Stometrová lopatka větrníku váží tuny a nejde recyklovat. Pryskyřice drží skelná vlákna tak pevně, že jejich oddělení stojí víc než nová

Na skládce u Casperu ve Wyomingu leží pod zemí 1 124 lopatek větrných turbín. Ukazují místo, kde zelená energetika naráží na vlastní materiál.

Zdroj fotografie: PxHere

Každou lopatku dělníci nejprve rozřezali na tři kusy, naskládali je vedle sebe do výkopu a zasypali hlínou. Město za uložení utržilo přes 602 tisíc dolarů, tedy téměř 14 milionů korun. Podle místního serveru Cowboy State Daily šlo o lopatky dlouhé zhruba 36,6 metru. Dnešní obři jsou přitom ještě trojnásobně delší. Lopatka Vestas pro větrné elektrárny na moři měří 115,5 metru a váží 60 tun, stometrová lopatka podobné konstrukce tak orientačně vychází na 40 až 50 tun skelných vláken, pryskyřice, balzového dřeva a pěny. Ocelový stožár se dá přetavit na nosníky, měděné vinutí generátoru na nové kabely. Lopatka však patří k nejodolnějším výrobkům, jaké energetika zná, a právě tahle přednost se jí na konci životnosti vymstí.

Skládka v Casperu: kam mizí lopatky větrných elektráren

Wyomingské město se stalo symbolem v roce 2019, kdy fotografie hromad bílých segmentů obletěly svět. Ke 16. září 2020 bylo na místě uloženo 1 124 lopatek. Úřady je klasifikovaly jako inertní materiál, u kterého se nepředpokládá průsak do podzemních vod. Ekologická potíž proto spočívá jinde: v objemu, v zabrané ploše a v surovině, která pod hlínou vydrží desítky let beze změny.

Francouzský web Sciencepost téma letos znovu oživil a připomněl, že problém z prérie nezmizel. Spíš se přesunul. Podle vyjádření města z roku 2024 od poloviny roku 2021 žádné nové lopatky nedorazily, ačkoli je Casper formálně přijímat mohl. Okolní skládky začaly vyžadovat drcení na drobné kousky, což provozovatelé označují za finančně neúnosné. Přímo v Casperu mezitím vznikl startup ReviablEnergy, který chce lopatky rozemlít přímo v regionu a poslat je do cementáren.

Celosvětové měřítko přibližuje studie z Cambridge. Vědci Liu a Barlow spočítali, že do roku 2050 se nahromadí 43 milionů tun odpadu z lopatek. Na Čínu připadne 40 %, na Evropu čtvrtina, na USA 16 %. Starý kontinent podle oborové asociace WindEurope vyřadí letos asi 20 tisíc tun materiálu z lopatek, v roce 2030 už 55 tisíc tun ročně.

Epoxid a skelné vlákno: proč recyklace lopatek nevychází

Lopatka je kompozit. Skelná nebo uhlíková vlákna obklopuje epoxidová pryskyřice, která při vytvrzení vytvoří pevnou trojrozměrnou síť. Siemens Gamesa popisuje, že v tu chvíli se všechny složky spojí v jeden celek a hlavní výzvou na konci životnosti zůstává oddělit pryskyřici od vláken, dřeva, PET pěny, plastů i kovů. Reaktoplast se po zahřátí znovu neroztaví do původní podoby. Postup známý z recyklace PET lahví tak selhává hned na začátku.

Klíčový rozdíl leží mezi technickou a ekonomickou recyklovatelností. Technicky existuje celá paleta cest: mechanické drcení, pyrolýza, solvolýza. Ekonomicky ale většinou prohrávají s výkopem v zemi. Nizozemský institut TNO uvádí, že mechanické zpracování lopatek vychází na 12 500 až 25 000 Kč za tunu včetně předřezání a dopravy, přičemž samotné drcení stojí 3 700 až 7 500 Kč. Americké skládky si přitom účtují zhruba 1 150 až 2 300 Kč za tunu.

