Ibišek trojdílný je kriticky ohrožený, ale přesto ho musí olomoucká univerzita zničit. Hostí nebezpečný virus

Kateřina Smékalová z Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC) oznámila v polovině září 2026 rozhodnutí, které by ochranáře mohlo přimět k nevěřícnému kroucení hlavou.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Druh vedený v červeném seznamu jako kriticky ohrožený, s pouhými 44 mapovacími poli v celé republice, bude z pokusných ploch odstraněn. Důvod je fytosanitární: ibišek trojdílný dokáže sloužit jako mezihostitel viru mozaiky okurky, a právě v Holici se uchovávají genetické zdroje zelenin včetně tykvovitých plodin. Kolize dvou legitimních zájmů, botanické vzácnosti a ochrany nenahraditelných kolekcí, tu dostala konkrétní adresu.

Proč je ibišek trojdílný botanickým pokladem české krajiny

Ibišek trojdílný (Hibiscus trionum) patří mezi archeofyty, tedy rostliny doprovázející zemědělství od starověku. V české flóře figuruje jako zdomácnělý taxon, který z polí postupně vymizel spolu s proměnou hospodaření. Databáze Pladias ho řadí do kategorie CR/C1t, tedy kriticky ohrožený a ustupující. Recentní lokality se soustřeďují téměř výhradně na nejteplejší kouty jižní Moravy: Rakvice v přírodní památce Trkmanec-Rybníčky, okolí Hrušek, Moutnice, dříve i Nesvačilka. Olomoucký nález proto představuje jednu z nejsevernějších známých moravských populací.

První kvetoucí exemplář zaregistrovali na pokusných pozemcích CARC přibližně před třemi lety. Letos, za suchého a horkého léta, které druhu vyhovuje, se objevily desítky kvetoucích jedinců. Botanici připouštějí trojí vysvětlení: přirozený posun semen z lokality u Olšan vzdálené necelých šest kilometrů jihozápadně, zavlečení s osivem, anebo dlouhodobé přežívání dormantních semen v půdní bance s následným vyklíčením za příhodných podmínek.

Virus mozaiky okurky: tichá hrozba pro genofondové kolekce

Virus mozaiky okurky, zkráceně CMV, figuruje mezi nejrozšířenějšími rostlinnými patogeny planety. Podle Rostlinolékařského portálu ÚKZÚZ napadá přes 1 200 hostitelských druhů, od okurek, tykví a dýní přes papriky, rajčata a lilek až po mrkev, celer, salát, špenát či řepu. Přenášejí ho mšice, přežívá na plevelných rezervoárech a u citlivých odrůd dokáže prakticky zmařit celou sklizeň.

Holické pokusné plochy CARC uchovávají genetické zdroje zelenin, jejichž ztráta by byla nevratná. Ibišek trojdílný coby potenciální mezihostitel CMV představuje v tomto prostředí rizikový faktor, který nelze ignorovat. Klíčový detail: ve veřejně dostupných zdrojích chybí informace o tom, že by virus byl na místě laboratorně prokázán. Jde tedy o preventivní zásah, nikoli o reakci na potvrzené ohnisko nákazy. Právě ta prevence ale dává v kontextu nenahraditelných kolekcí odbornou logiku; čekat na pozitivní test by znamenalo riskovat kontaminaci materiálu budovaného po desetiletí.

Kriticky ohrožený, a přesto bez zákonné ochrany

Zdánlivý paradox umožňuje celou operaci provést legálně a bez správního řízení. Ibišek trojdílný sice drží příčku CR v červeném seznamu, avšak Pladias ho současně eviduje jako taxon bez zvláštní zákonné ochrany. Odborníci z CARC tedy mohou upřednostnit fytosanitární bezpečnost pokusných ploch, aniž by porušili zákon o ochraně přírody.

Smékalová nicméně před odstraněním porostu kontaktovala katedru botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého i Vlastivědné muzeum v Olomouci. Část rostlin byla zdokumentována a nasbírána pro herbářové sbírky. Díky mimořádně hojnému letošnímu výskytu putují herbářové položky i do dalších vědeckých institucí. Vědecký doklad o severomoravské populaci tak zůstane zachován, byť živé rostliny z pole zmizí.

Holice jako nečekaná výkladní skříň vzácných polních plevelů

Pokusné plochy v Holici hostí i další ohrožené druhy. Mezi jmenovanými figurují úporek hrálovitý se 154 mapovacími poli a statusem EN/C2t nebo divizna švábovitá se 114 poli a hodnocením EN/C2b. Ibišek trojdílný se svými 44 poli a kategorií CR/C1t je z této trojice zdaleka nejvzácnější. Právě extenzivní režim pokusného hospodaření, bez masivního herbicidního tlaku, s pravidelnými disturbancemi půdy, vytváří podmínky, v nichž staré polní plevele nacházejí poslední útočiště.

Pro pěstitele tykvovitých v okolí Olomouce přitom holický případ nepředstavuje bezprostřední poplach. Rešerše nenašla potvrzení, že by se CMV z areálu šířil do okolních zahrad či polí. Doporučení ÚKZÚZ jsou obecná: likvidovat plevelné rezervoáry v blízkosti kultur, sledovat typické mozaikové skvrny a deformace listů, omezovat populace mšic.

Může se ibišek vrátit na sever Moravy díky teplejšímu klimatu?

Letošní masivní vzcházení po horkém a suchém létě nabízí lákavou hypotézu: s rostoucími teplotami by teplomilný druh mohl nacházet vhodná stanoviště stále severněji. Přímý model nebo odborná predikce pro severní Moravu v dostupných zdrojích chybí, opatrná dedukce ale směřuje k tomu, že narušovaná teplá stanoviště v nížinách se pro ibišek trojdílný mohou stávat příznivějšími. Jestli se druh na pokusných polích znovu objeví ze semenné banky i po letošní likvidaci, ukáže až příští vegetační sezona.