Tři evropské mosty nesou jméno po ďáblovi. Saský funguje jako optický klam, švýcarský inspiroval Jamese Joyce k jediné dětské knize

V Sasku se kamenný oblouk s odrazem v jezeře slévá v kruh, v Alpách čert prohrál s kozou a v Rodopech se nad řekou klene most starší než pět století.

Zdroj fotografie: Joachim Köhler / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Tři stavby, tři země a jeden společný kmotr. Rakotzbrücke v saském Kromlau, Teufelsbrücke ve švýcarské soutěsce Schöllenen a Ďavolski most u bulharského Ardina nesou jméno po ďáblovi. Každá z nich k němu přišla jinou cestou. Spojuje je jediné: ďábel se v lidové paměti objevuje všude tam, kde stavba působila jako práce nad lidské síly. Dohledali jsme, odkud se jednotlivé pověsti berou, co dnes návštěvník na místě uvidí a který z mostů se z Česka dá zvládnout za víkend.

Rakotzbrücke v Kromlau: optický klam, který dotváří jezero

Vysoký, až nepřirozeně štíhlý oblouk z kamene se klene nad hladinou Rakotzsee. Když je voda klidná a návštěvník zaujme správné místo na břehu, horní polovina se spojí se svým zrcadlovým obrazem a vznikne téměř bezchybný kruh. Oficiální web Rhododendronpark Kromlau to popisuje opatrně: zrcadlením „může vzniknout úplná kruhová forma“. Výsledek proto závisí na výšce hladiny, větru a úhlu pohledu. Fotografie efekt kompozicí zvýrazňují, naživo ho však za příznivých podmínek uvidíte také.

Most vznikl v letech 1863 až 1883 a za jeho zrodem stojí statkář Friedrich Hermann Rötschke. Ten od 40. let 19. století proměňoval zdejší pozemky v krajinářský park plný průhledů, soch, cizokrajných dřevin, vodních ploch a čedičových staveb. Rakotzbrücke v něm plnil roli romantické kulisy a scénického prvku. Dopravní funkci neměl nikdy.

Odkud se vzalo čertovské jméno? Lidové vysvětlení je prosté: tak tenký a troufalý oblouk mohl podle místních vystavět jedině ďábel. Rozvinutou starobylou legendu tu nečekejte. Saský most patří k vizuálním zázrakům, děsivý příběh za ním nestojí.

Prakticky důležitý detail: na most se nesmí. Je památkově chráněný a obec kvůli tomu instalovala plot. Po obnově dokončené kolem roku 2021 zákaz vstupu dál platí, takže kamenný oblouk se obdivuje výhradně z břehu.

Nejlepší chvíle na návštěvu přichází v květnu a červnu, kdy park zaplaví barvy kvetoucích rododendronů a azalek. Letos se do tohoto období trefí i 60. ročník slavnosti parku a květů (Park- und Blütenfest), která se koná 23. až 25. května 2026 a dokáže přilákat až 20 000 lidí. Kdo touží po fotce bez davů, měl by festivalový víkend vynechat.

Teufelsbrücke ve Schöllenen: čert, koza a Joyceova kočka

Soutěska Schöllenen mezi Göschenenem a Andermattem v kantonu Uri patřila po staletí k nejobávanějším úsekům gotthardské cesty. Strmé skalní stěny, hukot řeky Reuss a žádné místo pro chybu. Pověst, která se k místu váže, patří k nejslavnějším v Alpách.

Obyvatelé Uri si podle ní s přemostěním soutěsky nevěděli rady. Pomoc nabídl čert. Za odměnu žádal duši prvního tvora, který most přejde. Místní ho přechytračili a jako první poslali přes most kozu. Rozzuřený ďábel popadl obří balvan a chtěl dílo rozbít, zastavil ho však kříž. Čertovská postava dnes nad soutěskou přímo shlíží: urijský malíř Heinrich Danioth ji v roce 1950 namaloval na skálu a podle Switzerland Tourism jde o dnešní dominantu celého místa.

Tentýž motiv o lsti, která obere ďábla o slíbenou kořist, zpracoval i irský spisovatel James Joyce. V roce 1936 napsal vnukovi Stephenovi dopis s pohádkou, z níž se později stala kniha Kočka a čert. Ďábel v ní staví most, za odměnu chce prvního poutníka a starosta mu místo člověka podstrčí kočku. Kostra příběhu se se švýcarskou pověstí shoduje beze zbytku, jen kozu vystřídalo zvíře z měšťanské domácnosti. Knižně vyšla v roce 1964 a dodnes patří k Joyceovým nejvíce milovaným textům pro děti.

