Španělský úřad radil ženám 50+ jak jíst v menopauze. Vědkyně zjistily, že klíčové studie zkoumaly jen mužský organismus

6. března 2026 zveřejnila španělská Agentura pro bezpečnost potravin a výživu (AESAN) obsáhlý dokument s výživovými radami pro ženy v perimenopauze, menopauze i postmenopauze.

Foto: Public Domain Pictures

Proteiny, omega-3 mastné kyseliny, vláknina, vápník, železo, hořčík, vitaminy skupiny B, C, D a E, středomořský stravovací vzorec, pohyb 150 až 300 minut týdně ve střední intenzitě: na první pohled solidní, genderově citlivý materiál. Jenže o pět měsíců později výzkumnice Sonia de Pascual-Teresa Fernández otevřela klíčovou tabulku referenčních příjmů, sledovala citace až k původním podkladům Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a narazila na zásadní problém: část hodnot pro „ženskou dospělou populaci ≥ 40 let“ vycházela z mužských dat nebo z obecné dospělé populace, aniž to AESAN dostatečně zviditelnila.

Jak vědkyně odhalila mužský základ v ženském dokumentu

De Pascual-Teresa se profesně věnuje příjmu vitaminu C u perimenopauzálních žen. Když si prostudovala tabulku č. 4 v dokumentu AESAN, zarazila ji čísla u dvou živin, právě vitaminu C a železa. Šla po stopách citací. U vitaminu C stanovisko EFSA z roku 2013 výslovně přiznává, že pro ženy chybí hodnota metabolických ztrát, a ženský referenční příjem je proto extrapolován z mužů podle rozdílu v tělesné hmotnosti. U železa dokument EFSA z roku 2015 pracuje s omezenou evidencí pro postmenopauzální ženy; v jedné analytické části byly tyto ženy pro malý počet pozorování ze samostatného rozboru zcela vyřazeny.

Podstata námitky nespočívala v tom, že by někdo testoval menopauzu na mužích. Šlo o něco subtilnějšího a strukturálně závažnějšího: pro některé referenční nutriční hodnoty prostě neexistovala dostatečná ženská data, a tak je EFSA odvodila z mužských měření nebo z obecné populace. AESAN tato omezení do vlastního výstupu nepřenesla dost viditelně. Výsledkem bylo doporučení, které působilo specificky pro ženy, přestože část jeho opory specificky ženská nebyla.

Proč trvalo měsíce, než státní agentura zareagovala na kritiku

Mediální odhalení přišlo 25. srpna 2026, kdy server elDiario.es publikoval rozsáhlou reportáž. O dva dny později vyšel podrobný rozhovor s de Pascual-Teresa v HuffPost. Sama výzkumnice popsala, že po prvním upozornění čekala na odpověď měsíce a ani ta zpočátku nepřišla oficiální cestou.

Kombinace tří faktorů vysvětluje, proč chyba prošla interní kontrolou. AESAN funguje jako autonomní orgán pod ministerstvem, jehož vědecký výbor překlápí dostupnou evidenci do stanovisek, sama neprovádí primární klinický výzkum. Dokument postrádal dostatečně viditelné upozornění na limity zdrojových podkladů. A podle slov de Pascual-Teresa neprošel takovou vnější odbornou oponenturou, která by podobný deficit zachytila před zveřejněním.

Politický rozměr kauze vtiskla ministryně Ana Redondo, která 26. srpna 2026 veřejně požadovala nápravu a prohlásila, že se podobný postup nesmí opakovat. Podle nejnovějších informací elDiario.es ze 17. až 18. září 2026 AESAN překročila rámec pouhé revize: původní zprávu stáhne z webu a zadá vypracování zcela nového dokumentu, který má zohlednit i deficit ženských dat.

Mužské tělo jako výchozí norma: kořeny problému sahají do 70. let

Případ AESAN otevřel širší debatu o tom, jak hluboko je v biomedicíně zakořeněný mužský standard. Historicky se tento přístup ustálil ve 20. století. Po aférách s thalidomidem a diethylstilbestrolem začaly regulační orgány vnímat ženy jako „zranitelnou“ skupinu. Americká FDA v roce 1977 doporučila v raných fázích klinických studií vylučovat ženy v reprodukčním věku. Současně přetrvávalo přesvědčení, že mužské výsledky lze na ženy jednoduše přenést, zatímco ženský hormonální cyklus představuje „rušivou proměnnou“ komplikující design studie.

Obrat nastal až s politikou amerických Národních institutů zdraví z roku 1986 a zákonným zakotvením širší inkluze žen v roce 1993. Evropská léková agentura dnes výslovně připomíná, že účastníci klinických studií mají odpovídat populaci, která bude léčivo užívat. Program Horizon Europe má integraci genderové dimenze jako výchozí požadavek. Přesto jde spíš o procesní tlak na reprezentativnost než o univerzální číselnou kvótu, a španělský případ ukazuje, že i v roce 2026 může státní dokument zaměřený výhradně na ženskou fyziologii stát na odvozených mužských podkladech.

Co ženám v menopauze skutečně radí věda postavená na ženských datech

Existují výzkumné programy, které se tomuto deficitu vyhýbají. Největším příkladem zůstává americká Women’s Health Initiative: přes 161 tisíc žen celkem, z toho více než 68 tisíc postmenopauzálních účastnic v randomizované části, s dietní, hormonální i kalciovo-vitaminovou větví a pokračujícím sledováním až do roku 2026. International Menopause Society vydala nová doporučení vzešlá z rigorózního systematického přehledu literatury napříč třiceti oblastmi péče o ženy ve středním věku.

Velké rysy se od španělského dokumentu dramaticky neodlišují: zdravý stravovací vzorec, středomořský styl, dostatek bílkovin, vlákniny, vápníku a vitaminu D, silový i aerobní pohyb. Zásadní rozdíl tkví v metodice: kvalitní menopauzální doporučení víc akcentují individualizaci podle symptomového profilu, práci s osteoporotickým a kardiometabolickým rizikem a transparentně přiznávají limity důkazů. Španělský materiál naproti tomu prezentoval část hodnot jako specifické pro ženy 40+, ačkoli stály na extrapolaci.