Krakatoa se v roce 1883 propadla do moře. Z její kaldery vyrostl nový ostrov, který právě chrlí popel do 15 km výšky

Sopka v Sundském průlivu chrlí popel do patnácti kilometrů a na dva dny zavřela osm indonéských letišť. Pod povrchem přitom pracuje tentýž vulkanický systém, který v roce 1883 proměnil mapu regionu.

Foto: Pixnio

4. září 2026 se Anak Krakatau probudil k nepřetržité erupci, která trvala déle než čtyřiadvacet hodin. Oblak popela dosáhl podle indonéského meteorologického úřadu BMKG výšky patnácti tisíc metrů nad mořem, tedy zhruba letové hladiny FL500, kde běžně operují dálkové linky. 7. září úřady uzavřely osm letišť na západní Jávě a jižní Sumatře, včetně mezinárodního Soekarno-Hatta v Jakartě. Podle médií uvízly statisíce cestujících. Provoz se obnovil až 8. září, když testy prokázaly nepřítomnost vulkanického prachu na přistávacích plochách. K 11. září zůstává sopka na třetím ze čtyř varovných stupňů a indonéská geologická služba hlásí, že hlubší magmatická aktivita nepolevuje.

Jak kaldera z roku 1883 zrodila nový ostrov

Příběh Anak Krakatau začíná katastrofou jeho předchůdce. Při kolosální erupci v srpnu 1883 se z podzemního rezervoáru odčerpalo obrovské množství magmatu. Nadloží ztratilo oporu a vrcholová partie ostrova Krakatoa se zřítila do vyprázdněného prostoru. Vznikla kaldera, rozsáhlá propadlina, kterou vzápětí zaplavilo moře. Jak vysvětluje USGS, kaldera se od běžného kráteru liší právě mechanismem vzniku: jde o kolaps, nikoli o prostý výbuch.

Zásadní je, že zhroucení zlikvidovalo konkrétní stavbu ostrova, avšak hlubší vulkanický systém pod Sundským průlivem přežil. Když se nové erupce soustředily uvnitř kaldery, začaly od mořského dna skládat další kužel. Podmořské výbuchy odstartovaly v roce 1927 a o dva roky později prorazil nový ostrov hladinu. Dostal jméno Anak Krakatau, tedy „Dítě Krakatoy“. Podle profilu Smithsonian Institution šlo o tutéž magmatickou soustavu, která se jen přesunula o patro výš.

Proč patnáct kilometrů popela ochromí letecké koridory

Číslo „patnáct kilometrů“ zní abstraktně, dokud si člověk neuvědomí, co v takové výšce létá. Komerční proudová letadla se pohybují typicky mezi deseti a dvanácti kilometry. Popelový oblak Anak Krakatau tedy sahal vysoko nad běžné cestovní hladiny. BMKG navíc rozlišovala dvě zóny: blíže sopce dosahoval prach zhruba do čtyř a půl kilometru, zatímco dále na západ nad Indickým oceánem vystoupal až k oněm patnácti tisícům metrů.

Vulkanický popel představuje pro turbíny smrtelné nebezpečí: mikroskopické částice skla a minerálů se při teplotě spalovací komory taví a usazují na lopatkách. Proto indonéské úřady 7. září preventivně odstavily osm letišť: Soekarno-Hatta, Halim Perdanakusuma, Radin Inten II v Lampungu, Husein Sastranegara v Bandungu a další čtyři menší. 8. září všechna znovu otevřela.

Pro srovnání: islandský Eyjafjallajökull v roce 2010 vysílal popel typicky do šesti kilometrů, výjimečně do devíti. Anak Krakatau tedy v tomto konkrétním výbuchu překonal islandskou sopku na výšce oblaku téměř dvojnásobně. Rozdíl spočívá v geografii dopadu: islandský prach zamířil do hustě propojeného evropského vzdušného prostoru a paralyzoval kontinent na týdny, kdežto indonéská epizoda zasáhla regionální síť a trvala necelé dva dny. Cestující z Česka mířící přes Jakartu mohli pocítit zpoždění, celoevropská krize z toho ale nevzešla.

Kolaps roku 2018 a překvapivě rychlá obnova sopečného tělesa

Anak Krakatau má čerstvou zkušenost s dramatickým zhroucením. 22. prosince 2018 se jihozápadní svah sesunul do moře; objem sesuvu činil přibližně 0,2 kubického kilometru. Výsledná vlna tsunami zabila 437 lidí na pobřeží Jávy a Sumatry. Indonéská geologická služba potvrdila, že sopka ztratila dvě třetiny své výšky: z 338 metrů klesla na pouhých 110 metrů nad mořem.

Jenže už v březnu 2019 měřila 156,9 metru. Vulkanický systém začal těleso obnovovat tempem, které překvapilo i odborníky. A právě tato neúnavná aktivita pokračuje dodnes. Už 2. července 2026 geologická služba zvýšila varovný stupeň na třetí úroveň, protože zaznamenala emise oxidu siřičitého, tepelné anomálie v kráteru a nárůst mělkých otřesů na více než padesát denně. Sopka nabírala sílu celé léto, než v září vyvrcholila souvislou erupcí.

Co sledují indonéské stanice a proč zatím nehlásí nejvyšší stupeň

K 23. září 2026 figuruje Anak Krakatau mezi pěti indonéskými sopkami na třetím varovném stupni, společně s Lewotobi Laki-laki, Merapi, Semeru a Sinabungem. Od ostatních se odlišuje charakterem seismických signálů: záznamy z počátku září ukazují osmnáct otřesů typu hembusan, šestasedmdesát nízkofrekvenčních událostí, osmašedesát hybridních a jeden kontinuální třes. To naznačuje intenzivní práci mělkého magmatického systému spíše než rutinní výronovou aktivitu.

Monitorovací síť kombinuje vizuální pozorování, seismometry, měření deformací, infrazvuk, geochemické analýzy i kamerový dohled. Přesná veřejně dostupná kritéria pro přechod na čtvrtý, nejvyšší stupeň výstrahy ovšem indonéské úřady nezveřejnily; rozhodnutí padá na základě souběhu více instrumentálních a vizuálních ukazatelů, nikoli podle jediného čísla.

Platí tříkilometrová zakázaná zóna kolem aktivního kráteru. Ostrov samotný je pro návštěvníky uzavřen. Širší Indonésie ale funguje: omezení se týkají hlavně leteckého provozu nad západní Jávou a jižní Sumatrou a mohou se kdykoli vrátit.

Český vulkanolog v epicentru dění

Erupce zasáhla i program vědecké konference v Indonésii, které se účastnil český vulkanolog Lukáš Krmíček z brněnského VUT. Přímý detailní komentář k aktuální situaci Anak Krakatau od něj veřejné zdroje k 10. září nezaznamenaly, jeho dosavadní veřejná vyjádření k jiným sopkám ale konzistentně zdůrazňují nejistotu scénářů a opatrnost v předpovědích. Tento přístup se shoduje s postupem indonéských úřadů, které drží třetí stupeň a průběžně přehodnocují data, místo aby předčasně eskalovaly.