Nejvyšší bod Malediv není přírodní kopec, ale hora odpadu. Z laguny vznikl umělý ostrov, protože 3,5 kg smetí na turistu denně nemá kam zmizet

Maledivy se nad hladinu oceánu zvedají v průměru jen o dva metry. Na umělém ostrově Thilafushi u Malé přitom roste odpadová hora, kam jen v roce 2024 dorazilo 266 tisíc tun smetí.

Zdroj fotografie: Rawpixel

Kdo přilétá na letiště Velana, sleduje z okénka tyrkysové laguny, bílé písčiny a vodní vily na kůlech. Stačí ale stočit pohled o pár kilometrů na západ a obzor prozradí jinou tvář ráje. Nad plochou linií atolu se tam tyčí šedohnědá masa, nad kterou ještě v červenci 2026 stoupal kouř po dalším požáru. Thilafushi, ostrov navršený z odpadků, pojímá od roku 1992 velkou část toho, co spotřebuje hlavní město a okolní resorty. Úředníci maledivského ministerstva letos v srpnu varovali, že hromada je natolik strmá, že hrozí sesuv. A jinam ji přesunout nelze.

Ostrov z odpadků: jak se z laguny Thilafalhu stala umělá pevnina

Thilafushi původně neexistovalo. Na jeho místě se rozkládala mělká laguna Thilafalhu, kterou vláda v prosinci 1991 určila jako skládku pro přeplněné Malé. První lodě s nákladem odpadků přirazily na začátku roku 1992. Dělníci v laguně hloubili jámy, plnili je smetím a zasypávali stavební sutí s pískem. Vrstva po vrstvě tak z moře vyrůstala nová souš.

Od roku 1997 začaly úřady pozemky na čerstvé pevnině pronajímat podnikům. Na Thilafushi se přesunulo všechno, co se do stísněného hlavního města nevešlo: loděnice, sklady, balírny cementu, plnírny plynových lahví. Už v roce 2009 deník The Guardian napočítal přes tři desítky továren, dnes jich je podle místních přehledů ještě víc. Ostrov tak slouží jako zadní dvůr celé metropole, letiště i části resortů.

Turisté ho přitom prakticky neznají. Podle průvodce rady sousedního ostrova Dhiffushi tu nečekají žádné pláže ani služby pro návštěvníky, běžný dovolenkář Thilafushi nanejvýš zahlédne z letadla nebo z paluby lodi. BBC už v roce 2012 popsala místo jako část Malediv, kterou katalogy cestovních kanceláří pečlivě vynechávají.

Hora odpadu v zemi bez hor

Abychom pochopili, proč se z hromady smetí stala dominanta krajiny, stačí jediné číslo. Podle CIA World Factbook leží nejvýše položené místo Malediv pouhých pět metrů nad hladinou moře, a navíc jde o uměle upravené osmé odpaliště golfového hřiště na ostrově Villingi. Průměrná nadmořská výška celého souostroví činí dva metry, tedy zhruba strop obyčejného panelákového pokoje.

V takové rovině působí každá vyvýšenina jako horstvo. Odpadová masa na Thilafushi rostla třicet let a podle vládních varování z roku 2026 dosáhla takového sklonu, že se může utrhnout. Přesnou výšku nikdo geodeticky nezměřil ani nezveřejnil, i to ovšem dokládá, jak málo pozornosti stát dlouho věnoval svému nejvýraznějšímu reliéfu. Podle nás vystihuje obraz hory odpadků Maledivy přesněji než leckterá reklamní fotografie: v zemi, kde příroda nevytvořila jediný kopec, ho nakonec navršila spotřeba.

Objemy mluví samy za sebe. Asijská rozvojová banka (ADB) počítá v aglomeraci Malé s více než 830 tunami komunálního odpadu denně a starou skládku popisuje jako desetihektarový areál, kterému původně chyběly jakékoli ochranné bariéry. Statistika maledivského regulačního úřadu Utility Regulatory Authority uvádí, že Thilafushi přijalo v roce 2024 přibližně 266 tisíc tun, tedy zhruba 22 tisíc tun měsíčně. Druhé regionální zařízení ve Vandhoo zvládlo za stejnou dobu asi 850 tun. Z veškerého odpadu svezeného do regionálních center skončilo na Thilafushi 99,6 procenta.

3,5 kilogramu na hostonoc: co po sobě zanechá dovolenkář v resortu

Celá země vyprodukovala v roce 2024 přes 517 tisíc tun odpadu. Na resorty připadá zhruba osmina, jenže v přepočtu na jednoho člověka vycházejí hosté jako největší producenti. Ministerstvo v červenci 2026 uvedlo, že resorty vytvářejí kolem 3,5 kilogramu odpadu na hostonoc. Obyvatel města se drží mezi 1,2 a 1,7 kilogramu denně, rybář z menšího ostrova vystačí s 0,8 kilogramu. Turista tedy zaplní koše zhruba dvakrát až čtyřikrát rychleji než místní.

