Váš pes žere výkaly a nejde ho odnaučit? Koprofágie je evoluční reflex, u fen je převýchova horší

Zhruba každý šestý pes pojídá výkaly opakovaně. Tablety ani pepř na trusu podle rozsáhlé studie skoro nepomáhají. Výrazně lépe funguje obyčejná rutina při venčení.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Ráno na zahradě to vypadá pořád stejně. Pes se vyprázdní, udělá dva kroky, otočí se a za vteřinu je po všem. Majitel stihne vykřiknout jen jeho jméno. Tým veterinárního etologa Benjamina Harta z Kalifornské univerzity v Davisu sesbíral odpovědi od tisíců chovatelů. Výsledek by měl uklidnit každého, kdo si myslí, že má „zkaženého“ psa nebo selhal ve výchově. Doplňky do krmiva, tablety i posypávání trusu měly podle majitelů úspěšnost 0 až 2 procenta. Běžné výcvikové zásahy dopadly jen o málo lépe, mezi 1 a 4 procenty. Funguje něco mnohem prozaičtějšího: pes se k výkalu nesmí dostat a za odchod od něj musí dostávat odměnu, která trus jasně přebije. Svému pánovi tím nic naschvál nedělá. Majitel prostě soupeří s rychlou potravní příležitostí a vyhrává ten, kdo je u hromádky dřív.

Každý šestý pes a zarytí „kakiožrouti“: co ukázala kalifornská data

Hartova recenzovaná studie v časopise Veterinary Medicine and Science vyšla v lednu 2018. Navázala na prezentaci, kterou tým představil o šest let dříve na behaviorálním sympoziu v San Diegu. Při pojídání trusu bylo alespoň jednou přistiženo 23 procent psů. Šestnáct procent autoři zařadili mezi časté koprofágy, tedy psy viděné při činu nejméně šestkrát. U necelých 80 procent z nich majitelé napočítali víc než deset případů.

Ve druhém souboru, zaměřeném výhradně na zarputilé pojídače, si dopřávalo trus 62 procent psů denně a zbylých 38 procent jednou týdně. Studie se přitom týkala hlavně psích výkalů, ne kočičích nebo koňských.

Zajímavější je, co výzkumníci nenašli. Koprofágie nesouvisela s typem krmiva ani s věkem psa. Neobjevila se ani vazba na potíže s návykem na čistotu nebo na nutkavé chování. Statisticky nejvýraznější byla hltavost. Za „vysavače“ označili majitelé 51 procent koprofágů, kdežto mezi ostatními jen 28 procent. Častěji se jev vyskytoval také v domácnostech s více psy.

Rozdíly se ukázaly i mezi plemeny. Shetlandští ovčáci dosáhli 41 procent, zatímco u pudlů všech velikostí zůstala hodnota na nule. Podle zápisků z prezentace z roku 2012 se k sheltiím řadily i border kolie s 38 až 40 procenty. To zajímá i české chovatele, protože podle přehledu vycházejícího ze statistik ČMKU za rok 2024 obsadila border kolie páté místo v počtu narozených štěňat. Hned za ní skončil labradorský retrívr, kterého zná každý jako mistra v pojídání čehokoli.

Pradávný vzorec po vlčích předcích: proč láká hlavně čerstvá hromádka

Klíčový detail se skrývá ve stáří trusu. V první části výzkumu sahalo 82 procent psů po výkalech starých nejvýš dva dny, ve druhé už 85 procent. Hart z toho odvodil hypotézu o vrozené behaviorální predispozici zděděné po psovitých předcích. Čerstvé exkrementy obvykle ještě neobsahují infekční stadia střevních parazitů, ta se vyvíjejí až později. Vlk, který odklidil trus z blízkosti doupěte hned, mohl smečku chránit před nákazou.

Slovo „reflex“ je tedy srozumitelnou zkratkou pro prastarý sklon. Autoři ho předkládají jako vysvětlení, které nejlépe sedí na data. Podrobná terénní pozorování divokých vlků k jeho potvrzení zatím chybějí.

Na tento základ se nabalují další spouštěče. Štěňata napodobují matku, která po nich v prvních týdnech pečlivě uklízí. Roli hraje zvědavost, nuda, stres i touha po pozornosti. Teorie o doplňování živin má u běžně krmených psů jen skromnou oporu. Veterinární organizace PDSA řadí nedostatek ve stravě mezi vzácné příčiny. Lákadlem ovšem může být nedostatečně strávená potrava nebo intenzivní pach. Kočičí a jiné cizí výkaly mají podle nemocniční sítě VCA pro psy přitažlivou vůni, chuť i konzistenci.

