Užovka stromová v Česku může být celá bílá a přežít roky v přírodě. Za zbarvením stojí gen, který blokuje pigment jen v kůži

Poslední květnový den roku 2023 narazil herpetolog Mojmír Vlašín na svahu nad Vlárským průsmykem na dospělého samce užovky stromové, jehož tělo pokrývala rovnoměrně bílá kůže bez jediného náznaku typického olivového odstínu.

Foto: Lubor Ferenc / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Cihlově červený jazyk a modročerné oči prozrazovaly, že zvíře trpí leucismem, poruchou pigmentace kůže, při níž melanin chybí v pokožce, ale oční tkáně si tmavé zbarvení zachovávají. Vlašín samce pojmenoval Charles a po odběru vzorků ho vrátil do přírody s implantovaným čipem. Šlo teprve o druhý zdokumentovaný případ bílé užovky stromové v Česku: o rok dříve, v červenci 2022, se na téže lokalitě objevilo leucistické mládě, které bohužel krátce po odchytu uhynulo.

Proč modročerné oči vyloučily albinismus a potvrdily leucismus

Klíč k rozlišení obou pigmentačních odchylek spočívá v očích. Albinismus provází deficit enzymu tyrosinázy, takže melanin chybí v celém organismu, včetně duhovky, která pak prosvítá růžově až červeně. Leucismus zasahuje výhradně kožní pigmentové buňky, zatímco oční tkáně zůstávají nedotčeny. U Charlese byly duhovky popsány jako modročerné až černé, což jednoznačně směřovalo k diagnóze leucismu. Přesný gen, který za odchylku odpovídá, zatím zveřejněn nebyl; Vlašín odebral krev i šupiny pro izolaci DNA, výsledky analýzy ale dosud nepublikoval. Obecně se u leucistických obratlovců opakovaně zmiňují geny jako KIT, EDNRB nebo MITF, podílející se na migraci a přežívání pigmentových buněk; u českého jedince jde ovšem jen o analogii, nikoli o prokázanou příčinu.

Dva bílí hadi ze stejného průsmyku: náhoda, nebo lokální fenomén?

Před českými nálezy evidovala odborná literatura pouhých jedenáct publikovaných případů leucistické užovky stromové v celé Evropě. Dva záznamy z Vlárského průsmyku zvýšily celkový počet na třináct, a obě pozorování pocházejí ze stejného mapovacího kvadrátu 6974 v katastru Brumova. Na třech sledovaných lokalitách v okolí bylo v letech 2011–2015 odchyceno 76 jedinců a populační odhad se pohyboval mezi 127 a 191 kusy. Bílý samec tedy vyrostl uprostřed fungující, byť okrajové populace.

Genetická příbuznost obou leucistických jedinců prokázána nebyla. V malé, lokálně propojené populaci ale může recesivní odchylka kolovat snáze než v rozsáhlém areálu druhu. Dvě bílé užovky ze dvou po sobě jdoucích sezon na témže svahu stojí za pozornost jako potenciální lokální jev, i když bez výsledků DNA zůstává tato úvaha v rovině hypotézy.

Čtyři roky v kůži, kterou vidí každý dravec

Leucistický had čelí hned trojímu handicapu. Bílý povrch odráží více slunečního záření, takže se plaz zahřívá pomaleji než tmavě zbarvení soukmenovci, a u studenokrevného tvora znamená pomalejší termoregulace pomalejší metabolismus i reakce. K tomu přibývá zvýšená citlivost na ultrafialové záření a především nápadnost: bílé tělo na tmavém lesním podrostu funguje jako maják pro káně, poštolku i kunu. Přesto Charles dorostl do pohlavní dospělosti, kterou autor odhaduje na věk čtyř až pěti let. Vlašín přitom poznamenává, že mu za desítky let terénní práce prošly rukama stovky užovek stromových a leucistu zaznamenal až v roce 2023. Zajímavý je i paradox, který zmiňuje odborná literatura: některá kořist na bílého hada reaguje méně poplašeně než na běžně zbarveného predátora, protože ho nerozpozná jako hrozbu.

Kriticky ohrožený druh a pravidla, která platí i pro náhodného chodce

Užovka stromová patří podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. mezi kriticky ohrožené druhy. AOPK ČR eviduje její výskyt v Podyjí, Bílých Karpatech, Poohří u Stráže nad Ohří a v malé populaci ve středním Povltaví. Na Vlársku se druh silně váže na synantropní stanoviště, tedy sklady dřeva, kamenné zídky, komposty a okraje zahrad. Kdo na bílého hada narazí, měl by:

• zachovat odstup a zvíře nerušit,
• pořídit snímek z bezpečné vzdálenosti,
• zaznamenat přesné místo a datum,
• nález nahlásit správě CHKO nebo prostřednictvím Nálezové databáze ochrany přírody.

Odchyt, držení i jakýkoli zásah do života kriticky ohroženého živočicha bez povolení hrozí pokutou až 100 000 Kč, ve zvlášť chráněném území i dvojnásobkem.

Proč dostal bílý had královské jméno

Pojmenování Charles odkazuje k návštěvě tehdejšího prince Charlese v nedalekém Hostětíně 22. 3. 2010, kde si britský následník prohlédl ekologické projekty obce a značku Tradice Bílých Karpat. V lidové slovesnosti bílý had přináší štěstí, a Vlašín v poznámce k odbornému záznamu označil leucistického samce za „krále hadů“. Charles je dnes pohlavně dospělý, nese identifikační čip s kódem 4AB 23A 26A a někde na svazích Vlárského průsmyku se patrně vyhřívá na slunci o něco déle než jeho tmavší příbuzní.