• Pravidla cestování. V rámci EU potřebuje pes čip vpravený před očkováním, platný pet pas a platnou vakcínu. Po základním očkování smí vyrazit nejdříve za 21 dní. Ze třetích zemí s horší situací se navíc může vyžadovat sérologické vyšetření protilátek s hodnotou nejméně 0,5 IU/ml a devadesátidenní čekací lhůta. Razítko v pasu tedy samo o sobě nestačí.
• Prohlídka po pokousání. Pokud domácí zvíře někoho poraní, majitel ho musí nechat prohlédnout veterinářem první a pátý den. Lékař poraněného tak dostane zprávu o zdravotním stavu zvířete. Když veterinář psa označí za prostého vztekliny, postexpoziční léčba se podle aktuálního doporučení ČVS, SIL a SEM k pre- a postexpoziční profylaxi ukončí.
• Monitoring a evropský dohled. SVS dál vyšetřuje lišky a přes evropský systém ADIS sleduje každé nové ohnisko v Evropě.

Procházka českým lesem dnes podle dostupných dat vážné riziko nepředstavuje. Opatrnost se přesto vyplácí. Na uhynulá zvířata nesahejte. Lišku, která ztratila plachost nebo se chová divně, nekrmte, nehlaďte a nechytejte, raději zavolejte místní veterinární správu nebo myslivce. Psa k podezřelé zvěři nepouštějte. Pokud vás nějaké zvíře pokouše, nechte ránu krvácet, důkladně ji vymyjte mýdlem a vodou, ošetřete virucidní dezinfekcí a vyhledejte lékaře.

Zvláštní kapitolu tvoří netopýři. Status země prosté vztekliny se týká suchozemských obratlovců. U netopýrů se příbuzné lyssaviry v minulosti našly, proto se po poranění netopýrem postexpoziční profylaxe podává vždy.