Příčiny vězí v samotné podstatě luxusu. Téměř všechno jídlo, pití i spotřební zboží se dováží, a to v obalech. Restaurace připravují bufety s rezervou, prádelny denně perou ručníky, koupelny se plní miniaturami kosmetiky a balená voda teče proudem. Host navíc zbytky po odjezdu z ostrova už nikdy neuvidí, takže ho málokdy napadne, kam putují.

Týká se to i Čechů. Podle databáze maledivské centrální banky přiletělo z Česka v roce 2025 celkem 28 145 návštěvníků, za prvních osm měsíců roku 2026 dalších 15 688. Resorty sice odpad podle národnosti hostů neevidují, kdo však bydlí v okolí Malé, ten s velkou pravděpodobností přispívá právě k hoře na Thilafushi.

Odpovědný cestovatel může svou stopu zmenšit:

• vozit si znovuplnitelnou láhev a odmítat plastová brčka, kelímky a tašky,
• vybité baterie a drobnou elektroniku odvézt zpátky domů,
• dát přednost resortu s vlastní stáčírnou vody, kompostováním a zveřejněnou zprávou o udržitelnosti,
• zeptat se na recepci, kam míří směsný a nebezpečný odpad.

Maledivské předpisy přitom resortům ukládají třídit zbytky jídla, plasty, papír, sklo, plechovky i toxický odpad do oddělených nádob. Od roku 2023 musejí regulačnímu úřadu dokládat i projekty svých odpadových systémů. Rozdíly mezi nimi jsou ovšem obrovské: denní produkce se podle úřadu pohybuje od 13 kilogramů až po víc než čtyři tuny.

Odpad nemá kam zmizet: azbest, výluhy a hromada na hraně sesuvu

Proč Maledivy smetí prostě neodvezou jinam? Souš je vzácná, ostrovy jsou roztroušené po stovkách kilometrů oceánu a každá plavba stojí peníze. Mnoho obydlených ostrovů podle ministerstva nemá ani prostor na skladování vlastních odpadků a zákony brání jejich přesunu na místa, kde žijí lidé. Thilafushi proto zůstává konečnou stanicí.

Daň za to platí moře. ADB popisuje, jak otevřené skládkování a pálení vyvolávaly požáry, výluhy a únik plastů do okolních vod, čímž ohrožovaly rybolov i samotný turismus. Ochránce přírody Ali Rilwan už v roce 2009 upozorňoval, že se mezi běžným smetím povalují baterie, azbest a olovo. Genderová analýza projektu ISLANDS z roku 2024 totéž zopakovala: nebezpečné látky se v centrech včetně Thilafushi stále mísí s komunálním odpadem a vystavují riziku dělníky i okolní obyvatele. Přesné koncentrace kovů v okolním moři veřejná data neuvádějí. Odborníci ale riziko popisují opakovaně, už skoro dvě desetiletí.

Jistý posun nastal. Od srpna 2021 se podle ADB podařilo zastavit trvalé požáry a dým nad ostrovem, část odpadu se začala lisovat do balíků a třídit. Letošní červencový požár a varování před sesuvem ovšem ukazují, jak křehká ta stabilita zůstává.

Spalovna za 3,5 miliardy korun: záchrana, nebo past na plasty

Hlavní nadějí má být zařízení, které z odpadu vyrobí elektřinu. Podle Asijské rozvojové banky vzniká na Thilafushi spalovna s kapacitou 500 tun denně, rozdělenou do dvou linek po 250 tunách, s kontrolou emisí a zvláštní skládkou pro popel. Celý projekt přesahuje 3,5 miliardy korun a počítá s patnáctiletým provozem pod taktovkou specializované firmy. Výkon se podle různých zdrojů odhaduje na 8 až 13 megawattů.

Kritici ze Zero Waste Maldives a mezinárodní sítě GAIA namítají, že spalovna potřebuje výhřevné palivo, hlavně plasty. Podle nich tak může podkopat snahu státu jednorázový plast omezit. Vláda argumentuje čistším provozem a nižšími emisemi, než jaké vypouštěla otevřená skládka. Podle nás mají pravdu obě strany: bez spalovny hora dál poroste, se spalovnou zase hrozí, že země v třídění zleniví.

Jiné ostrovní destinace volí odlišné cesty:

Země	Hlavní strategie
Seychely	Cirkulární ekonomika, kompostování, nové skládky s řízením výluhů (plán na roky 2025 až 2030)
Mauricius	Do roku 2033 odklonit 70 % odpadu ze skládky, dvě zařízení po 130 tisících tunách ročně
Palau	Zákaz jednorázových plastových tašek, provozovatelé turistických služeb musí nabízet znovupoužitelné nádobí

Maledivy tedy mají kde brát inspiraci. Sázka na jedinou spalovnu na jediném ostrově působí oproti jiným ostrovním státům odvážně.