Roubený mlýn z pohádky S čerty nejsou žerty stojí od roku 1516. Trvanlivost nezajišťuje nátěr, ale způsob, jakým srub rozděluje vlhkost

Roubený mlýn ve Střehomi, kde ve filmu S čerty nejsou žerty hospodařili Máchalovi, připomínají písemné prameny už k roku 1516. Dřevěná mlýnice stojí dodnes.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Pod okrajem údolí Plakánek, kousek od rybníka Komorník, se občas roztočí vodní kolo poháněné Klenicí. Diváci pohádky Hynka Bočana ten obraz znají: tady bydlela Dorota Máchalová a odsud vyrážel Petr do světa i do pekla. Střehomský mlýn ale vypráví i méně pohádkový příběh, a ten je možná zajímavější. Vysvětluje, proč stará dřevostavba přečká staletí. Recept nenajdete v plechovce s lakem. Mlýn přežil, protože jeho stavitelé a pozdější majitelé věděli, kudy má téct voda a kde musí dřevo dostat šanci vyschnout. Kde to nešlo, ustoupilo trámoví kameni.

Střehomský mlýn z pohádky: kde stojí Máchalova mlýnice

Střehom je malá vesnice spadající pod Dolní Bousov na Mladoboleslavsku, zhruba čtyři kilometry severně od města. Mlýn stojí na Klenici a je zapsán jako kulturní památka v Ústředním seznamu kulturních památek pod číslem 40669/2-3587, jak dokládá Metainformační systém NPÚ. Celá ves navíc patří od listopadu 1995 mezi vesnické památkové zóny, které vyhlásilo ministerstvo kultury vyhláškou č. 249/1995 Sb.

Objekt kombinuje roubenou a zděnou konstrukci. Patrová mlýnice je převážně dřevěná, k ní přiléhá pískovcová lednice a kamenné části z pozdějších etap. Uvnitř se dochovalo mlýnské složení včetně barokní mlýnské hranice a palečního kola. Zvláštností je černá kuchyně, umístěná neobvykle přímo ve mlýnici.

Mlýn dlouhá desetiletí patřil rodu Opočanských (v odborných záznamech také Opočenských). Mlelo se tu až do počátku 50. let minulého století. V roce 1930 poháněla provoz voda dopadající na jedno kolo na vrchní vodu: spád 4,7 metru, průtok kolem 98 litrů za sekundu a výkon zhruba 3 kW. Na velkovýrobu to nestačilo, na poctivé vesnické řemeslo bohatě.

Proč roubenka přežila staletí: voda musí mít cestu pryč

Odborníci na ochranu dřeva opakují jednoduchou poučku: dřevo ohrožuje hlavně vlhkost, která v něm zůstává dlouho. Docent Jaroslav Solař rozlišuje v textu pro TZB-info tři zdroje vody. Srážky dopadají shora a odstřikují od země. Zemní vlhkost vzlíná ze základů a zdiva. Vodní pára uvnitř stavby může kondenzovat ve skladbě stěny. Každý z těchto proudů potřebuje vlastní řešení a žádné z nich se nejmenuje nátěr.

Metodika slovenských památkářů k ochraně historických dřevěných konstrukcí jde ještě dál. Neprodyšný nátěr nebo uzavření dřeva pod nepropustnou vrstvu podle ní může škodit, protože brání vysychání. Vlhkost, která se do trámu dostane spárou či zespodu, pak uvízne uvnitř. Houby a hmyz dostanou ideální podmínky.

Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Zdravé zabudované dřevo se drží zhruba mezi 5 a 15 procenty vlhkosti. Nad 18 procenty začíná riziková zóna. Tradiční roubenka tak funguje jako dýchající soustava: přesah střechy odvádí déšť od stěn, kamenný sokl zvedá první trámy nad terén, mezery a větrané prostory umožňují dřevu znovu vyschnout, kdykoli zmokne.

Pro majitele chalup z toho plyne několik praktických zásad:

• držet spodní trámy alespoň 30 centimetrů nad terénem,
• chránit stěny dostatečným přesahem střechy a funkčními okapy,
• zabránit odstřiku dešťové vody na spodní části stěn,
• oddělit dřevo od vlhkého betonu, zdiva a zeminy,
• volit prodyšné povrchové úpravy a nevrstvit na staré dřevo parotěsné fólie bez výpočtu,
• vlhkost měřit zapichovací sondou, vzhled povrchu klame.

U památkově chráněných staveb se vyplatí každý zásah probrat s tesařem nebo památkáři. Moderní izolace na historickou roubenku může napáchat víc škody než dvacet let bez údržby.

