V září 1953 se spotřeba cukru v Británii zdvojnásobila. Děti narozené před a po datu se liší rizikem pěti typů rakoviny

Když Británie 26. září 1953 zrušila příděly cukru, jeho spotřeba vyletěla na dvojnásobek. Ročníky narozené těsně předtím mají dnes nižší riziko pěti typů nádorů.

Zdroj fotografie: Unsplash

Na podzim 1953 se britské domácnosti poprvé po čtrnácti letech mohly do sytosti zásobit cukrem. Dospělý Brit předtím snědl zhruba 41 gramů cukru denně, po uvolnění přídělů se jeho spotřeba vyšplhala přibližně na 80 gramů. Z obyčejného politického rozhodnutí se tak nechtěně stal jeden z nejcennějších pokusů v dějinách výživy. Ekonomové Chen Zhu a Weilong Zhang teď v časopise PNAS ukázali, že lidé, jejichž první tisícovka dní života připadla na dobu přídělů, mají v dospělosti výrazně nižší riziko rakoviny jater, prostaty, plic, konečníku a prsu. Jejich buňky navíc podle všeho stárnou pomaleji. Sladká chuť z kolébky tak zjevně vrhá stín na celá desetiletí.

Konec cukrových přídělů: den, kdy Británie zesládla

Příděly stolního cukru skončily přesně 26. září 1953. Datum zaznamenává i dobová vládní zpráva National Food Survey za rok 1953, která popisuje, jak domácnosti po odstranění limitů okamžitě změnily nákupní chování. Do té doby měla každá rodina pevně stanovenou dávku. Pak ji nic neomezovalo.

Pro vědce je klíčové, že se celý skok týkal hlavně cukru. Ostatní velké skupiny potravin se podle navazujících analýz měnily mnohem méně a cukr představoval víc než tři čtvrtiny nárůstu přijímaných kalorií. Zajímavý detail: přídělový režim držel příjem přibližně v mezích, které dnes doporučuje Světová zdravotnická organizace. Po jeho skončení se Britové ocitli na dvojnásobku.

Podobnou kapitolu zná i české prostředí. Československo zrušilo lístkový systém na potraviny 1. června 1953, tedy jen pár měsíců před Brity. Šlo ovšem o součást měnové reformy a celkové proměny zásobování, takže jako čistý cukrový experiment poslouží hůř. Výzkum, který by české ročníky z té doby propojil s pozdějším výskytem rakoviny, zatím chybí.

Pět typů rakoviny a čísla, která překvapí

Autoři pracovali s daty britské biobanky UK Biobank, rozsáhlé databáze se zdravotními údaji zhruba půl milionu lidí. Vybrali z ní 64 761 účastníků narozených mezi lety 1951 a 1956 a rozdělili je podle toho, kolik ze svých prvních 1 000 dnů prožili v době přídělů. Srovnávací skupinu tvořili lidé počatí až po konci regulace a narození od července 1954.

Výsledky vyjádřené takzvaným poměrem rizik vypadají takto:

Typ nádoru	Poměr rizik (HR)	Nižší relativní riziko zhruba o
Játra a nitrojaterní žlučové cesty	0,31	69 %
Prostata	0,48	52 %
Plíce	0,59	41 %
Konečník	0,60	40 %
Prso	0,64	36 %

Studie navíc sledovala délku telomer, ochranných čepiček na koncích chromozomů, které se s každým dělením buňky zkracují. Lidé z přídělových ročníků je měli delší, což autoři převádějí přibližně na 2,2 roku pomalejšího biologického stárnutí. Nádory i telomery tedy ukazují stejným směrem.

Navazuje to na starší zjištění týmu publikované v Science. Rané vystavení cukrovým přídělům tam souviselo s rizikem cukrovky 2. typu nižším zhruba o 35 % a s rizikem vysokého tlaku nižším o 20 %, přičemž obě nemoci se u přídělových ročníků objevovaly později.

Proč je britský přirozený experiment tak přesvědčivý

Většina výzkumů výživy naráží na stejný problém: rodiny, které jedí méně sladkého, se od ostatních liší i v mnoha dalších ohledech. Mají jiné příjmy, vzdělání, zvyky. Britský případ tuhle past elegantně obchází. O tom, kolik cukru dítě dostalo, nerozhodovali rodiče, nýbrž datum v kalendáři a vládní nařízení platné pro celou zemi.

Podle nás právě tady leží nejpevnější opora celého zjištění. Srovnávají se děti ze stejného prostředí, které od sebe dělí jen pár měsíců narození. Výsledky navíc vykazují dávkovou závislost: čím déle člověk v raném věku žil v přídělovém režimu, tím nižší riziko. Takový vzorec náhoda produkuje jen velmi neochotně.

Proč zrovna první tisícovka dní? Jde o období od početí do druhých narozenin, které UNICEF označuje za nejkritičtější pro výživu. Mozek se tehdy proměňuje rychleji než kdykoli později, formuje se imunita, metabolismus i chuťové preference. Autoři zmiňují několik možných cest k pozdějším nádorům: inzulinovou rezistenci, chronický zánět, ztučnění jater vlivem fruktózy či hormonální signály spojené s inzulinem a růstovým faktorem IGF-1. Přídělové ročníky navíc i v dospělosti jedly méně cukru a pestřeji. Rané prostředí tedy možná vtisklo návyky na celý život.

Co studie o cukru znamená pro dnešní batolata

Relativní pokles o desítky procent neznamená osobní pojistku. Jaterní nádor se ve sledovaném souboru objevil jen u 115 lidí, rakovina prsu u necelých 2 500. U vzácné nemoci může velký relativní rozdíl představovat pro jednotlivce jen malou změnu absolutní pravděpodobnosti. Pro srovnání: kouření v Británii stojí za zhruba 15 % všech nádorů, nadváha a obezita za přibližně 6 %.

Pro rodiče z toho přesto plyne srozumitelné poselství, které se kryje s oficiálními doporučeními. Česká zdravotnická platforma NZIP uvádí pro děti do dvou let nulový příjem přidaného cukru, pro věk 2 až 4 roky nejvýše 16 gramů denně a pro 4 až 7 let maximálně 20 gramů. Státní zdravotní ústav dodává, že starší české děti mezi 6 a 15 lety získávají z přidaných cukrů průměrně 14 % energie, tedy víc, než WHO považuje za rozumné.

V praxi pomáhá několik jednoduchých kroků:

• nesladit kaše, příkrmy ani pití,
• jako běžný nápoj podávat vodu, džusy jen výjimečně,
• místo ochucených jogurtů volit bílé,
• sladkou chuť dopřávat v podobě celého ovoce, sušenky a kapsičky se sirupem omezit,
• na etiketách hledat údaj o přidaných cukrech.

Změna jídelníčku má v dospělosti smysl kvůli obezitě, cukrovce i zánětu. Že by dokázala zcela vymazat stopu prvních dvou let, ale zatím nikdo nedoložil.