Plíseň ročně zničí čtvrtinu světového kakaa za 50 miliard Kč. V Andách ji měli zastavit, ale nepovedlo se to

Kolumbijské Andy se tyčí ve třech mohutných kordillerách, které po staletí rozdělovaly lidi, plodiny i organismy do izolovaných údolí. Právě proto vědci předpokládali, že horské hřebeny fungují jako přirozená hradba proti šíření Phytophthora palmivora, vodní plísně, která ničí kakaové lusky po celé Latinské Ameriky.

Foto: PxHere

Studie publikovaná letos v časopise Phytopathology ale tento předpoklad vyvrátila. Tým pod vedením Silvie Restrepo analyzoval 73 izolátů patogenu ze 48 lokalit rozmístěných napříč celou Kolumbií a odhalil sedm genetických klastrů, z nichž žádný nerespektuje polohu západní, centrální ani východní kordillery. Mantelův test nepotvrdil izolaci vzdáleností. Hory šíření plísně nezastavují, protože ji přenášejí lidé.

Čtvrtina úrody a desítky miliard: jak obrovské škody Phytophthora působí

Mezinárodní organizace pro kakao (ICCO) řadí P. palmivora mezi nejničivější kakaové patogeny planety. Každoročně připisuje černání lusků ztrátu 20 až 30 procent celosvětového výnosu, tedy zhruba 700 tisíc tun sušených bobů. Při aktuálních cenách kakaa, které se v sezoně 2024/25 pohybovaly kolem 6 612 dolarů za tunu, představuje toto množství hodnotu přesahující dvě miliardy dolarů. Orientačním přepočtem kurzem České národní banky 21,501 Kč za dolar z 29. září 2026 se dostáváme přibližně k 43 miliardám korun, a při zahrnutí horního pásma odhadů i výše.

Jediný mumifikovaný lusk dokáže za vlhkých podmínek vyprodukovat až čtyři miliony sporangií. Ty se šíří deštěm, hmyzem, hlodavci i netopýry. Přesto hlavní dálkový vektor představuje člověk, a právě to potvrzuje nová kolumbijská studie.

Proč horská bariéra selhala: genetika odhaluje lidskou stopu

Hypotéza o andské hradbě měla solidní základ. U jiných kakaových patogenů kordillery prokazatelně formovaly populační genetiku a bránily volnému míšení kmenů. Výzkumníci proto očekávali totéž u P. palmivora: populace oddělené horskými hřebeny, genetické klastry kopírující zeměpisné regiony.

Realita vypadá jinak. Sedm identifikovaných genetických skupin se rozprostírá bez jakéhokoli geografického vzorce. Izoláty z pacifického pobřeží sdílejí genetický profil se vzorky z východních nížin za tisíce výškových metrů. Autoři studie publikované v Phytopathology jako nejpravděpodobnější vysvětlení uvádějí antropogenní přenos, tedy přesuny infikovaného šlechtitelského a distribučního materiálu mezi regiony. Šlechtitelské programy roky posílaly zárodečnou plazmu z jednoho konce země na druhý, aniž by karanténní režim dokázal zachytit skrytou nákazu.

Zajímavý je ještě jeden detail: všech 73 izolátů patřilo k párovacímu typu A2. Populace se tedy množí převážně klonálně. Pokud by se do Kolumbie dostal kompatibilní typ A1, otevřela by se cesta k pohlavní rekombinaci, a s ní k rychlé evoluci agresivnějších kmenů. Právě proto vědci označují udržení A1 mimo kolumbijské hranice za národní prioritu.

Agresivita, kterou DNA neodhalí: proč šlechtitelé potřebují nový přístup

Snad nejznepokojivější zjištění studie se týká virulence. Genetická příbuznost dvou izolátů neříká prakticky nic o tom, jak tvrdě napadnou rostlinu. Nejagresivnější testovaný kmen urychloval průběh choroby více než desetinásobně oproti kontrolnímu izolátu, přitom oba mohly spadat do téhož genetického klastru.

Výzkumníci navíc zaznamenali náznak tkáňové specializace: izoláty původně získané z listů se na listech chovaly výrazně útočněji než izoláty pocházející z lusků. To komplikuje šlechtitelskou praxi, protože testování odolnosti nových odrůd proti jedinému „reprezentativnímu“ kmenu zjevně nestačí. Autoři doporučují zahrnout do inokulačních zkoušek celé spektrum agresivity a ověřovat reakci na různých rostlinných tkáních.

Podle našeho posouzení se dosavadní systém sdílení materiálu mezi šlechtitelskými programy orientoval primárně na genetický pokrok a výnos, zatímco jednotný karanténní režim mezi regiony zůstával nedostatečně přísný. Studie teď ukazuje, že právě tato logistická síť fungovala jako dálnice pro patogen.

Co mohou pěstitelé a úřady udělat: konkrétní kroky proti šíření

Doporučení vědců i ICCO se dají shrnout do několika rovin:

• Fytosanitární zpřísnění: povinné testování matečného materiálu před přesunem, mezikaranténa pro zárodečnou plazmu, dohledatelnost původu každé zásilky, dezinfekce nářadí a obalů, zákaz expedice z aktivně napadených porostů.
• Bariéra proti A1: průběžný monitoring párovacího typu u nově zachycených izolátů, okamžitá reakce při jakémkoli nálezu A1 na kolumbijském území.
• Širší testování virulence: šlechtitelé by měli ověřovat odolnost odrůd proti izolátům z různých klastrů i tkání, nikoli spoléhat na jeden referenční kmen.
• Farmářská hygiena: pravidelná sanitace, prořez korun pro lepší proudění vzduchu, rychlé odstraňování napadených lusků a mumifikovaných zbytků; v případě vysokého tlaku choroby aplikace měďnatých fungicidů.

Dopad na český trh: spíš kapka v moři, ale v rozbouřeném moři

Kolumbie produkuje přibližně 75 tisíc tun kakaa ročně, což představuje asi 1,6 procenta celosvětové nabídky odhadované ICCO na 4,698 milionu tun v sezoně 2024/25. Česká republika podle databáze WITS/UN Comtrade dovezla v roce 2024 z Kolumbie kakaové boby za pouhých 18 100 dolarů, tedy 2 500 kilogramů. Hlavními dodavateli zůstávají Německo a Peru, přímá závislost na kolumbijské produkci je tedy minimální.

Přesto by bylo krátkozraké kolumbijský problém odbýt. Globální trh s kakaem prochází obdobím napětí: slabé sklizně v západní Africe, klesající zásoby a vysoké ceny vytvářejí prostředí, v němž i relativně malý výpadek přilévá olej do ohně. Nekontrolované šíření P. palmivora v Kolumbii tak představuje další zátěž v řadě kumulujících se rizik, a pokud by se typ A1 dostal přes hranice, scénář by se mohl dramaticky zhoršit.