K tomu přistupuje hodnota výstupu. Recyklát z mechanického zpracování má podle TNO nízkou kvalitu a mizivou cenu ve srovnání s panenským skelným vláknem, které je samo levné. Firma tedy zaplatí za řezání, převoz a separaci, aby získala surovinu, o kterou trh příliš nestojí. Vytěžit vlákna z vytvrzené pryskyřice je proto podle nás dražší než sáhnout po novém materiálu. Bez regulace, poplatků nebo jistého odběratele recyklace u starších sklolaminátových lopatek zkrátka nedává účetní smysl.

Cementárny, lávky a pryskyřice PECAN: druhý život lopatek

Nejrozšířenější únikovou cestou se staly cementárny. Organická část lopatky slouží jako palivo, minerální složka vstupuje do slínku. TNO uvádí, že v německém modelu nahradí tuna lopatkového materiálu přibližně půl tuny černého uhlí. Česká společnost pro větrnou energii (ČSVE) ale sama přiznává, že jde hlavně o energetické využití a cílem zůstává hodnotnější využití materiálové.

Atraktivnější, byť objemově okrajová, je upcyklace. Americké ministerstvo energetiky v příručce Wind Energy End-of-Service Guide vyjmenovává pěší lávky, hřiště, lavičky, přístřešky na kola, protihlukové stěny i dostupné bydlení. V Rotterdamu na náměstí Willemsplein už lidé sedí na mobiliáři vyřezaném z lopatek. Pro česká města by šlo spíš o pilotní projekty než o plošné řešení.

Skutečnou naději skrývá chemie. Laboratoř NREL vyvinula pryskyřici PECAN a devítimetrový prototyp lopatky dokázala chemicky rozložit za šest hodin. Siemens Gamesa nabízí koncept RecyclableBlade, jehož pryskyřice se oddělí v zahřátém mírně kyselém roztoku a vlákna pak poputují například do automobilového průmyslu. Obě technologie jsou zatím teprve v nástupu a do běžné výroby se masově nedostaly.

Česko, Horní Částkov a náskok solárních panelů

Na českém území se podle ČSVE točí přes 220 větrných elektráren s výkonem 377,9 MW, operátor OTE eviduje ke konci loňského roku 245 větrných zdrojů o výkonu 384,6 MW. Rozdíl plyne z odlišné metodiky evidence. Typickým příkladem první generace je park Horní Částkov se dvěma turbínami Vestas V90 z roku 2009 a dvěma z roku 2010, dohromady 8 MW. Při životnosti 20 až 25 let jej zhruba mezi lety 2029 a 2035 čeká obnova nebo demontáž.

Kam jeho lopatky zamíří, zatím veřejně doloženo není. Obvyklý tuzemský scénář podle ČSVE zahrnuje přeprodej turbín k dalšímu provozu do Pobaltí či dál na východ, spálení v cementárně nebo specializované zpracování. Zákon o odpadech stanovuje pravidla obecně, specifický zákaz skládkování lopatek v něm dohledat nelze.

Evropa se přitom hýbe. Od 1. ledna 2026 platí podle WindEurope dobrovolný zákaz skládkování lopatek v evropském větrném průmyslu. Německo, Rakousko, Nizozemsko a Finsko mají vlastní pravidla proti skládkování a spalování kompozitů. Do roku 2030 dosáhne teoretického konce životnosti asi 80 GW evropské větrné kapacity.

Jiné technologie už mají přesnější mantinely:

Technologie	Pravidla EU
Solární panely	spadají pod směrnici o elektroodpadu, 85% sběr, 80% využití
Baterie	lithium 50 % do konce roku 2027, 80 % do konce roku 2031; kobalt, nikl, měď 90 % a poté 95 %
Lopatky větrníků	dobrovolný oborový závazek, národní pravidla několika zemí

Vítr přitom svou klimatickou bilanci obhájí. Podle amerického ministerstva energetiky je 85 až 90 % hmotnosti turbíny komerčně recyklovatelných a kompozity tvoří jen 6 až 14 %. Jenže lopatky jsou nejviditelnější částí celé stavby, tou, kterou lidé fotografují a pamatují si. Důvěryhodnost oboru bude podle nás v příští dekádě záviset na tom, jestli zvládne vyřešit vlastní materiálovou stopu stejně přesvědčivě, jako zvládl snížit emise.