Historie mostu se přitom neomezuje na legendy. Starší přechod je v souvislosti se „Stiebende Brücke“ doložen už roku 1303. Dramatické chvíle zažila soutěska 25. září 1799, kdy Francouzi pod velením generála Lecourbea most vyhodili do povětří, aby zastavili ruskou armádu Alexandra Suvorova. Rusové přechod provizorně spravili dřevěnými trámy svázanými šátky důstojníků a za postup zaplatili těžkými ztrátami. Připomíná to Suvorovův památník vytesaný do skály.

Kdo dnes do Schöllenen dorazí, najde tu dvě Teufelsbrücke. Starý kamenný most pochází z let 1828 až 1830, nový silniční z let 1955 a 1956. Mezi květnem a říjnem lze soutěsku projít po zhruba půlhodinovém okruhu, který zahrnuje mosty, Daniothův obraz i ruský památník. Na tak malém prostoru se tu potkává víc dějin než v leckterém muzeu.

Ďavolski most u Ardina: nejstarší z čertovské trojice

Třetí most leží nejdál a je nejstarší. Klene se přes řeku Ardu u opuštěné vesnice Ďadovci, asi 10 kilometrů od Ardina ve východních Rodopech. Podle bulharského ministerstva turismu vznikl v letech 1515 až 1518 na místě staršího římského mostu, na staré trase spojující Egejské moře s Hornothráckou nížinou. Kulturní památkou je od roku 1984.

Čísla mluví za vše:

• délka 56 metrů,
• šířka 3,5 metru,
• tři kamenné oblouky,
• hlavní oblouk vysoký 11,5 až 12 metrů.

Stavitelem byl podle tradice mistr Dimitar z Nedelina. Místní legenda, kterou uvádí portál VisitArdino, mu přisuzuje pakt s ďáblem. Ten slíbil prozradit tajemství, jak most udělat nezničitelným, pokud ho Dimitar dokončí do 40 dnů a vloží do stavby jeho podobu, „viditelnou, ale nedotknutelnou“. Podle místních se ďáblova tvář dodnes zjevuje v odrazu na hladině Ardy. Most se stal symbolem celé obce Ardino.

Cesta sem vyžaduje víc odhodlání. K mostu vede nezpevněná silnice, na místě je zázemí pro odpočinek a piknik a po obou stranách začínají přírodní stezky. Širší oblast východních Rodop patří k nejcennějším přírodním koutům Balkánu: žijí tu supi bělohlaví, mrchožraví i hnědí, čáp černý, sokol stěhovavý, vlci, šakali, vydry či jeleni. Setkání s nimi přímo u mostu ovšem nikdo nezaručí.

Který Ďáblův most stihnout z Česka? Srovnávací tabulka

	Rakotzbrücke (Kromlau)	Teufelsbrücke (Schöllenen)	Ďavolski most (Ardino)
Země	Německo, Sasko	Švýcarsko, kanton Uri	Bulharsko, Rodopy
Stáří	1863 až 1883	předchůdce 1303, dnešní mosty 1828/30 a 1955/56	1515 až 1518
Legenda	lidové vysvětlení odvážného oblouku	čert, koza a balvan	stavitel Dimitar a ďáblova podoba
Návštěvnost	festival až 20 000 lidí	frekventovaná zastávka na gotthardské trase	odlehlejší, méně rušné místo
Víkend z Česka	ano, z Prahy cca 194 km	spíše prodloužený víkend	delší cesta, letecky nebo autem

Nejsnáze dostupné je Kromlau. Z Prahy je to podle plánovače Rome2Rio zhruba 194 kilometrů a 3 hodiny 17 minut autem, veřejnou dopravou počítejte asi s pěti a půl hodinami. Od jihu se jede po dálnici A4 na sjezd Bautzen-Ost a dál po silnicích B156 a B115. Nejbližší větší města Weißwasser a Bad Muskau leží asi 7 kilometrů od parku. Z Drážďan je to necelých 100 kilometrů, tedy pohodlný jednodenní výlet.

Podle nás nabízí každý most jiný typ zážitku. Kromlau přitahuje fotografy a rodiny hledající krátký jarní výlet. Schöllenen ocení milovníci dějin a alpského dramatu, ideálně jako zastávku cestou přes Gotthard. Ardino patří těm, kdo chtějí syrovější Balkán, kámen ohlazený staletími a řeku bez davů.

Kdo stihne všechny tři, uvidí ďábla ve třech podobách: jako optický klam v Sasku, jako poraženého vyjednavače v Alpách a jako tvář, která se podle Rodopanů dodnes zrcadlí v Ardě.