Pepř, tablety a křik: proč oblíbené triky selhávají

Hartova čísla o přípravcích jsou neúprosná. Přísady, které mají trus znechutit, pomohly v nejlepším případě dvěma psům ze sta. Stejně dopadly pálivé posypy.

Důvod je jednoduchý. Chování se odměňuje samo, a to okamžitě. Pes se k hromádce dostane rychleji, než majitel stihne zasáhnout, a každý úspěšný pokus návyk upevňuje. Křik a honění navíc mohou nadělat víc škody než užitku. Zvíře pochopí, že o kořist přichází, a naučí se ji polykat ještě rychleji. Psí logika je v tomhle nekompromisní: co člověk honí, musí mít cenu.

PDSA proto nedoporučuje trestat ani používat náhubek. Náhubek mění jen to, jestli pes dosáhne na trus, jeho motivaci ale nechává netknutou. Podle nás tu leží jádro většiny neúspěchů. Odnaučovat psa ve chvíli, kdy má výkal u tlamy, je pozdě. Rozhoduje se o několik vteřin dřív.

Jediná věc, která zabírá: rychlejší majitel a lepší odměna

Britská trenérka Pippa Mattinson, autorka příručky The Happy Puppy Handbook, staví postup na dvou pilířích: trus mizí ihned po vykonání potřeby a pes reaguje na zvláštní signál spojený s mimořádnou odměnou. Totéž s drobnými obměnami radí PDSA i VCA.

Prakticky to vypadá takto:

• Zvolte nové slovo. Nemělo by jít o běžné přivolání, které už pes zná a možná i ignoruje.
• Nabijte ho doma. Opakovaně ho spojujte s pamlskem nejvyšší kategorie, třeba kouskem sýra, sušeného masa nebo jater.
• Doprovázejte psa ven. Nenechávejte ho po venčení samotného na zahradě, v rizikových místech použijte vodítko.
• Signalizujte včas. Slovo zazní hned po vyprázdnění, ještě než se pes otočí.
• Odměňte vždy. I když výkal nejdřív sebere nebo ho po cestě spolkne.
• Uklízejte během odměny. Trus zmizí ve chvíli, kdy pes žvýká pamlsek.

Nejtěžší je čtvrtý a pátý bod. Pes, který přiběhne s hromádkou v tlamě, musí přesto dostat svou odměnu. Mattinson vysvětluje, že pán v jeho očích nesmí vystupovat jako konkurent, který mu bere úlovek. Má působit jako někdo, kdo nabízí něco lepšího. Když je pamlsek dost lákavý, pes časem začne výkal vyplivovat a později ho nezvedne vůbec.

VCA doporučuje také zapisovat si, kdy se pes vyprazdňuje. S takovým přehledem lze venčení naplánovat a dohlížet právě v kritických chvílích. U hltavých psů, kteří trus vyhledávají hlavně s prázdným žaludkem, dává smysl zpozornět i ráno před krmením. U štěňat bývá vyhlídka příznivá, většina z nich z koprofágie při správném přístupu vyroste. U dospělých psů s letitým návykem počítejte spíš s trvalou rutinou než s rychlým vyléčením.

Kdy přestává jít o chování a do hry vstupuje veterinář

Vlastní čerstvý trus psovi obvykle neublíží. Bezpečná záležitost to ovšem není. Cizí výkaly mohou přenášet parazity i další patogeny, rizikovější je trus neznámých psů, koček, divokých zvířat a hospodářských zvířat. Po sežrání trusu jiného psa doporučuje Mattinson řešit odčervení.

K veterináři se vyplatí zajít, když se chování objeví náhle nebo ho provází:

• zvracení či průjem,
• hubnutí nebo zhoršená srst,
• nápadný, téměř nenasytný hlad,
• podezření na střevní parazity.

Odborný časopis Clinician’s Brief radí u psů s koprofágií provést přinejmenším klinické a koprologické vyšetření. Při podezření na trávicí potíže přicházejí na řadu testy slinivky a trávicího traktu. Mezi možné zdravotní příčiny veterináři řadí nedostatečnost slinivky, poruchy vstřebávání, cukrovku, Cushingovu nemoc, potíže se štítnou žlázou i léky zvyšující chuť k jídlu. Změnu krmiva doporučuje VCA zvažovat právě až při takovém podezření. Rutinně měnit granule kvůli koprofágii oporu v datech nemá. Pokud zdravotní příčinu lékař vyloučí a pes nadále odolává domácímu postupu, je na řadě zkušený kynolog nebo etolog. Totéž platí, když se přidá úzkost nebo pes začne bránit svůj úlovek.