Muž si z lesa přinesl koťátko v domnění, že je domácí. DNA 38 šelem později ukázala, že šlo o druh, který věda dosud neznala

Někdy kolem přelomu let 2016 a 2017 sebral muž v bolivijské oblasti Yungas u lesní cesty drobné skvrnité mládě. Kulaté uši, leopardí kresba na srsti, miniaturní postava, vypadalo to jako neobvyklé domácí kotě, a tak ho rok choval doma.

Foto: C.Stadler/Bwag / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Teprve když se zvíře dostalo do útulku Senda Verde, začala bioložka Paola Nogales-Ascarrunzová tušit, že tady něco nesedí. O devět let později studie v časopise Current Biology potvrdila: samec přezdívaný Tigrino patří k druhu, který věda dosud formálně neznala. Jmenuje se Leopardus tilcayo a jeho popis představuje první rozpoznání nového žijícího druhu kočkovité šelmy od roku 1923.

Jak podivné kotě z útulku přivedlo vědce k přepisování učebnic

Nogales-Ascarrunzová si Tigrina poprvé prohlédla v útulku a zarazila ji velikost rozet na srsti. V roce 2019, při sestavování bolivijského atlasu koček, porovnala fotografie zvířete s referenčními snímky tygřích koček z Brazílie. Kresba neodpovídala. Rozety byly širší, nepravidelnější, kontrast srsti nižší, ocas plnější. Jenže morfologie sama o sobě u kryptických druhů, malých, plachých, vizuálně si blízkých šelem, nestačí. Aby podezření obstálo, musela přijít genomika.

Mezinárodní tým vedený Jonasem Lescroartem z Antverpské univerzity proto shromáždil 38 kompletních genomů. Šestadvacet z nich pocházelo od různých evolučních jednotek sporného komplexu tygřích koček, dalších osm vědci získali z muzejních exemplářů, aby pokryli historické i geografické mezery včetně typové lokality L. tigrinus v Guayanském štítu. Výsledek překvapil i samotné autory: dosavadní komplex tygřích koček netvoří jeden či dva taxony, ale pět odlišných druhů. Mezi nimi právě Leopardus tilcayo a navíc peruánský poddruh Leopardus tigrinus antisuyo.

Pět druhů místo dvou: co prozradilo 38 genomů o jihoamerických tygřích kočkách

Klíčový nález studie publikované 17. září 2026 v National Geographic spočívá v tom, že tilcayo se od nejbližších příbuzných oddělil přibližně před 1,4 milionu let, v období raného pleistocénu, kdy izolace horských a mlžných lesů na východním svahu And mohla dlouhodobě udržovat oddělenou evoluční linii. Lescroartova březnová doktorská práce na Antverpské univerzitě přitom už dříve naznačovala existenci dalších dosud nepopsaných linií v rámci rodu Leopardus.

Jak tilcayo vypadá vedle svých příbuzných?

Znak	L. tilcayo	L. pardinoides	L. tigrinus	L. guttulus
Rozety na bocích	široké, nepravidelné	kontrastnější, pravidelnější	menší, pravidelnější	menší, homogennější
Srst	kratší, nižší kontrast	delší, výraznější kontrast	střední	střední, vyšší kontrast hřbetu
Ocas	plnější, nepravidelné skvrny	huňatější, široké pásy	kratší	relativně kratší

Rozdíly jsou v terénu sotva postřehnutelné. Právě proto klasická taxonomie, opřená o hrstku muzejních kůží a terénních pozorování, tilcayo po staletí schovávala uvnitř široce pojaté Leopardus tigrinus. Místní obyvatelé přitom zvíře znali a pojmenovali ho, „tilcayo“ pochází z jejich slovníku. Věda potřebovala genomiku, aby dohnala to, co komunity v Yungas věděly dávno.

Jediný známý jedinec v péči člověka a otazníky kolem přežití druhu

Tigrino dnes žije v bolivijském útulku Senda Verde a slouží jako holotyp, referenční exemplář nového druhu. Měří zhruba 46 centimetrů bez ocasu a váží kolem 1,4 kilogramu, tedy méně než průměrná domácí kočka. Druhý doložený živý jedinec, samice zachráněná po útoku místních, byla po ošetření vypuštěna zpět do přírody.

Dva potvrzení jedinci pochopitelně neznamenají, že druh čítá pouhé dva kusy. Znamenají ale, že terénních dat je kriticky málo. Početnost tilcayo vědci zatím neumějí odhadnout. Pravděpodobné hrozby lze přebírat z komplexu tygřích koček obecně: odlesňování, fragmentace biotopů, nelegální odchyt, nemoci přenášené psy. Lescroart upozorňuje, že po rozdělení širokých taxonů mohou jednotlivé linie spadnout do vyšší kategorie ohrožení; druh dosud vedený jako „zranitelný“ pod jednou etiketou může po samostatném hodnocení skončit jako „ohrožený“.

Skrytá rozmanitost i u „prozkoumaných“ savců: co objev znamená pro budoucnost

Podle ekologa Jamese Sandersona i širší fylogenetické práce tilcayo zdaleka nepředstavuje osamělý úkaz. Stejné genomické metody mohou odhalit další dosud nepopsané druhy malých koček v Africe a Asii. Cat Specialist Group už dnes připouští, že středoamerická linie severní tygří kočky může představovat samostatný druh. A u margaye, příbuzného, kterého chovají české zoologické zahrady v Brně a Jihlavě, existují tři fylogeografické skupiny, byť formální rozštěpení na nové druhy zatím nikdo neprovedl. Kočku slaništní, další druh rodu Leopardus, najdete v Zoo Praha i v Jihlavě.

Objev tilcayo tak otevírá znepokojivou otázku: kolik dalších evolučních linií se skrývá pod jedním latinským jménem? U skupiny savců, kterou většina lidí považuje za důkladně prozkoumanou, stačilo porovnat genomy a vypadlo pět druhů místo dvou. Pokud tato logika platí šířeji, a Lescroartova práce naznačuje, že platí, pak ochranářské strategie postavené na zastaralé taxonomii chrání přízraky místo skutečných populací.

Co dělat, když v přírodě narazíte na neznámé zvíře

Příběh Tigrina začal tím, že ho někdo odnesl domů. Dnes víme, že šlo o holotyp nového druhu, a že rok strávený v domácnosti mohl zvíře ohrozit. Obecné pravidlo formulované americkou Službou pro ryby a divokou přírodu zní jasně: nemanipulovat, neodnášet, zhodnotit zjevná zranění a volat odborníky. V českém prostředí to znamená kontaktovat záchrannou stanici pro volně žijící živočichy nebo místní správu chráněné krajinné oblasti. Teprve po domluvě s profesionálem řešit případný transport.

Muž z Yungas jednal v dobré víře. Výsledkem ale mohla být stejně snadno ztráta jediného známého exempláře druhu, o jehož existenci věda neměla tušení.