Kakadu molucký přežívá už jen na dvou indonéských ostrovech. Jednoho můžete vidět i ve Zlíně

Lososově narůžovělá chocholka, mohutný zobák a hlas, který se nese přes celý prales. Kakadu molucký patří k nejokázalejším papoušcím planety, jenže jeho domovský areál se za poslední desetiletí dramaticky zúžil.

Foto: Len Charnoff / Creative Commons / CC BY-SA 2.0.

Ze souostroví Moluk, které mu dalo jméno, dnes udržuje životaschopnou populaci prakticky jediný ostrov, Seram. Na sousedním Ambonu přetrvává jen nepatrný zlomek, soustředěný kolem poloostrova Hitu. Ostrovy Haruku, Saparua i Nusa Laut už tento druh ztratily úplně. Přitom stačí zajet do ZOO Tábor, kde samec kakadu moluckého žije od roku 2017 v rámci Evropského záchovného programu EEP, a od loňska ho návštěvníci mohou obdivovat v novém celoročním ptačím domě.

Dva ostrovy, dvacet tisíc ptáků a rychle klesající křivka

Podle World Parrot Trust zbývá ve volné přírodě odhadem 20 000 až 62 000 dospělých kakadu moluckých. Rozpětí je široké, trend jednoznačný: populace rapidně klesá. BirdLife International doporučil už v únoru 2024 posun druhu do kategorie Endangered, tedy ohrožený, a odborná literatura z roku 2026 s tímto statusem pracuje jako s platným.

Jádro přežívajícího areálu tvoří Seram, největší z Moluckých ostrovů. Studie publikovaná v roce 2026 v časopise Tropical Conservation Science naměřila v národním parku Manusela hustotu pouhých 10,79 jedince na kilometr čtvereční. Na Ambonu, odděleném úzkým průlivem, popisovali výzkumníci kakadu moluckého jako vzácnost už na počátku devadesátých let. Dnes tam přetrvává jen malá reziduální skupina.

Co za úbytkem stojí? Dvě síly, které se navzájem posilují. Odchyt pro mezinárodní obchod s exotickými ptáky decimoval populace po celá desetiletí. Současně mizí nížinný tropický les, ať už kvůli těžbě dřeva, nebo přeměně na plantáže. Tam, kde se obě hrozby překryly nejintenzivněji, druh zmizel docela.

Půlmetrový obr s lososovou korunou: proč kakadu molucký fascinuje chovatele i biology

Délka těla 50 až 52 centimetrů, rozpětí křídel přesahující metr a hmotnost kolem 850 gramů řadí kakadu moluckého mezi největší zástupce čeledi. Nápadná chocholka v odstínech lososové a broskvové se vztyčuje při vzrušení, námluvách i obraně teritoria. Právě tato koruna z prodloužených per odlišuje moluckého od ostatních „bílých kakadu“ na první pohled.

Mimořádná je i délka života. V lidské péči se dožívá šedesáti až sedmdesáti let, což z něj činí společníka na celý lidský věk. Silný hlasový projev, pronikavé skřeky slyšitelné na stovky metrů, slouží ve volné přírodě ke komunikaci v hustém korunovém patře pralesa. V zoo ovšem dokáže překvapit i otrlého návštěvníka.

Táborský ptačí dům a evropská záchranná síť pro ohrožené papoušky

ZOO Tábor potvrzuje chov kakadu moluckého od roku 2017, kdy samec dorazil právě prostřednictvím koordinace EEP. Výroční zpráva za rok 2024 dokládá, že nově vybudovaný ptačí dům umožnil celoroční pobyt vzácných papoušků přímo v areálu zahrady; dříve museli přes zimu putovat do zázemí mimo expozici.

Táborská zoo se dlouhodobě profiluje jako centrum pro ohrožené druhy papoušků a zabavené šelmy. Koordinace s dalšími evropskými zahradami přes EEP zajišťuje genetickou pestrost chované populace, což je klíčový předpoklad pro případné budoucí reintrodukce. Podle databáze Zootierliste eviduje kakadu moluckého nejméně deset českých zoologických zahrad, od Prahy přes Dvůr Králové až po Ostravu nebo třeba Zlín, ke aktuálně žije jeden pták.

Devět ptáků zpět na Molukách: důkaz, že záchranné programy fungují

V červnu 2024 převezl tým World Parrot Trust devět rehabilitovaných kakadu moluckých zpět na souostroví Maluku. Šlo o jedince zabavené z nelegálního obchodu, kteří prošli měsíci péče v rehabilitačním centru provozovaném Indonesian Parrot Project a jeho partnerskou organizací KKI. Návrat proběhl na Ambon, tedy přesně tam, kde zbytková populace potřebuje každého jednotlivce.

Tento konkrétní případ ukazuje, že chov ex situ v evropských zoo a ochrana in situ v Indonésii tvoří dvě strany jedné mince. Geneticky řízená záloha v zahradách po celém světě dává druhu pojistku pro případ kolapsu divoké populace. Monitoring, práce s místními komunitami a potlačování pytláctví na Seramu a Ambonu zase chrání poslední volně žijící ptáky. Jedno bez druhého nestačí.