Kámen místo trámů u kola: lekce z roku 1881

Nejpřesvědčivější důkaz celé teorie najdete přímo na střehomském mlýně. Podle Databáze Vodní mlýny byla stavba původně celoroubená. Část u vodního kola však neustále schytávala rozstřik vody, roubení tam hnilo, a tak ho roku 1881 nahradila kamenná zeď.

Mlynáři tehdy neřešili, jakým přípravkem trámy natřít. Pochopili, že dřevo vystavené trvalé vlhkosti prohraje vždycky. Kam voda stříká, tam patří kámen. Podobně skončila i část světnice, dnešní kuchyně, kterou rovněž nahradilo zdivo.

Mlýn se tak dá číst jako učebnice starého stavitelství pod širým nebem. Kde voda proudí, odstřikuje nebo vzlíná, musí dřevo buď ustoupit, nebo dostat možnost rychle oschnout, případně zůstat konstrukčně oddělené. Zbylé roubení vydrželo právě proto, že ho stavitelé nenechali bojovat tam, kde boj vyhrát nemohlo.

Podle nás je to nejcennější poselství Střehomi pro dnešní chataře. Mnozí každé jaro přetírají srub dalším lakem a diví se, proč spodní trámy černají. Odpověď obvykle leží o pár desítek centimetrů níž, v okapu, soklu nebo záhonu natlačeném až ke stěně.

Dubová hřídel, nové kolo i požár: staletá údržba v praxi

Dlouhověkost mlýna stojí na nepřetržité péči. Původní šindel vystřídaly pálené tašky, strojní vybavení dostalo dnešní podobu roku 1913 a vodní kolo se znovu točí od roku 1998.

Technicky nejnáročnější oprava přišla v roce 2013. Stará hřídel vodního kola se zdeformovala a její výměna znamenala rozebrat celé soustrojí. Podle zprávy Památky středních Čech bylo nutné demontovat vodní kolo i paleční kolo uvnitř mlýnice a obě osadit na novou dubovou hřídel, kterou zhotovil sekerník F. Mikyška. Hřídel nese celý mechanismus, takže bez ní by kolo zůstalo pouhou dekorací.

Zkouškou odolnosti prošel mlýn 24. března 2018. V poledne vypukl požár v místnosti v patře historické stavby. Na místo vyjeli profesionální hasiči z Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště spolu s dobrovolníky z Dolního Bousova, Kněžmostu a Sobotky. Plameny dostali pod kontrolu útočným proudem a vysokotlakem, objekt pak prověřili termokamerou. Podle vyšetřování, které citoval server iDNES.cz, se od elektrického přímotopu vznítily hořlavé materiály. Škoda dosáhla 150 tisíc Kč, uchráněné hodnoty hasiči vyčíslili na 2,5 milionu Kč. Rozsah následných oprav veřejně popsán nebyl.

Snímky z let 2025 a 2026 ukazují mlýn obydlený a v dobré kondici. Jistotu ale soukromé historické dřevostavbě nedá žádné razítko, jen další generace pečlivých majitelů.

Výlet za pohádkovým mlýnem: Plakánek, Kost a respekt k soukromí

Mlýn dnes slouží k bydlení, prohlídky interiéru se nepořádají. Obdivovat ho lze z veřejně přístupného okolí, ohleduplně k lidem, kteří tu žijí. Starší turistické zdroje zmiňují, že majitel občas pustí vodu na kolo. Pevný termín neexistuje, roztočené kolo berte jako šťastnou náhodu.

Z Prahy se do Střehomi dostanete autem po dálnici D10 směrem na Mladou Boleslav a dál přes Dolní Bousov. Veřejnou dopravou dojedete do Dolního Bousova a zbytek cesty zvládnete pěšky nebo na kole. Nejlépe se vyráží od jara do začátku podzimu.

Mlýn se skvěle hodí jako zastávka na delší trase Českým rájem:

Zastávka	Proč se zastavit
Střehomský mlýn	Máchalova mlýnice z pohádky, roubená památka
Údolí Plakánek	Romantická procházka podél Klenice
Hrad Kost	Gotický hrad, ve filmu scéna s Adélkou
Sobotka	Malebné městečko na konci okruhu

Kdo chce projet celou pohádku, může pokračovat ke skalnímu hradu Sloup, kde se natáčely schody do pekla, k Rotštejnu v Klokočských skalách, který posloužil jako vstup do podsvětí, nebo do Pekelných dolů u České Lípy, kde vzniklo samotné filmové peklo.